Fascinace: Mazda RX-7 Spirit R

Fascinují mě auta, u kterých je patrné, že byla vytvořena srdcem, pečlivostí, pro pocit dobře odvedené práce a s maximálním úsilím o co možná nejlepší výsledek. Ruku v ruce s tím mě odpuzují auta, ze kterých číší, že by mohla být lepší, ale nejsou, protože si dotyčná automobilka uměla spočítat, že by tak vydělala méně peněz. Dnešní fascinace bude pochopitelně o prvním z těchto dvou případů.

Třetí generace Mazdy RX-7 se na trhu objevila v roce 1992 a měla před sebou dlouhou kariéru. Tu skončila o deset let později a s sebou si odnesla i poslední přeplňovaný Wankelův motor. Avšak ještě než ji hirošimští konstruktéři poslali do benzínového nebe, připravili si speciální edici nazvanou Spirit R, tedy výběr toho nejlepšího co vytvořili.

Už RX-7 v běžném provedení dostala do vínku několik technických lahůdek, dvojité lichoběžníky na všech čtyřech kolech, dokonalé rozložení váhy v poměru 50:50 a pak samozřejmě také dvakrát přeplňovaný dvourotorový Wankelův motor. Sekvenční systém zapínání turb byl na svou dobu velmi propracovaný, jedno dodávalo jinak tolik chybějící točivý moment už v nízkých otáčkách, druhé se se znatelným nástupem připojilo asi v polovině spektra otáček a svých 0.6 barů tlačilo až do omezovače v osmi tisících.

U Spirit R to v Mazdě dotáhli ještě dál. Existovala ve třech různých provedeních, Spec A, Spec B a Spec C, ty se lišily uspořádáním interiéru, převodovkou a dalšími drobnostmi. Spec A byla nejvíce orientována na řidiče a tak byste v interiéru zadní sedačky hledali marně a přední byly jen lehké skořepinové Recara. Naopak byste na ní našli Bilstein tlumiče, kovaná sedmnáctipalcová BBS kola, vrtané brzdy s vylepšeným systémem ABS a pak také efektivnější turba a mezichladič. To vše mělo příznivý vliv na výkon, jízdní zážitky a taky na hmotnost. Třešničkou na dortu budiž zadní křídlo, které nejen že nebylo pouhou atrapou, ale navíc jste si po sundání bočních panelů mohli nastavit sklon a tím množství generovaného přítlaku.

A to nás přivádí k tomu, jak tohle auto jezdí. Je potřeba si uvědomit, že pochází z doby, kdy v Japonsku ještě platila gentlemanská dohoda o omezení maximálního výkonu na 276 koní, což znamenalo zároveň taky to, že se vývojáři RX-7 museli více soustředit na jízdní vlastnosti, funkční a komunikativní podvozek, okamžité reakce, tuhé šasi nebo přesné řízení plné zpětné vazby. Pokud jsem to nenaznačil dost jasně, tak vězte, že tohle auto je řidičská perla ze staré školy. Určitým způsobem připomíná Miatu, neustále zapojuje řidiče do hry, chce být řízena, touží vás pobavit a za všech okolností působí rychle. Nedá vám spousty kilometrů za hodinu zdarma prostým zatlačením plynového pedálu hlouběji do podlahy, ale zato vám každý získaný dá pocítit skrz sedadlo a volant, nikdy vám nebude připadat, že jedete pomalu nebo že je to nuda a na rozdíl od zmíněné Miaty disponuje motorem, který rovinky mezi zatáčkami o notný kousek zkrátí.

Mazda RX-7 FD prodejní úspěch zaznamenala především v Japonsku, v USA a Evropě byl zájem menší, je otázkou zda za to může pro někoho možná až přílišná zaměřenost na řidiče nebo vyšší cena v kombinaci s nevalnou pověstí o spolehlivosti pohonné jednotky. Dnes je situace taková, že sehnat tuningem nezkaženou RX-7 v pěkném stavu začíná být velmi těžké, sehnat takovou s volantem na levé straně je ještě těžší a v případě Spirit R takřka nemožné, protože z celkových 1500, má volant na naší straně jen jeden jediný kus. V České republice pravděpodobně žádnou Spirit R nemáme, vždyť "obyčejné" FD by se daly spočítat na prstech. Už jen vidět Spirit R by byl zážitek a svézt se by byla extáze. A řídit ji, snad to není jen sen.