Dřina na silnici, radost v terénu: Zážitkové testování čtyřkolky CFMoto Gladiator 520 G2

Chceš-li skloubit nevýhody auta a motorky, pořiď si čtyřkolku, tvrdí zlí jazykové. A skutečně – když se nad tím zamyslíte, mají naprostou pravdu. Stejně jako na motorce na vás prší, u řízení se docela nadřete a nákladní kapacita je přinejmenším sporná. Stejně jako v autě se pak nevejdete do mezery mezi pruhy v zácpě a nemůžete zaparkovat na chodníku u kandelábru. Jenže takového zjednodušení se dopustí pouze jedinec, který netuší, k čemu si lidé čtyřkolky vlastně pořizují. 

V první řadě – necháme-li stranou sportovní stroje určené pro závodění a blbnutí v bahně – se totiž jedná o pracovní náčiní. Když máte velký pozemek a hospodářství, skladné vozítko s úctyhodnou průchodností terénem se hodí ke svážení toho i onoho, ať už jde o dřevo, kompost, stavební materiály nebo úrodu. Kontrola lesů a polností se taky neobejde bez odolného pomocníka. Za čtyřkolku můžete zapřáhnout nejenom vozík, ale i sypač, mulčovač nebo postřikovač, dopředu zase namontujete sněžnou frézu nebo radlici s pluhem. Ve srovnání s traktorem přitom za čtyřkolku utratíte jen zlomek peněz. 

Existuje ovšem i nemalá skupina nadšenců, kteří křížence mezi traktorem a motocyklem povýšili na nástroj cestovní a expediční. Takoví dobrodruzi jsou schopni na drsném terénním vehiklu urazit i tisíce kilometrů, jen aby se dostali na těžko přístupná místa v lesích či horách a sbírali mimořádné adrenalinové zážitky. Po týdnu v sedle tohoto stroje jim musím vyseknout uctivou poklonu…

Před bouračkou vyskoč ven

Jelikož mé zkušenosti se čtyřkolkami dosud zahrnovaly jen pár náhodných svezení v sedle spolujezdce, domlouvám si k testu z nabídky CFMoto to skoro nejmenší v „dospělácké“ kategorii – model Gladiator X520 G2. Jeho základní cena činí 145 990 korun českých, jde tedy o dostupnou vstupní bránu do světa čtyřkolek. Plán je následující – dojet na airsoftovou akci Protector do bývalého vojenského prostoru Ralsko a během několika dní prohnat vozítko všemi myslitelnými typy terénu. Půllitrový čtyřtaktní jednoválec, primární pohon zadní nápravy a připojitelný pohon přední, terénní redukce, uzamykatelný přední diferenciál a pořádné drapáky slibují nemálo zábavy. K fešáckému rudému stroji navíc dostávám obří kufr, čímž získávám slušnou porci praktičnosti. 

Proběhne krátké úvodní školení, z nějž mi utkví v hlavě zejména bezpečnostní varování – pokud ztratím kontrolu a bouračka je na dohled, hlavní je se co nejrychleji dostat ze stroje ven a nesnažit se ho chytat, jinak velmi pravděpodobně skončím se čtyřmi metráky na zádech. To je jistě dobré vědět.

Traktor na silnici

Prvních pár kilometrů objevuji nové, zcela netušené obzory. Jestliže si ovládání motorky žádá víc fyzické síly a zručnosti než ovládání auta, řídit čtyřkolku je ještě o level výš. Ta věc se vůbec neobtěžuje držet směr a vyžaduje jezdcovu neutuchající bdělost, neboť jakákoliv nerovnost, neřkuli vyjeté koleje, ji vyhazuje buď ven ze silnice, nebo pod kola protijedoucích vozidel. Už v mírné zatáčce máte dojem, že se odkutálí do pangejtu, takže nájezdovou rychlost není radno přehánět, a abyste zamezili odkutálení, je třeba zapojit celé tělo a vyvažovat stroj na vnitřní straně zatáčky. Pětistovkový Gladiator se prodává i v prodloužené verzi, která bude na silnici jistě stabilnější, zase s ní však přijdete o část hbitosti a manévrovatelnosti v terénu, jimiž vyniká verze krátká. Řídit ji na silnici je každopádně docela dřina.  

Dále se připravte se na to, že podstoupíte zásadní lekci pokory, v provozu vás totiž budou predjíždět i obytňáky a Renaulty Thalia. Na rovince sice dokážu Gladiatora rozhulákat i na osmdesát, to už se ale cítím trochu moc blízko smrti, zejména na standardní středočeské silnici připomínající ementál. Komfortní cestovní rychlost se v takovém případě nachází kolem sedmdesátky, samozřejmě když zrovna není třeba zatáčet. 

Ještě jedna věc mě jako naprostého nováčka překvapila. Plyn se tu nepřidává otočením rukojeti jako na mašině, ale páčkou připomínající přehazovačku na bicyklu. Netrénovaná ruka začne už po pár desítkách minut tuhnout, po delší době pak bolet jako čert. Když konečně zastavuju před vjezdem do garáže u svého domu, v duchu se táži, který magor vymyslel, že na tomhle peklostroji pojedu napřed z Prahy do Sobotky a následně ze Sobotky do Náhlova.

Na dlouhou jízdu vyrážím připravena po všech stránkách. Počítám s tím, že cesta, jež obvykle zabere hodinu a čtvrt, bude trvat nejméně dvě hodiny. Samozřejmě potřebuju i navigaci, neboť na dálnici nesmím (oficiální maximálku mám jen 60 kilometrů v hodině) a trasu zapadlými silničkami neznám. Naštěstí má Gladiator hned vedle řidítek i nabíjecí USB slot a taky 12V zásuvku, nemusím se tedy bát, že zůstanu trčet někde v divočině Středočeského kraje bez mapy. Předpověď sice vypadá příznivě, ale poučena minulým víkendem, kdy jsem na motorce dvakrát promokla až na kost, házím do kufru i nepromoky na všechny myslitelné části těla. Taky přidávám vodu a malou svačinku – tuším, že budu nejmíň dvakrát odpočívat, aby mi neupadl palec na pravé ruce. Vyrážím s mentálním nastavením, že cesta je cíl, a po dvou a půl hodinách (špatně nastavená navigace mě opakovaně tlačila na neplacený úsek dálnice) jsem skutečně v cíli, obohacena o výhledy do dosud neznámé krajiny. Cestu do Náhlova nazítří zvládám už docela s přehledem, byť pravý palec stále dost protestuje. 

Po lesních pěšinkách

Teprve mimo zpevněnou cestu má ovšem čtyřkolka šanci ukázat, jaké schopnosti v ní dřímají. Počáteční zkušenosti opět sbírám nadmíru opatrně. Náklony mohou na nepolíbeného jezdce působit velmi dramaticky a poprvé oceňuju fortelné kovové a zubaté stupačky, do nichž se lze pořádně zapřít, i ochranu rukou před větvemi a dalším porostem. I s prostým zadním náhonem vyjede Gladiator nečekané kopce, a když se v cestě objeví víc kamení nebo třeba hluboké vyjeté koleje na písečném podkladu, čtyřkolka si bez potíží poradí. Rejd je přímo neuvěřitelný, takže se dá otočit takříkajíc na pětníku nebo elegantně prokličkovat mezi stromy, čemuž příhodně pomáhá i skvělý posilovač řízení.

Netrvá dlouho a troufnu si na to i trochu šlápnout, tedy vlastně zmáčknout páčku o něco víc. Jediné, na čem záleží, je udržet se v sedle, což je při rychlé jízdě po hrbolaté louce někdy kumšt. Samotný traktůrek ale limity v podstatě nezná – po jakémkoliv povrchu, do jakéhokoliv kopce se srdnatě řítí vpřed, klidně i v pořádném nákonu. Připlete se vám do cesty spadlá souška, pařez nebo rigol? Žádný problém. Nedostanete se jen přes vzrostlé stromy a betonovou zeď. A kdybych se náhodou dostala do úzkých, záda mi jistí naviják. Občasní spolujezdci samozřejmě brblají kvůli drncání a někdy mají tendenci vypadávat ze sedla ven, ale i oni ocení tuhle spolehlivou možnost dopravy na libovolné místo v okolní krajině, včetně takového, na jaké by se po svých dostávali s jazykem na vestě. 

Během airsoftové akce, jejímž základním setupem je boj mezi mexickými kartely, poskytuje hbité terénní vozítko nezanedbatelnou výhodu, uniknout totiž dokáže i po pěšince, kam se běžná offroadová vozidla nevejdou. Obsahuje navíc několik důmyslných skrýší, jež uniknou i jestřábím zrakům hraniční patroly. LED lampy excelentně svítí, takže mi není zapovězen ani noční provoz, a na přední nosič mohu připevnit další náklad, který se už nevešel do kufru vzadu (případně dalšího pasažéra, ale to nikde neříkejta nahlas). Některé ze zmíněných funkcí sice běžný provozovatel čtyřkolky nejspíš nevyužije, byla by však škoda je nezmínit. 

Po třech dnech svobodného blbnutí v přírodě (areál byl navíc k tomuto účelu pronajat, tudíž se nemusím bát myslivců, lesáků ani majitele) jsem si ke Gladiatoru vytvořila až sentimentální vztah, vedoucí k dlouhým úvahám o seriózních důvodech, proč čtyřkolku nutně potřebuju…

Dobrodružství číhá všude

Po opuštění akce propadám trudomyslnosti, že už mám veškerou zábavu za sebou, ale další adrenalinové zážitky čekají. Cesta zpět do Prahy odstartovala idylicky – polojasno a teplo, jedu si v džínách a tričku, vítr příjemně ochlazuje, navíc už se nebojím za to vzít. Jenže idylka mizí během pár minut a spouští se vydatný letní déšť. Po rychlém úhybném manévru do lesa nahazuju nepromok a vesele pokračuju v jízdě, hned první prudší brzdění mě však vyděsilo sérií čtyř efektních smyků, kdy se mi jen tak tak podařilo udržet Gladiatora na silnici. Získané ponaučení, že drapáky, hladká silnice, přední brzda a vrstva vody nejdou moc dobře dohromady, mě opět výrazně zpomalilo. Thalie mě však už nepředjíždějí, neboť déšť se překlopil do lijáku bibilckých rozměrů, provázeného blesky a vichřicí. Všichni jedou krokem, někteří dokonce zastavují a já následuji jejich příkladu, jen co u silnice spatřím benzinku. Spolu s několika motorkáři popíjíme kafe, hypnotizujeme radar a po mírném zlepšení situace opět vyrážíme do deště… 

Proč si malého Gladiatora dokážu představit ve své garáži, respektive stodole? Pracovní využití by se pro něj na gruntu našlo, racionální důvody tedy rozhodně mám! Je to šikovný traktůrek, který tahá, tlačí a projede všechno, navíc je pořád relativně lehký, takže neudělá ze zahrady oranici. Hlavně je s ním ale neskutečná sranda a drsné zacházení si nemusíte nijak vyčítat – přesně na takové je totiž od základu stavěný.