Klid a inspiraci nachází herečka Martha Issová na chalupě uprostřed přírody České Sibiře. Les, rybník a divoká zahrada jsou pro ni dokonalým protipólem rušného města. Při cestách za odpočinkem i za poznáváním okolí spoléhá na novou Alfu Romeo Tonale s hybridním pohonem. Připravte se, jedeme za dobrodružstvím!
Poslední maliny na zahradě už obalila jinovatka a ocelová hladina rybníka dává tušit, že podzimní dny brzy vezmou za své. Tady nedaleko Benešova začíná kraj, kterému se říká Česká Sibiř, a neobyčejná atmosféra člověku dokáže dobít baterky. „Tuhle chalupu postavil v osmdesátých letech Mirek Ondříček, tatínek mého muže Davida. A teď sem jezdíme my s rodinou,“ vítá nás hostitelka Martha Issová na místě, které se sice nachází hodinku od Prahy, ale nevede sem silnice. Jak sama říká, je tu jen les, rybník, ptáci, zvířata.
„Město je pro mě kreativní a inspirativní zdroj, ale k načerpání životní síly potřebuji přírodu. Dává mi klid. Na chalupě se snažíme trávit co nejvíc času, jezdíme sem několikrát měsíčně,“ popisuje Martha.
Dům s manželem před pár lety upravili tak, aby tady mohli nejen pohodlně trávit volné chvíle, ale také zvát širší rodinu a přátele. „Vyžívám se v tom, že tady můžeme pro naše nejbližší vařit, péct, zkrátka budovat láskyplné prostředí a upevňovat vztahy.“
Chalupu obklopuje divoká zahrada, která už je v podstatě součástí lesa. Kromě lesních plodů tu čas od času vyrostou i hřiby. „Tetelím se blahem, když vidím naše dvě holčičky běhat po lese, stavět domečky pro skřítky a pozorovat veverky. Připomíná mi to mé vlastní dětství na rodinné chalupě v Orlických horách, kam jsme jezdívali k dědečkovi.“
S manželem, jedenáctiletou Františkou a pětiletou Emilkou rádi vyrážejí i na výlety do okolí. Nedaleko je třeba zámek Vrchotovy Janovice, rodiště mecenášky umění Sidonie Nádherné, která navrhla i místní zámecký park. „Je to krásné místo pro procházky a bytí. Dokonce jsme si na zahradu pořídili podobné keře a květiny, jaké rostou v parku, aby získala podobný ráz. Sidonie musela být zajímavá žena, pojilo ji silné přátelství s básníkem Rainerem Mariou Rilkem. A s ním se vracím zpátky do dob svého dospívání, protože jeho Dopisy mladému básníkovi pro mě byly zásadní knihou. Dojímá mě, že se vše v životě okruhem uzavírá.”
