Pětice: Lehkonohá zábava

Nadšenci do aut si v souvislosti s lehkými sporťáky nejspíše jako první vzpomenou na Lotus Elise, popřípadě pojízdné kajaky typu Caterham nebo Ariel Atom. O těch však snad až někdy příště. Dnes se totiž podíváme na méně známá lehká auta pro zábavu, která se tak často neobjevují na titulních stranách automagazínů, tedy jestli tam vůbec někdy byla. Výkonu mají méně než kdejaký rodinný hatchback, přesto však dokáží řidiče dostat do minimálně stejné euforie, jakou momentálně zažívají finští hokejisté. A začneme trochu netradičně, jak už jste si u nás asi zvykli.

Citroen 2CV

Všem dobře známá "kachna," co ta tu dělá? Jak vám potvrdí každá správná jeptiška, tohle auto je mnohem zábavnější než by naznačoval jeho původ a výkon. První prototypy lidového vozítka, které mělo udělat mobilními i běžné Francouze vzniklo již před válkou. Konstruktéři byli seznámeni s jasně danými požadavky – vozidlo musí převézt 4 venkovany v dřevácích se slamáky na hlavě a pytel brambor přes zorané pole na trh rychlostí 60 km/h, aniž by se rozbilo jen jedno jediné vejce v ošatce. To vše samozřejmě levně, proto měly produkční verze sedačky připomínající rozkládací židličky, tedy jen kovovou konstrukci potaženou látkou. Auto však nebylo postaveno na dálnice jako například VW Brouk, proto měly první modely zoufalou maximální rychlost jen něco přes 60 km/h. Postupem času však přišla i verze s 0,6 litrovým dvouválcem, který malou kachnu dokázal rozpohybovat až na děsivých 115 km/h. S 2CV ale stejně nebudete jezdit moc rychle, protože srážka s cyklistou bude pro vás znamenat jistou smrt, zatímco cyklista se bude snažit ze své elasťáky potažené zadnice seškrábat vrstvu plechů, ve kterou se Citroen přetransformoval. Zábavnost kachny však netkví v rychlosti, ale ve snaze rychlost si udržet. Naklání se sice více než věž v Pise, ale přesto je neskutečně dobře ovladatelná a perfektně zvládá nerovnosti. Ne nadarmo je 2CV často řazena k vozům, které by měl každý nadšenec do ovladatelných a hravých aut řídit. Navíc je stylová, pohodlná a téměř nic nežere.

Lotus 340R

V úvodu jsem říkal, že Lotus Elise zde nebude, ale částečně to není pravda, protože 340R je postavena právě na základech Elišky. Přišla na trh v roce 2000 v omezené 340 kusové sérii jakožto nekompromisní stroj na okruhové dny. Poháněl ji pro Lotusy té doby typický motor 1.8 Rover série K, který dával 179 koní v 7800 otáčkách, nebo jste si mohli připlatit za úpravu na 190 koní. To stačilo 700kg vážícímu Lotusu ke zrychlení na stovku za 4,4 sekundy u slabší verze. Pro 340R byly dokonce navrženy speciální pneumatiky Yokohama A038R a osm let po jeho představení jste si konečně mohli doobjednat hardtop. Převodovka byla na krátko poskládaná pětistupňová a zajímavostí je, že díky masivnímu přítlaku auta klesla rychlost mezi přeřazením z trojky na čtverku o 15 km/h. Dnes je 340R, které vypadá jako levoboček mimozemšťana a Elise, raritním okruhovým náčiním, které však zastínila nedávná variace na podobné téma – Lotus 2eleven, který se podle všeho povedl ještě lépe.

Westfield XI 

Automobilka Westfield je známá zejména jako jeden z mnoha výrobců replik slavného Lotusu Seven. Jenže to není její jediný model – až do minulého roku byl ve výrobě i Westfield XI, replika Lotusu Eleven. Poháněl ji motor 1.3 série A o výkonu mrzkých 65 koní, který jste mohli najít i například v Mini Cooperu. Některá auta však údajně poháněl i motor Ford Kent. Původní Lotus Eleven bylo úspěšné závodní vozidlo navržené Colinem Chapmanem. Ten dával důraz hlavně na nízkou hmotnost. Westfield XI tak váží jen kolem půl tuny a na stovku zrychluje zhruba za 10 sekund. To sice moderní okruháři budou považovat za velmi slabé, jízda s Westfieldem má však přesto nezaměnitelné kouzlo. Extrémně citlivé řízení, hravý a ne příliš přilnavý podvozek, to vše vám vytvoří úsměv jak kdyby jste měli za rty banán. Na kolech nejsou žádné slicky, ale uzoučké galusky. Můžete se tak klouzat zatáčkou na hraně přetáčivosti a vychutnávat si neskutečnou agilitu auta. Nebudete sice takoví frajeři jako v KTM X-bow, ale praví nadšenci do aut koupi slaboučkého Westfieldu zcela jistě pochopí. Navíc můžete zkoušet s kamarády starty typu Le Mans.

Renault Sport Spyder

Jak už jsme si ukázali v minulých článcích, Renault je automobilka, která se nebojí experimentovat a přinášet trochu radikálnosti do světa umírněných a politicky korektních vozů. Na počátku 90. let chtěli postavit další auto k vyzdvihnutí svých sportovních aktivit, něco jako bylo slavné R5 Turbo. Koncepce s motorem uprostřed a pohonem zadních kol byla zachována, karoserie se však již nepodobala hatchbacku, ale pravým závodním autům bez střechy. Dvoulitrový atmosferický motor z Clia Williams s výkonem 150 koní řval svým čtyřválcovým jekotem za vašimi zády, dokázal auto popohnat na stovku za 6,5 sekundy a vy jste si užívali novou dimenzi Renaultu. Rychlost vozu vám nikdy dech nevzala, citlivost řízení a ovladatelnost však ano. Spyder zaslouženě přitahoval pozornost kamkoliv přijel. Moderní design přídě, obrovské nasávací otvory na boku, dvoubarevné provedení, ochranná tyč za řidičem -vlastnictví takového Renaultu se stávalo snem mnoha lidí. Po roce a půl byl však jeho prodej zastaven a dnes se z něj pomalu stává ceněná klasika.

Light Car Company Rocket

Když se mluví o lehkých a zábavných strojích, určitě by se nemělo opomenout LCC Rocket. Proč? Navrženo Gordonem Murrayem (ano, to je ten pán co navrhoval McLaren F1) a závodníkem Chrisem Craftem. Váží jen 381 kg, takže je o polovinu lehčí než KTM X-bow. Pohání jej litrový motor Yamaha, který má v některých verzích výkon více než 170 koní v 10500 otáčkách. Má tedy lepší poměr výkonu ku hmotnosti než Porsche Carrera GT. Vypadá jako formule 1 z 60. let (nebo jako plněná trubička křížená s ponorkou). Nestačí vám to? Ok, jedeme dál. Zrychlení na stovku pod 4 vteřiny. Kokpit pro jednoho pasažéra – řidiče (dvoumístné bylo jen velmi podobně vypadající Brooke Doube R). Tohle by klidně mohl být jeden z vrcholů všech lehkých aut. A přitom přišel na trh už v roce 1992! Od té doby ho pramálo lidí vidělo a ještě méně řídilo. Mluvilo se o jakémsi ultralehkém fantomu, motorističtí novináři si o něm šuškali a toužili jej řídit. Jo a jen tak mimochodem, tahle věc dokázala jet dopředu stejně rychle jako dozadu. Více než 160 km/h na zpátečku? Náhradní trenýrky jsou nutností.

Jaké je vaše oblíbené lehoučké auto? Dávate přednost vysokému výkonu před ovladatelností či naopak? A koupili byste si vůbec nějaký podobný lightweight? Čekáme na vaše názory.