Opel Grandland Electric: Tiše a racionálně každý den

Německá automobilka Opel už nějaký ten pátek spadá do koncernu Stellantis, který dnes zahrnuje čtrnáct značek. Člověk by si mohl říct, že v takovém množství musí dříve či později docházet k překrývání a vnitřní konkurenci. Zdá se ale, že role jsou v rámci koncernu poměrně jasně rozdělené.

Opel se v této skupině usadil zhruba uprostřed – v segmentu, který bychom mohli označit jako racionální mainstream. Sem může spadat i konkurence v podobě značek jako je Škoda, Hyundai nebo Nissan. Nejsilnější pozici si automobilka tradičně drží na domácím trhu, kde její vozy často končí ve firemních flotilách. Nové Opely se ale ve velkém rozjíždějí napříč Evropou, včetně Velké Británie, kde se prodávají pod značkou Vauxhall.

Pohled do modelové nabídky pak potvrzuje, že značka míří především na praktičnost a každodenní použitelnost – najdete tu malou městskou Corsu, klasické kombi či hatchback Astru nebo užitkové modely od Comba po Movano. Na samotném vrcholu pak stojí Grandland, současná vlajková loď značky.

Opel Visor se světelným podpisem

Může to působit trochu paradoxně. Když se řekne „vlajková loď“, většina lidí si představí velký sedan nebo ještě větší SUV. Ostatně tuto roli ještě pár let dozadu zastávala Insignia. U Opelu se nyní ale spokojili se středně velkým crossoverem segmentu C, který sází spíš na střídmé tvary a rozumné proporce. Ostatně, posuďte sami.

Opel v posledních letech našel vlastní designový jazyk, který vychází z konceptu Experimental. Prvek Opel Vizor dodal modelové řadě jasně rozpoznatelnou tvář, díky níž se auta už tak snadno neztratí v každodenním provozu, jako tomu bývalo dříve.

Při detailnějším pohledu zepředu zaujmou světlomety Intelli-Lux Pixel Matrix HD, které spojuje horizontální panel – právě typický znak současných Opelů. V tomto případě je navíc celá příď ozvláštněna „odsazeným“ krycím plexi, za nímž se ukrývá světelný podpis v podobě dvou lišt po stranách loga. Na Opel jde o poměrně výrazný prvek, na druhou stranu – bavíme se o vrcholu nabídky.

Podobný motiv se světelným podpisem najdeme i vzadu. LED linky jsou opět schované za jednoduchým krytem, tentokrát už ale bez klasického loga – zde ho totiž nahrazuje výrazný nápis „OPEL“.

Grandland jinak sází na velké, čisté plochy, které narušují černé kontrastní prvky – ať už jde o lemy spodních částí dveří a nárazníků, lemy blatníků nebo střechu. V kombinaci s bílým lakem Arctic to vytváří poměrně pěkný a výrazný kontrast.

Za zmínku stojí i pár dalších detailů: minimalistické třetí brzdové světlo integrované do spoileru pátých dveří nebo výrazný středový prolis na kapotě, kterého si všimnete hlavně z místa řidiče.

Kousek pohodlí

Tím se dostáváme do interiéru.

Žádnou prémiovou atmosféru tu nečekejte – Opel i tady zůstává věrný své „mainstreamové filozofii“. To ale neznamená, že by mělo jít o něco špatného.

Ano, najdou se místa s tvrdšími a méně pohlednými plasty, které navíc občas úplně přesně nelícují. Na druhou stranu, většinu z nich při běžném používání ani nevnímáte. Co mi ale vyloženě vadilo, byl střed volantu – tvořený několika kusy lacině působícího plastu. Navíc středová část byla lehce vyosená, což ale pravděpodobně souvisí spíš s konkrétním kusem.

V některých ohledech mě ale interiér příjemně překvapil. Velká část materiálů je sice ekorecyklát, nicméně na dotek je vesměs vše překvapivě příjemné – ať už jde o perforovanou koženku na volantu, textilní výplně dveří apod.

Vyloženou pochvalu si zaslouží přední sedadla. Vypadají dobře, ale důležitější je, jak se v nich sedí. Po usednutí do nich doslova zapadnete a díky výraznějšímu tvarování vás velmi dobře obepnou.

Pomáhá tomu i přifukovací boční vedení. Nechybí ani nastavitelná bederní opěrka nebo možnost prodloužení sedáku pro lepší oporu stehen.

Posádka na zadních sedadlech si také najde své pohodlí, i když ne v takové míře jako vpředu. Místa na nohy je tu stále dostatek, nechybí loketní opěrka integrovaná do prostředního sedadla a za příplatek ani vyhřívání.

Opel se snažil myslet i na praktičnost. V interiéru tak najdete celou řadu odkládacích prostor, zejména vpředu – od držáku na brýle ve stropnici, přes rozměrné kapsy ve dveřích, kam se vejde i velká PET lahev, až po trojici přihrádek ve středové konzoli, doplněnou o variabilní dvojitý držák na nápoje.

Mírné rozčarování ale přichází u zavazadlového prostoru. Jeho plytké dno lze ještě pochopit – u elektrické verze je to daň za techniku, konkrétně za elektromotor umístěný nad zadní nápravou u varianty s pohonem všech kol.

Otázkou ale zůstává jeho šířka. Grandland totiž i přes svoje třídní zařazení rozhodně nepatří mezi malé vozy, což vede k předpokladu, že uvnitř bude docela dost prostoru. O to víc pak zamrzí, že kufr působí poměrně úzce. Po stranách zůstává nevyužitý „hluchý“ prostor a výsledkem je spíš průměrný objem 485 litrů.

Displeje bez zbytečností

Co naopak zase stojí za pochvalu, je provedení obou displejů infotainmentu. Podlouhlé, nízké obrazovky působí na první pohled trochu netradičně, ale v praxi dávají smysl. Díky svému tvaru jsou dobře zakomponované do palubní desky, nijak z ní nevyčnívají a nepřekážejí ve výhledu.

Displej před řidičem se ovládá klasickými tlačítky na volantu, nabízí tři režimy zobrazení a zobrazuje všechny podstatné informace. Doplňuje ho head-up displej, který promítá rychlost, dopravní omezení i základní navigační pokyny. Jinými slovy – nic navíc, ale ani nic nechybí.

Středový displej podporuje zrcadlení telefonu (Android Auto i Apple CarPlay), má příjemnou grafiku a svižné reakce na dotyk. Rozvržení funkcí je logické a rychle se v něm zorientujete. Stejně jako u přístrojového štítu i tady platí, že se Opel držel při zemi – žádné zbytečné efekty, přehnané animace ani křiklavé barevné kombinace.

Možnosti personalizace jsou spíše základní, ale dostačující – na výběr je několik barevných schémat ambientního osvětlení i grafiky. Celkově tak interiér působí spíš střídmě než efektně, což dobře zapadá do celkové filozofie vozu.

Jízdní asistenti fungují nenápadně a většinou nijak neobtěžují, takže jsem je ani prakticky nevypínal. Občas se sice objeví falešné varování před překážkou, typicky při prudším manévru v užším prostoru, ale nejde o nic zásadního. Dá se očekávat, že podobné drobnosti vyřeší budoucí aktualizace softwaru.

Slušný zátah

Opel nabízí pro model Grandland hned tři typy pohonu – klasický spalovací motor, hybrid a čistě elektrickou variantu. Na týdenní test jsem dostal právě elektromobil, konkrétně verzi s pohonem všech kol, kterou obstarávají dva elektromotory – jeden na každé nápravě. Baterie má kapacitu 73 kWh a výrobce udává dojezd až 510 km podle metodiky WLTP. No a tady je to už trošičku horší…

Vůz jsem sice během testu nenabíjel na plných 100 %, nicméně už při 97 % nabití ukazoval palubní systém dojezd zhruba 420 km. Spotřeba se mi po většinu času pak pohybovala okolo 23,5 kWh/100 km, což je přece jen o něco víc, než bych u této kategorie očekával.

Upřímně jsem si chvílemi nebyl jistý, jaký styl jízdy vlastně zvolit. Dojezd totiž často ubýval rychleji, než přibývaly kilometry na počítadle. Největší podíl na spotřebě měla samozřejmě dálniční jízda, ale ani mimo ni se mi nepodařilo dostat na výrazně lepší hodnoty. Přitom jsem se snažil jezdit co nejplynuleji a většinu času využíval režim ECO, který sice pomáhá šetřit energii, ale zároveň znatelně omezuje komfort a otupuje reakce na plynový pedál.

I tak se mi stávalo, že z téměř plného nabití, kdy jsem od nabíječky odjížděl s dojezdem přes 400 km, mi během cesty klidně „zmizelo“ i 100 km, během času než mi ukazatel klesl někam k hranici 60 km a jám musel vyhledat nabíječku. To už není úplně málo – a to se snažím přimhouřit oči nad tím, že během testu panovaly místy ještě zimní teploty.

Na druhou stranu mě příjemně překvapilo, že se Opel nebál a Grandlandu nadělil 240 kW výkonu. To je velmi slušná porce, která dokáže auto bez váhání rozpohybovat – a to opravdu svižně. Zrychlení na stovku za 6,1 sekundy působí přesvědčivě, zvlášť když vezmete v potaz, že jde o obyčejný každodenní přepravník vážící přes 2,3 tuny. Maximální rychlost je omezena na 180 km/h, což jsem si čistě „pro jistotu“ ověřil na německé dálnici.

Ano, vím – tohle má být hlavně rozumná a praktická volba, ne žádný sportovec. Přesto je příjemné mít pod pravým pedálem dostatek výkonu pro bezpečné předjetí, svižné zařazení do dálničního provozu nebo vyškolení někoho na semafo…. Raději zůstanu jenom u těch prvních dvou věcí.

Pokud si říkáte, k čemu slouží pádla pod volantem, odpověď je jednoduchá – ovládají intenzitu rekuperace. Přepínat můžete mezi třemi úrovněmi brzdného účinku, což se v praxi ukázalo jako docela návykové. Často jsem sahal po silnější rekuperaci, když jsem chtěl zpomalit bez nutnosti používat klasický brzdový pedál.

Kompromisní zavěšení

Podvozek Grandlandu se snaží trefit do pomyslného středu. Na vyloženě houpavou a komfortní jízdu ale zapomeňte – tu si v rámci koncernu bere spíš značka DS. V praxi to znamená, že o většině nerovností budete vědět. Podvozek je sice většinou zvládá bez výrazných ran, ale do kabiny se přenáší víc informací, než by možná bylo nutné. Občas se navíc od zadní nápravy ozývá i lehká rezonance.

Je to trochu škoda. Možná by pomohla jiná konfigurace kol – testovaný vůz stál na dvacetipalcových discích, a právě menší kola s vyšším profilem pneumatik by mohla celkový komfort citelně zlepšit.

Sportovní ambice tu pak nehledejte vůbec. Auto zvládne projet zatáčku jistě a bez nepříjemných překvapení, drží stopu a nepůsobí nejistě. Jakmile ale začnete měnit směr rychle, v krátkém sledu za sebou, projeví se vyšší hmotnost i měkčí naladění – přenosy váhy jsou znatelnější a jízda začne působit neklidně.

Na druhou stranu je fér říct, že tohle auto na podobné zacházení ani není stavěné. Na běžné přesuny funguje podvozek dostatečně jistě, jen od něj nelze čekat víc, než je jeho základní zaměření.

Verdikt

Vlajková loď Opelu rozhodně není bez chyb. Zároveň je ale potřeba ji vnímat v kontextu – jde o racionálně pojatého zástupce střední třídy, od kterého nelze čekat sportovní ambice, houpavý komfort ani prémiové zpracování. V tomhle ohledu Grandland vlastně dělá přesně to, co se od něj očekává. Snad jen designem se snaží působit o něco výrazněji, než by jeho jinak střídmá filozofie napovídala.

Za slabinu tak považuji dojezd. V reálném provozu jsem se pohyboval zhruba mezi 270 a 390 kilometry (spíš v těch spodních číslech) v závislosti na stylu jízdy a podmínkách, což je znatelně méně, než slibují oficiální hodnoty. Na druhou stranu potěší relativně rychlé dobíjení z 20 na 80 % za přibližně za půl hodiny a také dostatek výkonu, který autu rozhodně nechybí.

Grandland Electric tak ve výsledku působí jako tichý a nenápadný společník pro každodenní život. Auto, které vás bude přepravovat z bodu A do bodu B, aniž by vás rušilo.

Technické parametry

Motor: 2 elektromotory
Výkon: 239 kW (325 koní)
Točivý moment: 509 Nm 
Převodovka: 1 st. automat
Pohon: 4x4
Provozní hmotnost 2325 kg 
Maximální rychlost: 180 km/h 
Zrychlení 0-100 km/h: 6,1 s 
Spotřeba paliva tabulková: 17,9 kWh /100 km
Spotřeba paliva v testu: 20 – 23,9 kWh / 100 km*
Objem zavazadlového prostoru: 485 l (1580 l po sklopení zadní řady sedadel) 
Kapacita baterie: 73 kWh
Cena základní verze (Edition): 1 059 990,- Kč 
Cena testovaného kusu s příplatky (Ultimate 4x4): 1 317 990,- Kč

*Vyšší spotřebu přisuzuji i panujícímu zimnímu období v době testování