Neamerické ameriky: Ford Falcon, Argentina

Americký automobilový průmysl byl svého času největší a nejvýkonnější na světě. A zatímco ve zhýčkané a vybíravé Evropě se i americké automobilky snažily nabídnout zákazníkům auta přizpůsobená místním chutím a požadavkům, na mnoha jiných trzích si vystačily s více či méně upravenými alternativami domácí produkce. A některé z nich byly vážně zajímavé. Pojďme se na ně podívat!

Pravděpodobně každý z nás zná Ford Falcon a umí si pod ním představit i nějaké auto. Ať už auto šíleného Maxe, amerického veterána nebo moderní sportovní sedan z Austrálie. Ale co takový Falcon, který se prodával v Argentině od roku 1962 a vydržel s pár úpravami na trhu až do roku 1991, což ho tak trochu staví vedle téměř nesmrtelného žigulíku? Kde se něco takového v Argentině vzalo a jaktože to tak vydrželo?

V roce 1963 se Falcon stal nejprodávanějším modelem v celé Argentině

V roce 1961 se Argentinské zastoupení splečnosti Ford rozhodlo, že by bylo fajn přivézt z USA v té době nový kompaktní sedan Falcon a zkusit, jestli by uspěl na tamějším trhu. V následujícím roce se rozběhla výroba z dovezených dílů a samozřejmě i prodej. Nabízeny byly pouze sedany s řadovými šestiválci o objemu 170 ci (2,8 litru) a výkonu nikterak úžasných 100 koní., v úrovních výbavy Standart a Deluxe. Prodeje docela odsýpaly a po třech letech a jednom faceliftu v roce 1963 se Falcon stal nejprodávanějším vozem v celé Argentině. V roce 1964 ke standardnímu sedanu přibyl model Taxi. O rok později přišla také výkonnější Futura, která se technikou více podobala americkému Mustangu. Narozdíl od něj však nenabízela osmiválcové motory, vrcholem nabídky byla větší verze známého řadového šestiválce – z objemu 3,1 litru nabízela na americké poměry stále poněkud nezajímavých 116 koní. Zároveň ale došlo k zásadnímu mezníku ve vývoji argentinských Falconů. Zatímco původní americký model prošel velkým faceliftem a zásadně změnil svoji podobu, v Argentině zůstala většina karoserie stejná a nadále se měnily jen detaily.

V roce 1966 přišel další facelift a s ním i další verze – kombík nazvaný Rural. Ten na rozdíl od amerických Falconů wagon stál na stejném rozvoru jako sedan a také se nabízel ve výbavách Standard a Deluxe.

O 4 roky později, tedy v roce 1970, došlo na ještě zásadnější designové změny. Falcon tehdy udělal další krok pryč od svých kořenů amerického kompaktu a jeho design se začal více přizpůsobovat tomu, že v Argentině šlo o relativně velké a drahé auto. Opět byla inovována maska a nárazníky, ale nejdůležitější změnou byla čtveřice kulatých světlometů vpředu, které Falconu daly „dospělejší“ vzhled.

sprint vypadal trošku jako podomácká nápodoba Mustangu Boss 302

Zároveň se staly standardem motory o objemu 188 (3,1 litru) a 221 ci. (3,6 litru) A kombík Rural by nahrazen modelem Rural Deluxe. Další, již čtvrtý, facelift v roce 1973 znovu pozměnil přední mřížku chladiče, pozměnil palubní desku a z kulatých světel se stala hranatá.
I do Argentiny konečně dorazila éra muscle cars, byť v poněkud groteskní podobě – na trh přišla novinka jménem Falcon Sprint. Šlo o stále stejný čtyřdveřový sedan ze začátku šedesátých let a nesourodě působící moderní maskou, doplněný o „sportovní“ vylepšení. Základem byl upravený motor 221 ci. o (na tehdejší argentinské poměry solidním) výkonu 166 koní. Kromě toho dostal Sprint čtrnáctipalcová kola s širokými pneumatikami s červeným pruhem, sportovnější interiér a zvenčí výrazné barvy a pruhy. Muselo to působit jako by se někdo snažil podomácku napodobit Mustang Boss 302 – a vedle jiných lokálních modelů amerických automobilek, jako byl Dodge GTX, musel být výsledek poněkud legrační.

Po boku Sprintu byl představen také pickup na bázi Falconu, který byl nazván Ranchero – tentýž model, který se v USA vyráběl v první polovině šedesátých let a touto dobou byl už dávno nahrazen větším Rancherem na bázi modelu Torino. V tomto roce už byl Falcon vyráběn v Argentině včetně téměř všech součástek.

Ale zatímco Falcon dostával tu a tam pár modernějších detailů, pár světel navíc nebo výkonnější motor, automobilový svět kolem něj se měnil závratnou rychlostí. Nová auta byla mnohem méně zdobená, mnohem aerodynamičtější a nevypadala jako podomácku vylepšovaný relikt po dědečkovi. Ford se přesto ještě dvakrát pokusil Falcon zachránit. V roce 1978 přišly velké obdélníkové světlomety, plastová maska chladiče a pár praktických vylepšení, jako upravená ventilace.

poslední velký facelift dostal falcon v roce 1982 – a vydržel až do začátku 90. let 

V roce 1982 dostal Falcon poslední velký facelift – moderní hranatá světla se už objevila i vzadu, vnitřek kufru byl přeorganizován, aby se získalo více místa. Zrušeny byly verze Taxi a Sprint, Futura byla přejmenována na Ghia. Pod kapotou se objevil čtyřválec Pinto o objemu 2.3 litru. Krátkou dobu od roku 1988 byly k dispozici i naftové motory o objemu 2.4 litru, ale kvůli problémům s dodávkami se jiech nevyrobilo mnoho. Takto se Falcon vyráběl až do roku 1991. Od roku 1961 jich bylo vyrobeno 466 796.

Falcon byl oblíbený nejen mezi běžnými Argentinci, kteří měli rádi auto, které se hned nerozbije, ale oblíbila si ho i policie, tajná policie a další polovojenské útvary. Ovšem tajná policie preferovala, narozdíl od běžné policie, která jezdila v černých Falconech, tmavě zelené Falcony. Tajná policie v druhé polovině sedmdesátých let často nechávala zmizet občany v kufrech jejich zelených Falconů a proto pohled na zelený Falcon vzbuzoval děs v každém Argentinci, který ho na ulici viděl. Co kdyby měl tentokrát v kufru zmizet on?

Ale i přes tuto temnou minulost Falconů je jich dodnes v Argentině k vidění poměrně dost a existuje spousta nadšenců, kteří své Falcony stále opečovávají. Existují dokonce i masivně upravené závodní verze, ale o těch snad až někdy příště – stejně jako o dobrodružstvích modelu Falcon na jiných kontinentech.

Vydáno ve spolupráci s www.usmotors.cz.