Pasivní agresor, taky agresor...

Velmi rád čtu blog na www.autoweb.cz a snad nejraději články od Jirky Červenky. Nemůžu říct, že bych s nimi vždy a beze zbytku souhlasil, ale balancování na hraně kontroverzních témat je skoro stoprocentní zárukou, že se pod článkem strhne diskuzní uragán. Minulý týden se jeden takový článek na blogu opět zrodil, tentokrát mi vyloženě mluvil z duše a navíc zmínil jednu myšlenku, kterou bych rád dále rozvinul.

Stejně jako p. Červenka nemám pocit, že bych byl na cestách denně vystavován desítkám agresivních kamikaze, kteří se mě za každou cenu snaží sundat, vytroubit, vybrzdit, vytáhnout z auta a nakonec spáchat na mém zbitém těle burnout. Vlastně za těch 7 let, co se po cestách potloukám, si nevybavuji situaci, kdy by mě nějaký "silniční pirát" výrazně ohrozil, či se mě někdo snažil libovolným způsobem ztrestat. Snažím se předvídat, být v klidu a nad věcí, pokouším se šířit na cestách dobrou náladu, pouštím z vedlejší, nechávám místo na předjetí, nemám potřebu seřvat každého kdo mě nechtěně omezí či udělá chybu, protože věřím, že se tato "pohoda" snad přenese i na další řidiče. Pokud se za mě přiřítí olizovač zadního nárazníku evidentně toužící jet jakkoli, jen ne podle zdravého rozumu, mlaďoch jenž nutkavě potřebuje zkoumat chování svého auta za limitem, či jiné podobné individuum (chcete-li, silniční pirát), bliknu pravým a nechám ho, ať se klidně zmrtví o nějaký jiný objekt na cestě. On ujede a já mám klid. Nikdy to nebylo jiné.  Daleko nebezpečnější mi přijde jiná věc – obecná pasivita, nechuť a lhostejnost řidičů mezi sebou. To je totiž hlavní důvod, který alespoň mi osobně, nejvíce tahá za nervy, stupňuje stres a napětí a dokáže mou obvykle pohodovou náladu za volantem změnit na krví podlité bělmo. Takové pasivitě se těžko vyhýbá, prakticky se proti ní nejde bránit a nejhorší je, že se s ní setkávám mnohem častěji než s variantou "agresivného DDOčka v rychlém a drahém autě".

Určitě to zažíváte každý den. Vyznavači levých pruhů, které by k uhnutí do pravého nepřimělo ani 10 rozzuřených Q7 V12 TDI, lidé kteří neumí používat mlhovky a snaží se vám vypálit zrak za deště či sněžení, nebo třeba tatík jedoucí po okresce na výlet s rodinkou, jenž je nějakou neviditelnou silou připoután ke středovému pruhu a nejde předjet. Všechny tyto případy mají cosi společného – skrytou agresivitu. Tito řidiči neohrožují své okolí neúměrně rychlou či nebezpečnou jízdou, ale svou naprostou lhostejností a je vlastně úplně jedno, je-li tato lhostejnost úmyslná nebo způsobená nedostatečnými zkušenostmi/schopnostmi. Nejsou primárními piráty, ale jejich způsob jízdy vyvolává v ostatních řidičích nervozitu, která se může dále šířit a stupňovat. Média se jimi nezabývají, společnost je nepovažuje za sortu, kterou je nutné "zavřít až zčerná" a největším paradoxem je, že výše zmiňovaní často řadí sami sebe mezi uvědomělé a bezpečné účastníky silničního provozu, kteří posilují světový mír, přispívají ke společnému blahobytu a vlastně kdyby jezdili všichni tak pomalu a opatrně jako oni, nezemřel by na cestách ani krtek lezoucí přes D1. Ze stejného důvodu možná pramení jejich bezbřehá rigidnost v dodržování (pouze vybraných) předpisů: "Jedu přece 50/90/130, tak mě ten kretén nemá co předjíždět. Jaké má právo?!?". Typická bývá i zlostná reakce, kterou pasivní agresoři vyvinou, když se je snaží někdo na jejich nevhodný způsob jízdy upozornit: "Já jedu slušně a vezu své děti, tak proč na mě blikáš ty zlý piráte?!?", většinou doplněná o toporný výraz v obličeji kombinující opovržení a urputnou soustředěnost na řízení.

Všechno to co jsem popsal považuji za ukázkový způsob bezdůvodného omezování, způsob jak nasrat co nejvíce lidí kolem. A jak řídí nasraní lidé si domyslete sami.  Vyrovnanější jedinci to odbydou pár výrazy z lidské anatomie, z těch labilnějších se stanou piráti (fuj, nesnáším to slovo).

V žádném případě nechci obhajovat nesvéprávné hovada jezdící dvěstě v městě, vybržďující auta na dálnici, či jinak ohrožující provoz. Chci jen poukázat na to, že ten moderní pojem "silniční pirát" je mnohdy jen "následek", který by bez přitomnosti "příčiny" vůbec nevznikl. A štve mě, že ona "příčina" je vlastně nepostižitelná.

Proto buďme solidární, jezděme s ohledem na druhé, nikdy nevíte kdy budete potřebovat pustit nebo spěchat vy. A nenechme se vytočit sobci, kterým nic neříká pravidlo ZIPu nebo uplatňují zakořeněný český zlozvyk "když nemůžu jet já, nepojedeš ani ty".

Štastnou cestu.

PS: Rychlost nezabíjí!