Plochý boxer od Subaru slaví padesát let

S výjimkou miniaut určených pro japonský trh se chlubí od května 1966 plochým boxerem úplně každé Subaru, které sjíždí z výrobní linky. Za padesát let výroby a vývoje se vyšplhal počet vyrobených motorů tohoto typu přes 16 milionů kusů. V současnosti jsou k mání čtyřválce a šestiválce, v různých objemech, s turbem nebo bez turba a spalující benzín či naftu. Všechny varianty jsou k dispozici většinou se stálým pohonem všech kol Symmetrical AWD.

Historicky se však objevili i různí jednorožci, většinou ve formě konceptů. Příkladem za všechny budiž dvanáctiválec o objemu 3,5 litru, určený původně pro Formuli 1. Nakonec se skončilo u výroby několika prototypů, ovšem i tak se jedná o velmi zajímavou záležitost. Agregát disponoval výkonem 650 koní a omezovač byl nastaven na nehorázných 13 500 otáček za minutu. Při konstrukci bylo využito pěti titanových ventilů na válec a titanové byly i ojnice.

Možná teď budu vysvětlovat již dávno vysvětlené, ovšem v čem vlastně spočívá kouzlo boxeru? Boxer, nebo přesněji motor s protiběžnými písty, patří mezi nejvyváženější motory s nejvyšší rotační stabilitou. Stojí za tím konstrukce klikové hřídele, na které jsou ojniční čepy uloženy pro každý píst zvlášť a proti sobě. Výsledkem je, že jednotlivé páry pístů chodí protiběžně a jejich kinetická energie se vzájemně ruší. Touto koncepcí se také boxery odlišují od vidlicových motorů s rozevřením válců 180 stupňů, ve kterých se písty pohybují souběžně. Dalším podstatným parametrem je těžiště. Plochý motor totiž pod kapotou auta leží na úrovni přední nápravy, což znamená, že je jeho hmotnost koncentrována nízko.

A jedna zajímavost na závěr. Víte, co stojí za typickým dunivým zvukem zejména starších Imprez s laděnými výfuky? Jsou to nestejně dlouhé výfukové svody od jednotlivých řad válců. V místě, kde se výfukové plyny z obou polovin motoru setkávají, vznikají vibrace, které znějí ven z výfuku jako typické dunění, zažité pod termínem Boxer Rumble.