Kafe&Káry Brno vol. 25: Horko u Lužánek

Nejdřív bych se zastavil u toho, že samotný fakt, že se Kafe&Káry vrátily za Lužánky, mi dělá docela radost. Všechna velikášská prohlášení, jak se fotbal vrátí za Lužánky a jak je třeba toto místo oživit, vzaly za své a tak nám už nic nepřekáží. Jsem rád nejenom protože je to místo, kde jsme začali, ale navíc je víceméně ideální. Je kde parkovat, kam se schovat před sluncem a k vyžití tu jsou dokonce dvoje motokáry. Co víc si přát?

Poslední květnový víkend byste ani nepoznali, že jde o nějaké jubilejní Kafe&Káry. Žádný varietní program, ani slavobránu jsem nepřipravoval, není to potřeba, že? Namísto toho jsem jako obvykle dovezl kávu a muffiny a čekal, co se bude dít.

Už když jsem ve dvě přijel na místo, tak jsem si musel stoupnout do druhé řady. Pod stromy už byli zaparkovaní první nedočkavci. Hned po mém příjezdu lehce neobvyklým autem začaly přijíždět další vozy a lehce po druhé už byla zaplněná skoro celá plocha před stadionem. A i když na první pohled vypadalo složení účasti na méně zajímavé, tak opak byl pravdou. 

Tento měsíc bych se úplně zodpovědně mohl prohlásit za Alfistu. Z aut se mi totiž asi nejvíc líbily hned dvě. První byla Alfa Romeo GTV s pornoteriérem (to znamená červenou. Všude) a druhá 156 GTA, která má naprosto božsky znějící motor. Skoro bych měl pocit, že to potřebuju, ale naštěstí mě zatím neopustily zbytky zdravého rozumu, který těmto věcem říká rezolutní ne.

A na své si mohl přijít jako obvykle každý. Nechybělo skoro nic. Přijely Ameriky, Lexusy, Miaty, Subaru, ba i Lancer Evo. A nechyběly ani zadokolky od BMW, z nichž o té nejlepší lidé říkali, že je pěkně ošklivá. Pcha, skoro jsem se urazil, protože jsem s ní přijel já. 

Čas plynul a lidé se různě přelévali mezi různými auty, až byl čas jet zase domů. V pět se začali všichni vytrácet, tak jsem se přidal také. Tak zase někdy příště!