Kia K4 Exclusive: Čtyři a půl metru auta pro každý den

Nedávno jsem se dal v práci do řeči s kolegou, pro kterého je auto v hierarchii životních zájmů někde mezi výběrem fénu a nákupem kvalitních ponožek. Zatímco my v redakci jsme tak nějak přirozeně schopni strávit hodiny debatou nad tím, čím nás fascinuje, nebo naopak irituje jedna jediná funkce nebo knoflík v testovaném autě, on na mě vyrukoval s tezí naprosto opačnou. Bylo to něco jako: „Ty vaše recenze jsou fajn, ale já bych chtěl kupovat auto jako salám. Přijít k pultu a říct: Prosím deset deka šunkového, nakrájet. V mém případě spíš: Prosím čtyři a půl metru rodinného, akorát teda v celku. A chtěl bych mít jistotu, že dostanu tak nějak očekávatelně fungující auto za v rámci možností normální cenu.“

Svým způsobem ho chápu. Svět aut se zbytečně zkomplikoval a ne každý má čas řešit, kam se zrovna ženou trendy, když mu stačí jen normální spotřebič. Něco, co vypadá k světu, odveze nákup i děti na kroužky a nesežere vás na servisu ani při koupi, ale zároveň má alespoň trochu pohodlné sedačky, je v tom ticho a třeba může mít i nějakou hezkou barvu.

Dlouhá léta byla v našich končinách synonymem pro tohle univerzální rodinné auto Škoda Octavia. Jenže ta se nám v poslední generaci trochu utrhla ze řetězu. Nejenže cenovka začala nebezpečně olizovat revíry, kde se dříve pohybovala o třídu větší auta, ale i ta její pověstná jednoduchost vzala za své. Místo abyste prostě ¨po paměti sáhli po ovladači, svádíte v Octavii souboj s dotykovými lištami a trochu divokým softwarem. 

Kde tedy hledat alternativu? Sandero, případně Jogger, je v mnoha ohledech sympatické auto a jeho upřímnost je odzbrojující, ale ruku na srdce – občas z něj ta lacinost kouká víc, než by vám bylo milé, a po delší cestě na dálnici máte pocit, že jste ušetřili už moc. Pak jsou tu stálice jako Hyundai i30 nebo bratrský Ceed. To byla léta volba rozumu. Jenže oba modely už mají nejlepší léta za sebou. 

Na jejich místo teď míří nová generace těchto středně velkých Korejců, dnes ji v testu reprezentuje nová Kia K4 hatchback v rozumné „střední“ výbavě Exclusive. A já vím, že na první pohled je tu na „normální auto“ trochu moc designu. Ostré linky, bumerangovité světlomety a černé oplastování kolem podběhů.

Jenže stačí udělat pár kroků stranou a nechat ty agresivní detaily trochu ustoupit do pozadí a uvidíte naprosto klasický poctivý hatchback. Žádné experimenty s výškou karoserie, žádné svažující se střechy, které ubírají místo vzadu. Proporce jsou v nejlepším slova smyslu konzervativní.  Testovaná verze Exclusive přijíždí na rozumně velkých kolech, která mají kolem sebe dostatek gumy na to, aby se nebála obrubníku a výtluků. Je to osvěžující pohled. Zákazník, který chce oněch „čtyři a půl metru rodinného“, totiž zpravidla nepotřebuje k životu nízkoprofilové pneumatiky a dvoubarevné disky. 

Kia se sice v rámci moderních trendů přidala k dalším automobilkám, které spojují displeje do souvislého pásu, nemá ale v rámci pokroku potřebu uživatele trápit digitálním minimalismem. Je tu tak dostatek fyzických ovladačů a tlačítek a ventilace, ačkoli nemá vlastní obrazovku, má vyhrazený vlastní rezervovaný segment a ovládá se knoflíky. Všechny důležité funkce mají svůj vlastní spínač, který nahmatáte i poslepu. I volant se drží staré dobré školy a místo náladových dotykových plošek, které aktivujete dlaní při každém prudším manévru, nabízí poctivá mechanická tlačítka.

A pak je tu ten volič převodovky. Mezi všemi mini posuvníčky, kolečky a dalšími fidlátky, které montuje do aut konkurence, působí velká páka jako závan starých dobrých časů. Posunete ji, ona zůstane v zařazené pozici, odblokovává ji velký knoflík s dlouhým chodem. Jasné, funkční a ergonomicky dosud překonané snad jen „column shifterem“ starých amerik. 

Zpracování a materiály neurazí. Nečekejte tu ručně prošívanou kůži, ale všechno, na co sáhnete, působí bytelně a solidně. Tam, kam si přirozeně odkládáte loket, je výplň příjemně měkká, a zbytek kabiny je poskládán jednoduše, ale vcelku festovně. Velkou pochvalu si zaslouží absence „piano plastu“, který se hned poškrábe.

Co se týče prostoru, Kia zde naplno vytěžila onen zmiňovaný „klasický“ tvar hatchbacku. I na zadní sedadla tak můžete v klidu posadit dospělé lidi, které nebude utiskovat klesající linka střechy. Je tu dostatek místa na kolena i nad hlavou a kufr má pravidelný tvar a objem tak akorát na velký nákup, nebo zavazadla na víkend.

Co se týče motorové palety, nabízí Kia klasický litrový tříválec, k dispozici je ale i živější jedna-šestka, za kterou se připlácí čtyřicet tisíc. Na příměstský provoz bohatě stačí i levnější varianta, ale jezdíte-li dálky po dálnici, objem a válec navíc potěší. Motor je kultivovaný, jezdí příjemně a nepůsobí unaveně. Opravdu se povedlo jeho sladění s automatem, ačkoli jde o dvouspojku, řadí zcela hladce a nepozorovatelně.

Verdikt

Když se vrátím k tomu svému kolegovi z úvodu, mám pro něj dobrou zprávu. Kia K4 Exclusive je přesně ten „salám“, po kterém volal. Je to auto, které si na nic nehraje, nesnaží se vás ohromit a nenutí vás studovat manuál pokaždé, když si chcete nastavit topení. Je to úplně normální střední hatchback, který sice zvenku na první pohled vypadá, že přijel z budoucnosti, ale uvnitř si zachoval to nejlepší z let minulých.

Samozřejmě, pokud hledáte řidičskou nirvánu nebo auto, které bude na dálnici terorizovat manažerské sedany, hledejte jinde. K4 je ale důkazem, že i v roce 2026 se dá vyrobit auto, které je moderní, bezpečné a vybavené a přesto vás tím nemusí štvát. A pokud vám čtyři metry a půl metru rodinného v celku stačí, pak tady dostanete přesně to, co jste čekali. Bez zbytečností a za velice rozumnou cenu.

Technické údaje

Motor: zážehový přeplňovaný tříválec 998 ccm s MHEV
Výkon: 85 kW (115 koní)
Točivý moment: 200 Nm v 2000 – 3500 ot./min.
Převodovka: 7stupňová 7DCT
Maximální rychlost: 190 km/h
Zrychlení 0–100 km/h: 11,3 s 
Pohotovostní hmotnost vozu: 1 385 kg
Průměrná spotřeba dle výrobce (v testu): 5,4/100 km (6,2 l/100km)
Cena již od: 489 980 Kč (1.0 Comfort MT)
Cena testované varianty: 539 980 Kč