Óda na tuhou nápravu

Možná máte pocit, že jste tu tenhle článek už viděli. A máte ho správně. Ale zlotřilí elektroničtí trpaslíci nám kazí nejen zážitky za volantem, ale i kradou texty z Autíčkáře. Takže, Óda na tuhou nápravu znovu a lépe – naftové piáno a mýtus/legenda Saab 9-3 budou následovat.

Tuhá náprava je pojem, při jehož vyslovení se mnoha milovníkům rychlého svezení zježí chlupy. Nejeden americký vůz bývá terčem posměchu právě pro jeho závislé zavěšení zadních kol, kor když jsou zároveň odpružena listovými pery. Přitom za jejich bídné jízdní vlastnosti z hlediska držení stopy může povětšinou především vysoká hmotnost nebo příliš měkké pérování. Je jasné, že dnes s moderními víceprvkovými nápravami je tuhá náprava záležitostí dávno překonanou. Není to však důvod, proč by mělo být paušálně opovrhováno všemi vozidly, jejichž kola se pohybují v závislosti jedno na druhém.

Začněme trochou technického popisu. Tuhou nápravou se myslí systém, kde jsou obě kola pevně spojena nosníkem, obvykle trubkou. Vedena jsou buď listovými pery nebo množstvím jiných systémů, obvykle vlečenými rameny a příčným vodícím prvkem jako je například Panhardská tyč nebo Wattův přímovod. Díky nosníku nápravy jsou kola vždy kolmo k cestě při jakémkoli náklonu a zatížení karoserie – kámen úrazu nezávislých zavěšení snad s výjimkou lichoběžníkové a chytře navržené víceprvkové nápravy. Běžné nezávislé zavěšení bývá pouze jakýmsi kompromisem, protože aby bylo dosaženo kolmého postavení kol při náklonu karoserie, musí při pohybu kola vznikat odklon. A ten je nežádoucí při zatížení vozidla. Každý už určitě viděl dělníky naloženou stařičkou Sierru s výfukem škrtajícím o zem a zadními koly do A. Stejným problémem trpní mnoho starších zadokolek, například všechny běžné BMW až do příchodu E36, která už má vzadu multilink. A pokud jsou kola vedena tak, že při propružení nevzniká žádný odklon, tedy například klasickými vlečenými rameny, pak naopak při náklonu karoserie zbytečně ztrácejí styčnou plochu s cestou. Řešením by se zdálo snížit náklon karoserie, ale ať už je toho docíleno pomocí tužších pružin nebo pomocí silnějších zkrutných stabilizátorů, vždy to vede k horšímu jízdnímu komfortu. Z hlediska vedení kol je tak tuhá náprava jedním z nejlepších řešení.

Problémy tuhé nápravy jsou v podstatě dva. Prvním problémem, který nastává pouze u hnací nápravy, je diferenciál. Ten je totiž součástí nápravy a tak se společně s částí kardanu přičítá k neodpruženým hmotám, což má zásadní vliv na jízdní vlastnosti na nerovném povrchu, potažmo na jízdní komfort. Určitým řešením je náprava De Dion. Ta je stejné konstrukce jako tuhá, s tím rozdílem, že diferenciál je kotven ke karoserii a výkon je na kola přenášen pomocí poloos s klouby podobně jako u nezávislého zavěšení.

Druhým a hlavním problémem tuhé nápravy je pak samotná závislost pohybu kol. Při nájezdu na jednostrannou nerovnost dochází ke ztrátě části styčné plochy pneumatiky i na kole na opačné straně. To pochopitelně má negativní dopad na držení stopy při jízdě po hodně rozbité cestě, kterých je v našich končinách přeci jen převaha. Řešení je však velmi jednoduché. Stačí jezdit jen po kvalitních cestách, třeba po okruhu.

Pořád si myslíte, že je tuhá náprava vhodná tak možná pro vozík? Že si tady celou dobu vymýšlím a že nikdy žádné dobře jezdící auto s tuhou zadní nápravou neexistovalo? Ne tak úplně. Vlastně jich bylo docela dost a to rovnou přeskočím hodně staré kousky, jejichž jízdní vlastnosti už jsou přeci jen překonány. Ale co třeba rally legendy jako zadokolkový Escort, Fiat 131 Abarth nebo Opel Manta? Anebo Mazda RX-7 první generace? Tuhou zadní nápravu měla i Alfa Romeo Alfasud, ve své době a třídě etalon jízdních vlastností a zábavnosti. Závislé zavěšení zadních kol v podobě nápravy De Dion bychom našli i na mnoha zadokolkových Alfách včetně fantastického SZ. Chcete něco novějšího? Co třeba výborně jezdící Nissan Primera, o kterém jsem se nedávno rozepsal? Stejný systém zavěšení zadních kol má také Nissan Almera. Pořád málo? Tak co třeba Toyota Corolla AE86? Ano, ta, se kterou Takumi v horských průsmycích poráží vlastně úplně všechno, modla japonských sportovních automobilů. I ta má zadní tuhou nápravu.

Takže, ačkoli je dnes tuhá náprava záležitostí překonanou, vůbec nemusí platit, že se jedná o podřadné řešení vhodné akorát tak pro užitková vozidla. Obzvláště na okruhu nebo jiném kvalitním povrchu dokáže fungovat lépe než mnohé moderní systémy zavěšení kol.