Španělská větev koncernu VW to neměla nikdy úplně jednoduché. Značka Seat dlouhá desetiletí hledala ten správný směr a zdálo se, že si s ním tak trochu neví rady. Zatímco naše domácí Škoda se usadila na konzervativnější vlně a zaměřila se na solidní a chytrá auta s rozumnými cenovkami, u Seatu to nikdy nebylo úplně jasné.
Koncernoví stratégové chtěli využít španělského temperamentu, a tak Seat dostával více sportovního stylu. Potom však přišlo období velkoprostorových karoserií a prakticky všechny modely Seatu se přeměnily na jakási pseudo-MPV. Pamatujete si ještě Seat Altea? A takto se značka přehupovala tam a zpátky. Asi nejlépe ukazuje tento vývoj model Seat Toledo. Ten začínal jako ostřeji řezaná Octavia, postupem času se však přetvořil ve střední MPV a nakonec se stal sourozencem našeho domácího Rapidu.
Přesto tu ale byla jedna stálice a jistota. Tou jistotou byla Cupra. Sportovní divize Seatu stavěla na základech modelů jako Leon ostřejší řidičsky zaměřená auta a je jí třeba přiznat, že tady se dílo rozhodně dařilo. Jižanský temperament tu konečně dostal příležitost rozvinout se a ukázat své kouzlo. Nijak mě proto nepřekvapilo, když koncernoví stratégové přišli s plánem osamostatnit Cupru a vytvořit z ní zcela svébytný brand.
A tak se stalo, že nám v Evropě po čase konečně vyrostla zase nová automobilka. Cupra má být odpovědí na značky jako Alfa Romeo, tedy nakukuje do prémiového segmentu a chce zaujmout především nadšené řidiče, kteří ocení sportovní ladění vozu. A to nás autíčkáře pochopitelně zajímá. Prvním zcela samostatným modelem Cupry se stal střední crossover Formentor. Už jen jak to zní – Cupra Formentor…
A Formentor slaví jednoznačný úspěch. Na trhu je už pět let, během kterých se mu daří zaplňovat silnice. I přes ambiciózní cenovou politiku se nová značka dere vzhůru a právě Formentor je jejím hlavním tahounem. Proto když se naskytla příležitost vyzkoušet si modernizovaný Formentor ve verzi VZ, neváhal jsem ani chvilku. Pojďme tedy na to.
Cupra Formentor dělá dojem. Není to jen dobře znějící jméno, to auto prostě dobře vypadá. Jindy beztvará kreace v kategorii středních crossoverů tady dostala jasně sportovní nádech, ostré hrany a dynamické linky. Cupra je relativně kompaktní, má však sebevědomý postoj a už na první pohled působí hodnotně. To auto je designově svalnaté, nevím, jak lépe to popsat.
V rámci modernizace dostal Formentor lehce pozměněný design, jiná jsou teď světla, ta zadní dostala zajímavou 3D grafiku a nově je do světelného podpisu integrované i samotné logo značky. Příď potom získala ještě ostřejší provedení se spoustou hran. Dojem dotváří pro Cupru typické měděné detaily, například v podobě loga na přídi. Základem dobrého dojmu, který na mě Formentor dělá, jsou ale celkové proporce auta. Cupra nepůsobí na rozdíl od jiných crossoverů či SUV vratce, není disproporční, právě naopak. Je tam akorát. Velká kola v rozích karoserie už dopředu naznačují, že tohle auto jezdit umí.
Dobrý dojem pokračuje i uvnitř. Pokud má Alfa Romeo být takovým juniorským Ferrari, potom je Cupra jasným juniorským Lamborghini. Tvůrci si tu opět hrají s měděnými detaily, jsou tu pro Cupru typické ostré linie a materiály evokující karbon pro navození správné sportovní atmosféry.
Pod tím vším je přitom ukryta koncernová technika a logika. A to vůbec nechápejte jako výtku. Většina českých motoristů má zkušenosti se současnými modely VW nebo naší domácí Škody, a tak asi neříkám nic nového, když tvrdím, že z uživatelského hlediska se podařilo vytvořit auta přehledná a snadná na používání. Cupra tak bere celý tento povedený balík nástrojů a rozhraní a přidává jen trochu toho jižanského designu. Z koncernové logiky vystupuje vlastně jen startovací tlačítko, které se – snad po vzoru Alfy Romeo – přesunulo na volant.
Velmi příjemná je i výbava. A jasně, ona by i měla být, však Cupra si svůj Formentor cení natolik, že pod jeden milion korun se dostane jen ta nejzákladnější verze. Nechci ale mluvit o samotném výčtu komfortních prvků, které si do Formentoru lze naporoučet. Ostatně mnohé asijské automobilky nás dnes často šokují tím, co všechno nabízí už v základní výbavě. Jenže tady pozor – začaly se nám rozevírat nůžky technologií. Je krásné mít ve výčtu výbavy snad úplně všechno, na co si lze vzpomenout, ale pokud ty věci nepracují správně, jako by tam nebyly.
A tady mají evropští výrobci stále náskok, což Cupra dokazuje od první chvíle. Asistenční systémy fungují perfektně, deaktivaci těch otravných, avšak povinných, lze snadno zařídit přímo ovladači na volantu. A funguje prostě všechno. Ovládání klimatizace? Většina funkcí je integrovaná do spodní lišty displeje, pro samotnou teplotu tu jsou dedikované dotykové plošky pod ním, ale hlavně – nic z toho téměř nepotřebujete. Nastavíte si požadovanou teplotu a necháte automatiku dělat svou práci. Ona se o všechno postará.
A totéž platí i o dalších věcech: stěrače, světla, adaptivní tempomat s funkcí semiautonomní jízdy Travel Assist – všechno tu prostě funguje. Stejně jako v jiných koncernových vozech, i tady hlavní světlomety s technologií LED matrix rozpoznávají dopravní značení a lehce pohasínají příslušný segment, aby nedošlo k oslnění reflexním povrchem dopravních značek. Jsou to drobnosti, ale čím více aut jsem měl možnost vyzkoušet, tím podstatnější se mi zdají. Vlastně bych se nebál říci, že je dnes při hodnocení výbavy důležitější, jak jednotlivé prvky fungují, než kolik jich v autě vůbec je.
Abych ale nebyl jen pozitivní, mám tu dvě ergonomické výtky a obě se týkají volantu. A ne, netýkají se startovacího tlačítka, to je tu samozřejmě správně, vždyť to tak má Alfa Romeo! Ne, já se maličko pral s jinými tlačítky. Volkswagen dodává všem svým brandům jednotný systém, jeho integraci ale nechává v rukou samotných značek. A tak se jednotlivá tlačítka po volantech různě stěhují. V Cupře tak třeba tlačítko vyvolávající nabídku jízdních asistentů zakotvilo v levé části volantu, v onom menu se však pohybujete voličem na pravé straně a z menu ven vás dostane tlačítko opět na levé části.
Totéž hudba. Skladby přepínám vpravo, hlasitost je vlevo. Dá se na to zvyknout, ale třeba vypínání jízdních asistentů zvládám v domácí Octavii jedním palcem poslepu a prakticky bezmyšlenkovitě. Tady je to i přes identický systém krkolomnější. Druhá výtka se ale týká řazení. Cupra používá volič převodovky obdobný tomu ve Škodě Octavia, tedy malou páčku na středové konzoli. Tou však v manuálním režimu převodovky řadit nelze. Jistě, od toho tu jsou pádla pod volantem, ta se ale otáčejí společně s ním a jsou poměrně titěrná.
Na křižovatkách tak pádla řazení zmizí kamsi a dát si tam ručně dvojku často lze až ve chvíli, kdy se trajektorie vozu napřímí. Za normálních okolností bych nad tím mávnul rukou – ve většině aut manuální řazení ani nepoužívám, ostatně proč, když mám automatickou převodovku. Jenže tohle je Cupra, řidičské auto, navíc takové, ve kterém je ruční řazení vlastně dost zábava. Ale to už předbíhám.
Zde si myslím, že naši prohlídku interiéru Formentoru můžeme ukončit. Radiomapa funguje tak, jak jsme u koncernu Volkswagen zvyklí, je tu skvělá konfigurovatelnost, vše je přehledné a rychlé, zde není co vozu vyčítat. Kabina je prostorná tak akorát – tohle opravdu není velké rodinné SUV, však to ani nemá být. Formentor je spíše něco jako VW Golf na steroidech. Místo pro čtveřici dospělých tu ale je, sedadla jsou pohodlná a ta přední sportovní dokonce velmi mile překvapila kombinací komfortu a opory při svižnější jízdě.
A tím vás zvu za volant, pojďme se projet. Pro tento test jsme získali provedení VZ, což je takový ten „lepší Formentor“. Jenže není to tak jednoduché – těch verzí VZ je totiž víc. „Naše“ VZ tvoří vlastně základ, tedy máme tu předokolku s dvoulitrem a výkonem 265 koní. A už tento základ je velmi slušný. Máme tu adaptivní podvozek DCC, automatickou převodovku DSG se sedmi stupni a výfuk, který umí hezky sportovně odfrknout. Komu by to nestačilo, ten může volit i 272 koní hybridní verze nebo rovnou 333koňovou verzi s pohonem všech kol. Tam je potom podobně jako ve VW Golf R k dispozici unikátní systém čtyřkolky s vektorováním točivého momentu bez zadního diferenciálu – ale to je povídání na jindy.
„Náš“ Formentor VZ dorazil v umírněnější, ale velmi rozumné specifikaci. Tohle není a nemá být žádný zuřivý hot-hatch-crossover, tohle je svižné a zábavné auto na každý den. Při nastartování hezky odfrkne, ne nějak přehnaně, aby vás sousedé v šest ráno proklínali, ale dost na to, aby vám to zvedlo koutky úst. Symetricky ke startovacímu tlačítku je na volantu ještě druhé tlačítko, ozdobené logem Cupra. To je náš volič jízdních režimů. Přepnutím do ostřejších režimů přitvrdí i zvuk. Ten tu vytváří rezonátor – jde tedy o umělé zesílení přirozeného zvuku motoru, žádný fejk z reproduktorů.
Řadím D a vyrážíme. V normálním režimu se vůz chová velmi civilizovaně. Podvozek je tužší – rozdíly v nastavení DCC nejsou tak velké jako třeba u škodovek, Cupra je prostě sportovní značka a na komfortní pohupování tu nikdo není zvědavý. S většinou nerovností si však auto bez problémů poradí. Ano, víte o nich, ale není to nic nepříjemného. Nepříjemnosti přichází až s většími výmoly. I tady podvozek všechno ustojí, nevyrazí vám dech ani nestrhne řízení, odpružení všechno zvládne v pohodě. Jen je občas celá věc provázena vážně nehezkou ránou.
Poprvé jsem se trochu polekal, jestli jsem něco nepoškodil, autu to však nijak nevadí, jen pro pohodu posádky je lepší propadlé kanály a jiné nedokonalosti objíždět. Tenhle drobný diskomfort ale Cupra stokrát vrátí, jakmile se silnice trochu zakroutí a okolní provoz pomine. Auto se s radostí vrhá do zatáček a i 265 koní se konečně dostane ke slovu. A právě tady přichází ke slovu ruční řazení. Režimy převodovky jsou totiž v Cupře alfou a omegou nastavení auta.
Zatímco základní D poslouží skvěle v každodenním provozu, přepnutím na stále automatické S dostáváte úplně jinou osobnost. Auto nejen drží vyšší otáčky, ale najednou podřezuje s efektními meziplyny, prská do výfuku a řadí o poznání rychleji. Režimy převodovky jsou samozřejmě navázané i na jízdní režimy auta, ale v zásadě stačí jen přepnout převodovku do S, aby se z klidného vozu stal dravec. A potom přichází manuální režim.
I v mnoha opravdu ostrých autech nechávám dnešní převodovky v automatice – často to ani jinak nemá smysl, prodlevy řazení bývají minimální a automatiky fungují tak dobře, že není důvod sahat na pádla. Ne tak v Cupře. Tady automatika nemá chybu, jenže stejně občas zvolíte manuální režim. Jen pro tu radost. Každé podřazení má za následek efektní zavytí meziplynu, odřazení zas hezky zaprská ve výfuku. Reakce jsou okamžité. Tohle je vážně radost.
Bylo by skvělé, kdyby tady Španělé šli s onou inspirací v Itálii ještě o krůček dál a kromě startovacího tlačítka převzali od Alfy Romeo i ona pořádná kovová pádla řazení ukotvneá pevně na sloupku řízení, ta převodovka si je zcela jistě zaslouží. Cupra se proplétá zatáčkami a vykouzlí úsměv na rtech. Auto je jisté, agilní a krásně čitelné. Tohle mě prostě baví. Přitom ale nesedím v žádném ostrém jednoúčelovém autě na víkendy, tohle je plnohodnotné auto pro každý den. A v tom je asi to největší kouzlo Cupry Formentor.
Verdikt
Cupra Formentor je symbiotickým spojením dobře odladěné koncernové techniky s jižanským temperamentem. Odtržením od mateřského Seatu dostala Cupra konečně prostor vyjádřit se naplno a zdá se, že model Formentor vznikl jako oslava této nově nabité volnosti. Kompaktní auto nabízí agilitu i spoustu moderních technologií včetně adaptivního podvozku DCC, jeho zaměření na jízdní zážitky je však očividné.
Zároveň ale Cupra přináší plnohodnotné auto určené pro každý den, které umí jezdit tiše, komfortně a nakonec – pokud odoláte lákání 265 koní pod kapotou – i vcelku úsporně. Pro každodenní použití řidič ocení propracované a dobře odladěné jízdní asistenty, fantastické světlomety a spoustu komfortní výbavy. Každá sranda ale něco stojí, v případě Cupry je to pochopitelně tužší naladění podvozku a také cena, která se v případě testovaného kusu přiblížila 1,4 milionu korun.
Taková je ale realita. Cupra nemá za cíl podbízet se výhodnou cenou či „simply clever“ doplňky. Cupra si svou hodnotu chce obhájit venku na zakroucené silnici. A minimálně dnes si svou cenu skutečně obhájila.
Technické údaje
Motor: přeplňovaný zážehový čtyřválec 1 984 cm3
Výkon: 195 kW (265 koní) v 5250 – 6500 ot./min
Točivý moment: 370 Nm v 1600 – 4500 ot./min
Převodovka: dvouspojková sedmistupňová automatická
Pohotovostní hmotnost: 1 540 kg
Maximální rychlost: 245 km/h
Zrychlení 0–100 km/h: 6,5 s
Kombinovaná spotřeba udávaná výrobcem: 7,8 l/100 km
Spotřeba v testu: 8,2 l/100 km
Cena (Formentor VZ 2.0 TSI 265k DSG): 1 204 900 Kč
