Pět motorů na věky: BMW M10

Motoráři BMW měli vždy pověst nejlepších na světě, svědčí o tom i vůbec největší počet titulů v anketě „International Engine of the Year“ a všeobecně vysoké zastoupení v podobných anketách. Jenže kde to všechno začalo? Mnoho fanoušků se shodne, že u motoru s označením M10. Na začátku šedesátých let si v BMW mohli jen těžko vybrat šéfkonstruktéra s lepším jménem, než tomu udělali u M10. Baron Alex von Falkenhausen navrhl motor z dnešního pohledu ničím zajímavý, čtyřválec s litinovým blokem a hliníkovou hlavou s příčným prouděním, řetězem hnaný OHC rozvod s dvěma ventily na válec. Falkenhausenův design měl dostatek prostoru pro zvětšování objemu a tak postupně z původních 1,5 l vyrostl až na 2,0 l. Součastně s tím stoupal také výkon. Z původních 56kw se postupně dostal až na 96kw v BMW 2002tii, v turbodmychadlem přeplňované verzi pak dokonce 125kw.

Z bloku motoru M10 vycházelo množství  i závodních motorů – původní M3 počínaje a Formulí 1 konče. Legendární S14 z BMW e30 M3 vznikla použitím zkrácené hlavy z šestiválcové M1 a převrtaného bloku motoru M10. A výsledný výkon 240 koní na atmosférický čtyřválec z roku 1990 rozhodně není špatná hodnota. O to úchvatněji působí hodnota 650 koní, kterou dosahovaly přeplňované motory Formule 1, s nimiž Nelson Piquet a tým Brabham získali vítězství v roce 1983. Závodní historie motoru pokračovala dál a v roce 1986 z něj inženýři dokázali v nastavení pro kvalifikaci vymáčknoutaž 1500 koní. Po přečtení těchto řádků je vám asi jasné, že původní M10 je opravdu bytelně postavený motor. O kvalitě návrhu svědčí i fakt, že si jej sovětský Moskvič vybral pro zkopírování do svého modelu 412. Historie tohoto motoru v sériových BMW skončila v roce 1987 s příchodem motoru M40. Ten ale díky špatně navrženému mazání vačkové hřídele patří spíše na opačný konec pomyslného žebříčku uznávanosti.