Poprvé za volantem nového Volva XC90: Ještě více ticha, ještě více pohodlí, ještě více zenu

Použiju-li úsloví „Pokrok nezastavíš“, ne vždy je to myšleno v pozitivním slova smyslu. Za prvé je to samozřejmě tím, že se ze mě stává starší dáma, která valící se novinky přijímá s jistou opatrností. Za druhé je tu však skutečnost, že pokrok v automobilovém světě dokáže přinést i rozpaky a ne jen radost. Na displeje místo tlačítek už jsem si zvykla, méně mě těší recyklovaný vikslajvant nahrazující kůži a ještě méně animace, z nichž přechází zrak, místo přehledných budíků třeba i v digitální podobě. Občas si tedy říkám: co kdyby se stal zázrak a „pokrok“ se aspoň na malou chvíli zastavil?

Omluvte zdlouhavý filozofický úvod, ale dnes tu máme auto, které něco takového udělalo. Představilo facelift, který pouze jemně vylepšuje stávající základ, sám o sobě velmi dobrý. Zůstaneme-li u pojmů estetické medicíny, zručný plastický chirurg odvedl perfektní práci a přitom zůstal věrný etickému kodexu i zdravému rozumu. Tu přidal, tu ubral, tu potáhl, a výsledkem je přirozená krása bez křečovitého výrazu, šikmých očí a kačeřích pysků. Ono to jiskřivé mládí za každou cenu je nakonec spíš pro smích…

Malými krůčky k velkému výsledku

Nová XC90 vypadá skvěle, přitom se její charakter nijak nezměnil a velmi podobná je i uživatelská zkušenost. Proč opravovat něco, co není rozbité? Můžeme se přít o tom, zda jde o filozofii značky, nebo umělé prodlužování životního cyklu úspěšného tahouna automobilky, kterou propagované elektromobiliy stále nedokáží uživit, ale ve výsledku je to jedno. Modernizované Volvo XC90 dosáhlo několika nenápadnými (alespoň na první pohled) vylepšeními skutečně velkého efektu, jak jsem se minulý týden přesvědčila během prvních jízd na jihu Švédska. A přitom zůstalo v zásadě stejné.

O změnách, které modernizace přinesla, jste si mohli detailně přečíst už v reportu z tuzemského představení, nebudu je tedy dlouze teoreticky rozebírat. Každopádně mi přijde, že už design je výmluvným důkazem mých předchozích slov – stačilo pár minimalistických úprav, a máme tu atraktivní, svěže vyhlížející SUV, jemuž by deset let nikdo nehádal. Pořád je to stejné, snadno zařaditelné auto, ale jistá vzhledová těžkopádnost, kterou XC90 dle mého názoru vždycky trpěla, je ta tam. Přiznám se, že teď je to pro mě láska na první pohled.

Zmínku si zaslouží také infotainment, který má nové rozhraní, běží však stejně jako dřív na systému Android. Když ho Volvo do svých vozů zavedlo poprvé, s velkým nadšením se u mě nesetkal, teď je však vyladěný do posledního detailu. Kromě toho, že všechno funguje logicky a hladce, jsou tu třeba i větší ikonky pro ovládání klimatizace, do nichž už není problém se za jízdy trefit. Soužití vylepšují i widgety pro jednotlivé aplikace.

Ale pojďme už konečně k jízdě, na kterou se těším jako děcko na Vánoce. Nic na tom nezmění ani fakt, že nad Kodaní, z níž vyrážíme po Øresundském mostě směr Švédsko, leží temný mrak a po pár kilometrech se spouští lehký zahradnický deštík.

Plug-in hybrid T8 na vzduchu

Trvním testovacím vzorkem je XC90 s plug-in hybridním motorem T8. Ze spolupráce přeplňovaného čtyřválce a elektromotoru vzniká systémový výkon 455 koní, což je hodnota, která nejspíš dalece přesahuje potřeby běžného řidiče, natožpak řidiče Volva. Jeho plný potenciál nemáme šanci využít ani my jakožto testovací jezdci. Švédové jsou známí svou ukázněností a zdejší pokuty zase výškou, která by mi hezký výlet dokázala notně znechutit. Slova chvály tedy tentokrát namířím hlavně na souhru obou pohonů, která je jednoduše perfektní. V nízkých rychlostech mám problém poznat, jestli je právě u slova benzin, nebo elektřina, o převodovce ani nemluvím – o ní člověk prostě neví. Pokud jde o současnou produkci hybridních vozů, máme tu jednu z nejlepších souher na současném trhu.
Díky tomu je jízda neskutečně plynulá a nezažijete sebemenší zaškubnutí, natož pak nějaké zvukové efekty. Odhlučnění je totiž další věc, která se na nové XC90 mimořádně povedla. Na silnici s horším povrchem (ve Švédsku tuto českou tradici suplují ulice s kočičími hlavami, případně retardéry) možná občas zaznamenáte lehké ševelení od kol, to je ale všechno. Aerodynamický hluk neexistuje a spalovací motor zazní jen při prudší akceleraci jakoby z velké dálky. 

To všechno jsou ideální podmínky pro ladění mistrovského audia. Uvědomuji si, že začínám být s tou ódou poněkud trapná, jenže zrovna v tomto případě nemůžu jinak. Soundsystém Bowers & Wilkins ve Volvu je podle mě nejpovedenější koncertní síň, jakou dnes můžete v autě mít – a to říkám jako dlouholetá fanynka přístrojů z dílny Bang & Olufsen. Jen kvůli přítomnosti pasažérů na palubě odolávám nutkání ohulit to na plné kule. 19 reproduktorů se subwooferem sice prý hraje přesně tak, aby si optimální zážitek vychutnávala celá posádka, mou preferovanou úroveň hlasitosti by však nejspíš nikdo neocenil – a nevyzněl by pak ani onen popisovaný klid na palubě.

Nakonec musím zmínit ještě jednu věc, jež velkou měrou přispívá k plnému rozvinutí zmíněných radostí. Vzduchový podvozek, který je pro plug-in ve standardu a u mildhybridu si za něj můžete připlatit, nese auto po silnici s nonšalancí vznášedla. Klišé „žehlí nerovnosti“ mohu použít bez uzardění, k tomu si dovolí právě v takové míře, aby bylo povznášející, nikoli vyvolávající nevolnost, jak se občas stává.

Mildhybrid B5 s podvozkem FSD

Po dopolední testovací jízdě krajinou malebných vesniček a koňských pastvin přesedá naše posádka do mildhybridu B5. Výkon 250 koní je oproti předchozí variantě skoro legrační, ale při jízdě ve zdejších zákonných limitech prakticky nevidím rozdíl – snad jen ve zvuku motoru, který se ozve o něco častěji než u T8. Nepříjemný však stále není ani vzdáleně, při odhlučnění tu konstruktéři odvedli stejně dobrou práci. 

(Proč byste si tedy měli připlácet za PHEV, samozřejmě za předpokladu, že máte možnost nabíjet doma? Pokud má vaše běžná pracovní trasa do vzdálenosti 60 kilometrů, dostanete možnost dojíždět ryze na elektřinu a akustický komfort v kabině je nekompromisní. I v hybridním režimu si pak auto vezme jen něco přes 5 litrů benzínu, což je oproti nějakým 8 v mildhybridu rozdíl. Pro pořádek jen připomínám, že jsme jezdili přísně podle předpisů, výsledek v běžném testu tedy pravděpodobně přinese o něco vyšší hodnoty.)

Narozdíl od měchů má B5 ve standardu FSD tlumiče s proměnnou charakteristikou tlumení dle aktuální odezvy od kol. Vzduchové odpružení si můžete dokoupit za 64 200 korun. Jenže rozdíl v komfortu překvapivě není tak velký, jak by se mohlo zdát – i se „základem“ ho má XC90 na rozdávání a při jízdě se vám rozhodně nevtírá myšlenka, že by to mohlo být lepší. Snad jen to konejšivé pohupování chybí…

Jako domov na čtyřech kolech

Agresivní převaha, úžas a závist v očích sousedů, poutání pozornosti dunivým zvukem a bujnými tvary. Tak tohle všechno je Volvu XC90 naprosto cizí. Jízda v něm je spíš jako pobyt v luxusním wellness uprostřed panenské přírody. Nepřináší novinky, které by vám vyrazily dech a donutily vás okamžitě podepsat objednávku děj se co děj. Její kvality oceníte v každodenním životě, třeba když odejdete z kanceláře zbití po mnoha hodinách náročného vyjednávání nebo se vrátíte z výletu, promrzlí a uondaní. Pak za sebou zavřete dveře a všechen stres, spěch, nervy i nepohodlí zůstanou venku. Chcete-li řidičské auto rozdávající adrenalin, samozřejmě běžte jinam. Pokud však toužíte po svatyni klidu, relaxu a rodinné pohody, Volvo XC90 zahrňte do nejužšího výběru.