Kia Sportage HEV GT-Line: Když není třeba velké změny

Kia Sportage je takovou stálicí v nabídce jihokorejské automobilky Kia. V různých generacích se s ní ostatně setkáváme už více než třicet let a minimálně na evropském trhu jde patrně o vůbec nejstarší modelovou řadu značky. Nehodlám se tu dnes zamotávat do obligátních klišé o tom, jak právě na Sportage můžeme sledovat progres celé automobilky, i když kus pravdy na tom samozřejmě je. Jenže dnes už asi není potřeba pořád dokola připomínat, jakou cestu jihokorejské automobilky urazily. To dnes vidí každý sám a Sportage je spíš takovým důkazem a potvrzením. Aktuální generace je tu s námi od roku 2021, respektive v evropském prodeji od 2022, takže pomalu nastal čas na tradiční omlazovací kúru. Facelift se nám právě dostal do ruky, a tak je ideální chvíle podívat se na to, co se změnilo a jestli Sportage zůstává stejně povedeným autem jako dřív.

Aktuální pátá generace Kia Sportage přišla svého času s poměrně netradičním a dost odvážným designem. Takovým, který člověk musel nejdřív chvíli vstřebávat a trochu pochopit, aby se mu dostal pod kůži. Byl v tom určitý rafinovaný chaos a spousta zajímavých detailů, jenže ne každému se tenhle styl pod kůži dostal. A vlastně se není čemu divit. Sportage byla prostě jiná. Na druhou stranu si pořád myslím, že ani po několika letech nepůsobí okoukaně, což je dnes u SUV skoro malý zázrak. Jenže u Kie zřejmě usoudili, že je potřeba celou modelovou řadu trochu sjednotit pod jeden designový jazyk, takže faceliftovaná Sportage převzala některé prvky z velkého Kia EV9. A víte co? Ono to vlastně funguje překvapivě dobře.

Přijde mi, že se některé divoké tvary a ostré zalomeniny lehce zjemnily. Sportage dostala o něco konzervativnější výraz, i když pořád působí dost extravagantně na to, aby nezapadla v davu fleetových šedivých SUVček před supermarketem. Jen už nepůsobí tak křiklavě jako dřív a myslím si, že jí tahle dospělejší tvář sluší. A dost možná bude vyhovovat i širšímu spektru zákazníků. Přeci jen se bavíme o autě, které patřilo mezi nejprodávanější modely na evropském trhu a nejspíš tomu nebude jinak ani po faceliftu. Ostatně zásadní revoluce se nekonala. Spíš se jemně ladilo a uhlazovalo. Upřímně řečeno, kdybych neměl možnost postavit vedle sebe předfacelift a facelift, asi bych některé změny ani nepoznal. Naštěstí ale zůstala v nabídce ta nádherná zelená barva, která Sportage podle mě sedí úplně perfektně. A pokud bych si ji kupoval já, chtěl bych ji přesně v tomhle odstínu. Některým autům prostě zelená sluší a Sportage je jedním z nich.

Stejně tak kvituji, že interiér a celková architektura kabiny zůstaly víceméně při starém. Měnily se tu spíš drobnosti typu volant nebo pár tlačítek, ale žádná revoluce se nekoná. A to je vlastně dobře. Jestli se mi totiž na páté generaci Kia Sportage od začátku něco opravdu líbilo, byl to právě interiér. Ten totiž působí nesmírně kvalitně. Nejen na pohled, ale i na dotek. Všechno je dobře zpracované, nic nevrže, nic nepůsobí lacině a celá kabina má takový ten příjemný pocit hodnotného auta. Upřímně, jakmile si do Sportage sednete, snadno získáte pocit, že sedíte v něčem dražším. A to je na dnešním trhu vlastně docela umění. Je to velmi příjemné místo pro každodenní život a modernizace na tom naštěstí nic nezměnila.

Dominantou interiéru zůstává velký propojený displej přístrojového štítu a centrálního infotainmentu. Funguje to opravdu dobře. Grafika je přehledná, systém rychlý, ergonomie dává smysl a člověk nemusí po týdnu studovat manuál, aby si pustil vyhřívání sedačky. Bezdrátový Apple CarPlay je dnes už samozřejmostí a potěší i povedená mobilní aplikace od Kia, přes kterou lze auto do jisté míry ovládat na dálku. Po nastartování se automaticky načte váš profil a celé to působí opravdu dotaženě. Hodně se mi líbí i ergonomie. Pořád tu totiž zůstaly fyzické ovladače, což dnes bohužel začíná být skoro ohrožený druh. Pod displejem najdete chytrý přepínací panel, který jednou ovládá multimédia a podruhé klimatizaci. K tomu klasická tlačítka a otočné ovladače. Ve výsledku je to překvapivě sofistikované řešení, které hlavně funguje v praxi. A přesně tohle jsou věci, které vám zpříjemňují každodenní používání auta mnohem víc než nějaké efektní ambientní animace po odemčení. Jediné co stále úplně nechápu, jsou chybějící automatické dojezdy zadních oken. Vážně se na tom tolik ušetří?

Co se týče prostoru, pořád se bavíme o kompaktním SUV, ale takovém tom ideálním rodinném formátu. Místa je tu dostatek pro čtyřčlennou rodinu, nikdo nebude trpět nedostatkem prostoru ani vpředu, ani vzadu. Podélně je kabina velkorysá, na šířku také neurazí a celkově Sportage působí přesně jako ten zlatý střed, který většina rodin reálně potřebuje. Jako každodenní rodinné auto funguje naprosto bez problémů.

V rámci pohonných jednotek, Kia Sportage po faceliftu stále potěší v podstatě celé spektrum zákazníků. A to je dnes vlastně docela vzácnost. Pod kapotou si totiž pořád můžete vybrat benzín, naftu, full hybrid i plug in hybrid. K dispozici je manuál, automat, předokolka i čtyřkolka. Prostě konfigurace podle chuti a nálady. Jediné, co v nabídce chybí, je kombinace nafty a pohonu všech kol. Jinak si ale myslím, že si tu opravdu vybere skoro každý, protože takhle široká nabídka motorizací už dnes rozhodně není samozřejmostí.

My jsme dostali k testu full hybridní variantu a tam se v rámci modernizace ladily spíš detaily. Výkon lehce narostl, ale jinak jde pořád o strašně příjemné ústrojí pro člověka, který od auta nechce žádné drama a prostě jen potřebuje pohodlně jezdit. Nalijete benzín, sednete a fungujete. Přesně takový ten uživatelsky strašně přívětivý pohon. Pod kapotou pracuje přeplňovaná šestnáctistovka doplněná elektromotorem, výkon putuje přes klasický šestistupňový automat na všechna čtyři kola a celé to dohromady funguje až překvapivě hladce. Žádné protivné vytáčení motoru, žádný nepříjemný hluk nebo gumový pocit známý z některých hybridů. Tady je všechno tiché, kultivované a akusticky velmi příjemné. Člověk vlastně jen tak nenápadně pluje krajinou a auto ho ničím neobtěžuje.

Zároveň ale ten korejský hybrid umí být i příjemně svižný. Ať už ve městě, při okreskovém tempu nebo na dálnici, výkonu má Sportage dostatek. Nemusíte se bát, že by auto působilo líně nebo zadýchaně při předjíždění. Naopak, všech svých zhruba 240 koní umí prodat velmi přesvědčivě a řidič i posádka o nich rozhodně vědí. Jasně, není to žádný sportovec, který by chtěl trhat asfalt, ale ten dostupný výkon tam prostě cítíte a vůbec se za něj nemusíte stydět. Po stránce jízdní dynamiky se Sportage vlastně vytýká jen těžko něco zásadního.

Rozumná je navíc i provozní efektivita. Během testovacího týdne, který zahrnoval takový ten běžný mix každodenního používání, tedy přes týden město a příměstské přesuny, o víkendu trochu okresky i dálnice, jsem končil se spotřebou 6,3 litru na sto kilometrů. A to mi přijde vzhledem k velikosti auta i nabízenému výkonu opravdu velmi dobré. Vyloženě spořivější řidiči se bez větších problémů dostanou pod šestilitrovou hranici. Pokud naopak trávíte hodně času na dálnici, počítejte spíš se spotřebou nad sedm litrů. Ani to mi ale nepřijde nijak přehnané. Naopak, vzhledem k tomu, jak příjemně a svižně Kia Sportage působí, jde za mě o velmi solidní hodnoty.

Podvozkově se jedná o takovou klasiku kompaktního SUV segmentu. Kia Sportage navzdory svému poměrně extravagantnímu a možná lehce dynamicky působícímu vzhledu cílí především na komfort. A daří se jí to opravdu dobře, dokonce i navzdory velkým kolům, která často bývají spíš stylistickým trestem pro páteř posádky. Sportage filtruje nerovnosti s grácií a rozhodně vás v tomhle ohledu nezklame. Přes výmoly a rozbité silnice se přenáší s takovým tím jemným žuchnutím, ale bez ostrých ran nebo nepříjemných úderů do karoserie. Auto nikam neodskakuje ani na horším asfaltu a celkově působí velmi klidně a jistě. Je to přesně ten mainstreamový kompromis, kdy je na prvním místě pohoda posádky a klidné cestování. A upřímně, u rodinného SUV je to vlastně přesně správně. Neočekávejte žádnou detailní zpětnou vazbu od řízení nebo nějakou intenzivní komunikaci s vozovkou. Sportage se naopak snaží posádku od okolního světa co nejvíc odstínit. A jde jí to velmi dobře.

Pomáhá tomu i velmi povedené odhlučnění. Ani při dálničních přesunech vás neruší výrazný hluk od kol nebo aerodynamický svist kolem karoserie. Prostě sednete, pustíte si hudbu nebo podcast a v klidu polykáte kilometry. Přesně takový ten typ auta, ve kterém člověk po dvou hodinách vystoupí a nemá pocit, že právě absolvoval menší bitvu s českou dálniční sítí. Zároveň ale nemůžu říct, že by byla Sportage nějak přehnaně měkká nebo rozplizlá. Podvozek je naladěný velmi příjemně a pořád dostatečně jistě i pro evropského řidiče, který má rád trochu pevnější kontrolu nad autem. A právě tenhle kompromis se podle mě povedlo naladit opravdu velmi dobře.

Verdikt

Kia Sportage zůstává stále stejně příjemným společníkem, jako tomu bylo doposud. A vlastně se není čemu divit. Řekněme si na rovinu, už samotný základ páté generace byl od začátku natolik povedený, že tady jednoduše nebyl důvod něco zásadně překopávat nebo celou myšlenku uchopit jinak. Prostě nebylo potřeba. Sportage byla velmi dobrým autem už před faceliftem a velmi dobrým autem zůstává i po něm. Ostatně změnilo se toho jen minimum. Kia spíš jemně ladila detaily a uhlazovala celek, než aby se snažila za každou cenu přijít s něčím novým. A myslím si, že přesně takhle má vypadat dobře udělaný facelift.

Pořád totiž dostáváte příjemné rodinné SUV, které funguje přesně tak, jak od podobného auta očekáváte. Komfortní, praktické, dobře vybavené a hlavně uživatelsky strašně nenáročné. Navíc dnes už málokde dostanete tak širokou možnost výběru. Ať už jde o pohonné jednotky, převodovky nebo typ pohonu, Kia se pořád snaží oslovit opravdu široké publikum a myslím si, že rozhodně má čím. Testovaná hybridní verze je navíc velmi povedeným kompromisem pro člověka, který chce svižný výkon, ale zároveň rozumnou spotřebu. Prostě to funguje příjemně. Nemusíte řešit žádné kabely, hledání nabíječek ani plánování každé delší cesty podle mapy dobíjecích stanic. Sednete, tankujete benzín a jezdíte.

Já osobně bych možná v podobné cenové a výbavové specifikaci už pokukoval po elektrickém sourozenci v podobě Kia EV5, protože mám kde nabíjet a pro moje používání by elektromobil dával možná ještě větší smysl. Jenže pro obrovské množství běžných zákazníků bude právě hybridní Sportage tím ideálním řešením. Je to auto, které bez problémů zvládne každodenní provoz, dlouhé cesty, rodinné výlety i běžné pracovní přesuny. A vlastně nezáleží, do jaké situace ji hodíte. Sportage v ní obstojí úplně s přehledem.

Technické údaje

Motor: přeplňovaný zážehový čtyřválec 1 598 ccm + elektromotor
Výkon spalovacího motoru: 132 kW (180 k) v 6 000 ot./min.
Točivý moment: 265 Nm v 1 500 – 4 500 ot./min.
Výkon elektromotoru: 47,7 kW (65 k)
Točivý moment elektromotoru: 250 Nm v 1 800 ot./min
Výkon hybridního systému: 175 kW (239 k)
Točivý moment hybridní soustavy: 380 Nm
Převodovka: automatická šestistupňová
Provozní hmotnost: 1 658 – 1 788 kg 
Maximální rychlost: 196 km/h
Zrychlení: 8,1 s 
Kombinovaná spotřeba udávaná výrobcem: 6,1 – 6,6l/100 km
Spotřeba v testu: 6,3l/100 km
Základní cena modelu (1.6 T-GDI MT): 629 980 Kč
Cena testované verze (HEV GT-Line): 1 187 980 Kč