Kult zla: TVR Sagaris

Pod článkem o zprzněném Aventadoru jste si o ně řekli, v nedávné otázce jste jich sami několik vyjmenovali a teď vám jich pár naservírujeme v sérii tématických článků. Koho? Zlé vehikly, hrůzy na čtyřech kolech, auta, jež v okolí vyvolají škleb a batolatům uvolní svěrač. Asi žádné auto, které se v článcích objeví nebude moci konkurovat bestii Brutus s leteckým motorem V12, ale roztomilostí také rozhodně nedisponují. A jako první nastupuje requiem továrny v Blackpoolu…

Sagaris. Tímto jménem označovali staří Řekové perskou útočnou sekeru, která ťala údy a pronikala brněním, jako gumovým medvídkem. Zda-li v TVR zamýšleli rozsekat na kousky černé koně a splašené býky nebo perskou zbraní dělníci proráželi díry do předních blatníků opravdu netuším, rozhodně to ale byl velmi vkusný název pro auto s vzezřením komiksového záporáka. Sagaris je zkrátka zlý, je zlý každým kouskem své karoserie, každým ostrým záhybem…  Obzvlášť zajímavé je proklikat si dřívější modely TVR a poté kouknout na Sagaris. Máme tu roztomilý Grifith a Chimaeru, elegantní kupé Cerbera, pak poněkud žabákoidní až ustrašně působící Tuscan, všechno to jsou auta s ladnými oblouky a liniemi, no a pak prásk ho, Sagaris se škaredým pohledem, designovými zlomy, příčným koncovým dílem výfuků, a tvary tak vulgárními, jak jen to šlo. Jako by někdo továrnu TVR uvrhnul v nenávist. Vždyť i Gallardo vypadá vedle britského sporťáku nebezpečně, asi jako vatička na čištění uší.

Pro chorého autofanatika je těžké ubránit se mrazení v zádech při pohledu na tu hrůzu. Mě mrazí už asi posté a jsem si na 120% jistý, že mě bude mrazit i po tisící. Potěšující je, že všechny designové prvky jsou funkční. Žábra na blatnících jsou zprvu uzavřená a otevírají se až když je motoru nebo brzdám příliš horko, boule na střeše zaručuje, že si řidič v helmě nezlomí vaz o strop v první prudké zatáčce a dokonce i ten průhledný spojler na zádi, ač se tomu těžko věří, generuje přítlak. No ještě aby ne, když Sagaris je největší hard-core, který TVR kdy propustilo na světlo boží a sám Peter Wheeler (budiž mu země lehká) o něm hlásal, že je to auto připravené k závodění.

Příznačná je i výbava vozidla. Mám na mysli tu chybějící. Pan Wheeler si pravděpodobně myslel, že EU se po…  ehm, vyloučila produkt trávení v místě veřejné filmové produkce, když zavedla nařízení o povinné implementaci airbagů a ABS do každého nově vyrobeného vozidla. Sagaris totiž nemá ani jedno, čož je v automobilové řeči vzkaz europoslancům a eurokomisařům: "Jste jedničky". O absenci jakékoliv kontroly trakce, či snad Eliminace Smyku Přetáčivého se snad zmiňovat ani nemusím. Oficiálně vydal Blackpool jakési suché prohlášení, že přítomnost airbagů by mohla vést ke zranění řidiče při převrácení přes střechu, na něž je auto vhodně konstruováno, a tím byl problém vyřešen. Divím se, že je Sagaris vybaven sedadlem řidiče, protože výše zmíněné v kombinaci se sílou a proslulými kousavými jízdními vlastnostmi TVR, je stvořené leda tak pro blázny, kteří si sedí na vlastních koulích.

Pravdou však je, že Sagaris byl tím nejlépe jezdícím TVR. Nebyl tak extrémně nevychovaný na limitu a nesnažil se prý za každou cenu zvýšit počet vdov v Británii. Prostě jej mohl vodit i někdo méně zdatný, než Jason Plato. Pokud tedy vůbec můžeme mluvit o "méně zdatném řidiči" v kontextu sklolaminátového zla s výkonem 400 koní, pohonem zadních kol, extrémně nízkou hmotností 1100 kg,  a konstrukcí, která si s evropskými směrnicemi vytřela… výfuk. Vidíte, výfuk. Stejně jako několik posledních modelů značky, také Sagaris byl vybaven motorem Speed Six vlastní konstrukce, který z výfuků prorážel okolní vzduch řezavým zvukem ostrým jako čepel zbraně, po které byl Sagaris pojmenován. Až chudákům mechanikům na motorové brzdě praskají ušní bubínky. Vzhledem ke zmiňované muší váze stačily koně čtyřlitru ke stovce pod 4 vteřiny.

Je škoda, že TVR je již léta v klinické smrti a i přes několik pokusů o resuscitaci se zdá, že je jeho osud nadobro zpečetěn. Ještě větší škoda je, že počet Sagarisů s levostranným řízením by se dal spočítat na prstech rukou nešikovného dřevorubce a největší tragédie z největších je samozřejmě ta, že si na něj nikdy nevydělám – bude-li vůbec někdy nějaký na prodej. Takže Sagaris pravděpodobně na věky zůstane jen snem, chcete-li noční můrou…  Noční můrou s mizernou spolehlivostí, tristním dílenským zpracováním, návykovým,  točivým, ale krutě nespolehlivým motorem anebo převodovkou tuhou tak, že by ji ke změně stupně nedonutil ani Chucknorrisův kop s otočkou. Ale já bych to risknul. Určitě by to stálo za ten pohled agresivních očí při každém příchodu do garáže, za nenávist sousedů, o než by se pokusil infarkt pokaždé, co by výfuky vyhnaly všechny pavouky z koutů. A hlavně za pohled na bouli na kapotě, žábry z nichž dýchá peklo a permanentní pocit strachu při zatlačení plynu do podlahy…

PS: Právě jsem polknul, podíval se z okna a…   Mx-5 se na mě dívá pořád dívá tím stejným líbezně-přátelským japonským úsměvem, a ani řadový šetiválec se jí pod kapotou neobjevil…   ach jo…

[gallery link="file"]