Opel Astra Sports Tourer 2,0 CDTI Biturbo: Gétéčko pro všední den

Znáte ten pocit, kdy vidíte auto důvěrně známé značky a modelu, ale najednou vám připadne o něco přitažlivější než obvykle? Nejdřív nevíte, čím to vlastně je, a až po chvíli zkoumání odhalíte drobné odlišnosti a detaily – možná větší kola, snížený podvozek, tu a tam poupravený detail. Přesně takhle působí Astra Biturbo. Není jako OPC, které už na první pohled křičí do světa „jsem drsný sporťák“. Ale liší se dost na to, aby se z tuctového kombíku stalo docela zajímavé auto.

Změny v interiéru už tak decentní nejsou. Sedačky s červenými doplňky a „stopami od pneumatik“ jsou sice cool, ale mám silné tušení, že po jisté době vás přestanou bavit. Výhoda ale je, že když na nich sedíte, nemusíte se na ně dívat. A k sezení jsou vynikající – dost hluboké, s širokým rozsahem nastavení. Pohodlné, a přitom schopné udržet vás na místě. Jen kdyby se dalo něco udělat s tou vpřed vysunutou opěrkou hlavy. Ta je ale asi záležitostí osobního vkusu.

jen málo dnešních „obyčejných aut“ umožní tak snadno docílit opravdu sportovního posazu

Ještě lepší je ale volant a jeho rozsah nastavení. Můžete si ho přitáhnout blízko k hrudníku, aniž byste se museli jakkoliv omezovat v nastavení sedačky. Jen málo dnešních „obyčejných aut“ umožní tak snadno docílit opravdu „sportovního“ posazu. Skvělé. Jen ten zploštělý volant. To už je vážně obyčejné kolečko tak moc out?

Po navození té správné sportovní atmosféry vás ale možná trochu zklame to, co uslyšíte po otočení klíčkem zapalování. Inženýrům z Rüsselsheimu se podařilo velmi kvalitně zamaskovat fakt, že použili moderní vstřikování common-rail, a vytvořili perfektní iluzi starého komůrkového dieselu. Tohle se moc nepovedlo.

Takže vpřed, za lepšími dojmy. Zařadit jedničku – chod řadící páky je lehký přesný. Možná to není to nejlepší v branži, ale pochvalu si určitě zaslouží. Při výjezdu z parkoviště také narazíte na první rozdíl mezi obyčejnou Astrou a Biturbem. Tedy, přesněji řečeno, onen rozdíl narazí na silnici. Součástí nenápadných designových změn je totiž černé plastové lízátko pod předním nárazníkem, které dává Astře světlou výšku zvící supersportu. Naštěstí je docela odolné a když škrtnete po desáté, už to skoro nebudete vnímat.

Při manévrování také brzy narazíte na mnohem významnější typickou vlastnost Astry. Snad se do ní dostalo něco amerických genů od mateřského koncernu GM, protože tahle věc zevnitř působí prostě obrovská. Což může být na jednu stranu příjemné, pokud máte rádi pocit masy železa kolem sebe. Ale je to také problém, třeba pokud máte odhadovat vzdálenosti. Nebo se otáčet, což komplikuje neobyčejně mizerný rejd.

Nadšeni naopak budete, pokud se vám příčí moderní trend dotykových displejů a máte rádi tlačítka. V Astře si totiž tlačítek užijete spoustu – středový panel jich je naprosto plný. Navíc jsou popsána nepřehlednými zkratkami, takže se v nich beznadějně ztratíte. Tedy alespoň pokud máte auto jen půjčené. Je dost možné, že při skutečně dlouhodobém používání (jako když si tohle auto třeba koupíte) to bude nakonec fungovat docela dobře.

Tohle všechno se ale týká i jakékoliv „obyčejné“ Astry. Jak ale Biturbo jezdí? Podle decentně agresivního vzhledu by člověk čekal něco na způsob „gétéčka pro každý den“. Někde na půl cesty mezi obyčejným rodinným kombíkem a „ostrým kombi“.

A přesně to také dostanete. I s přitvrzeným podvozkem a osmnáctipalcovými disky je Biturbo docela pohodlné – citelně tvrdá začíná být jízda až při aktivaci režimu sport (ano, rozdíl mezi režimy adaptivních tlumičů je skutečně k poznání). Režim Sport také, pro Opel typicky, přináší další změny. Tužší řízení, rychlejší odezvu na plyn a červeně podsvícené přístroje. Naštěstí si můžete cokoliv z toho vyřadit. Ty červené budíky jsou hrozné.

na vaší oblíbené okresce působí biturbo o něco dospěleji než typický hot hatch

Ve stejném stylu pokračuje Biturbo i na vaší oblíbené okresce. Při srovnání s typickým hot hatchem působí o něco „dospělejí“, ale také těžkopádněji. To ostatně není nijak překvapivé, vzhledem k tomu, že váží tunu a tři čtvrtě. Pokud ale nebudete očekávat adrenalinovou jízdu na 9/10 limitů přilnavosti nebo veselé pohazování zadkem při brutální práci s plynem (jako to umí třeba Focus), je tohle auto radost řídit. Na dřívě zmíněnou perfektní pozici za volantem navazují skvěle rozmístěné pedály. Meziplyny se trefují jako po másle, a převodovka má navíc skvěle rozložené stupně. V řízení nenajdete cit (stejně jako v drtivé většině moderních aut) a má kolem středové polohy trochu vůli, ale jinak nabízí velmi příjemný odpor. A jakkoliv se Astra nenechá příliš řídit plynem, je za normálního zacházení poměrně neutrální a ztrátu přilnavosti vpředu způsobí spíše těžká noha na plynu.

Radost vám tady udělá i motor, který se za svůj hlučný projev odměňuje skvělým zátahem téměř v celém rozsahu otáček. Neobtěžuje žádná nepříjemná turbodíra, motor má spoustu točivého momentu už od 1 500 ot./min a nepřestává táhnout ani za čtyřmi a půl tisíci. A je i poměrně skromný, pokud se jedná o palivo. S lehkou nohou se udržíte hluboko pod šest litrů, a ani při okreskovém řádění nepřekonáte „desítku“.

Pokud se nesnažíte trhat okreskové rekordy a hrát si na pokořitele Ringu, je Astra při svižné jízdě vynikající. Všechno působí sladěným dojmem, všechno do sebe zapadá a je snadné najít si dobrý rytmus. Spíše než v zakroucených vlásenkách se ale Astra cítí doma v táhlých zatáčkách a na rychlejších silnicích. A nebo na dálnici. Tam se ale znovu a výrazně hlásí ke slovu již dříve zmiňovaný problém. Nedostatek odhlučnění. Zatímco při akceleraci v nižších rychlostech do kabiny nepříjemně proniká klapot motoru, ve vyšších cestovních rychlostech ho přebíjí hučení od pneumatik, svist vzduchu nebo hluk od náprav. Pokud jste předpisoví řidiči, dá se s tím žít. Jestliže ale vyznáváte německé dálniční tempo, bude hluk největší vadou na kráse jinak příjemného celku.

Naučte se s ní žít, a dostanete příjemný „sleeper“. Auto, které se nesnaží za každou cenu být hot hatchem, nevykřikuje svých 190 koní do světa, ale zároveň dokáže nabídnout radost ze svižného svezení.

Operativní leasing Opel Astra

Opel Astra Sports Tourer 2,0 CDTI Biturbo

Motor: čtyřválec turbodiesel 1 956 cm3
Výkon: 195 koní ve 4 000 ot./min
Točivý moment: 400 Nm od 1 750 do 2 500 ot./min
Převodovka: šestistupňová manuální
Maximální rychlost: 224 km/h
0-100 km/h: 8,9 s 
Průměrná spotřeba (euro): 6,2 l/100km
Cena: 575 900 Kč
Hodnocení: 7/10