Když se první Citroën z řady DS před 6 lety objevil na trhu, cílil na prostor, kterému do té doby neohroženě kralovalo Mini. Snažil se mu konkurovat nejen sportovním talentem a dynamickými schopnostmi, ale především schopností excelovat jako luxusní městské vozítko. Dnes už DS3 přestala být Citroënem, ale myšlenka kapesního luxusu zůstala zachována. Jen konkurence se za tu dobu stala tvrdší a početnější.
Pro motoristického nadšence se zdá být přirozenou volbou nejsilnější varianta s motorem 1.6 THP a šestistupňovým manuálem. S tou jsem se několikrát setkal v její předchozí verzi a nadchla mě tehdy kombinací skvělého motoru (sdíleného s úhlavním soupeřem Mini Cooperem) a schopného podvozku. Pokud jste hledali maličký, ale luxusní a ďábelsky rychlý hatchback, byla to perfektní volba. Pro většinu potenciálních majitelů DS3 však tato verze trpí stejným problémem jako vyšší verze Mini Cooperů. Je to auto, které si mnoho zákazníků pořídí zkrátka proto, že je nejdražší a tedy logicky musí být nejlepší. A zcela přehlédnou varianty, které by jim možná mohly vyhovovat víc.
V případě DS3 je to prostřední z nabízených motorizací, tedy tříválcová dvanáctistovka PureTech o výkonu 110 koní, která je dodávána výhradně se šestistupňovým automatem. Ano, nespletl jsem si terminologii – skutečně jde o hydroměničový automat a nikoliv o robotizovaný manuál, který Citroën používal u dřívějších modelů. A to, jak si ještě řekneme, je zcela zásadní změna.
Tříválec a automat nejsou zrovna pojmy, které by v automobilovém labužníkovi vyvolávaly Pavlovův reflex. Jedno je vnímáno jako nástroj, kterým nás tvůrci předpisů chtějí obrat o výkon, kultivovanost a možnost spalovat tolik benzínu, kolik chceme. A druhý je zase považován za zabijáka zábavy a posla horších časů, ve kterých meziplyny a precizní zacházení s řadičkou zmizí do propadliště dějin.
Musí to ale opravdu být špatné spojení? Mluvíme tu o autě, které nemá být zdrojem zábavy na okreskách, ale svižným a pohodlným dopravním prostředkem do džungle velkoměsta. Typický majitel takového auta se nestará o meziplyny a málokdy využije maximálního výkonu v optimálních otáčkách. A tady si malý tříválec s turbem přichází na své a automat mu zdatně sekunduje. Velmi plochá křivka výkonu a točivého momentu znamená, že máte vždycky k dispozici dost zátahu. A uhlazený automat se postará o zbytek – převody střídá s naprostou lehkostí a jemností, která vám připomene stará auta s velkými motory.
Až do příchodu moderních malých turbomotorů totiž nebylo možné dosáhnout toho, aby automat v malém autě fungoval s takovou nenuceností. Robotizované manuály bývají nervózní a řadí trhaně, DSG jsou sice lepší, ale stále cítíte, že zde hrají roli spojky a tradiční automaty s hydroměničem si zase nerozumí s malými atmosférickými motory, které potřebují otáčky (tak jako Peugeot 301, ve kterém nás tato převodovka zaujala nedávno). Ale 1.2 PureTech má průběh točivého momentu asi jako americký šestiválec z 80. let. S šestistupňovým automatem tak většinu času tráví v otáčkách, kde ho víceméně ani neslyšíte a jen když začnete sahat hlouběji do jeho zásob dynamických schopností, projeví se docela zábavným vrčením.
Ve svižném pohybu po městě vás však podporuje i zbytek auta. Za zmínku stojí zvláště řízení, které má neobyčejně strmý převod, díky kterému se i v městských ulicích často obejdete bez přehmatávání. A samozřejmě také lehkonohý charakter, který vůz získává díky absenci jednoho válce. Pokud máte v plánu jezdit stylem spěchajícího Pařížana, tohle je auto přesně pro vás.
Pro okreskové hrátky je samozřejmě lepší volbou silnější šestnáctistovka, ale ani to neznamená, že se s jedna-dvojkou musíte nudit. Dokonce by se dalo říct, že kdyby převodovka nabízela i řazení pádly a nejen staromódním cvakáním voliče automatu sem a tam, dokázal by lehkonohý Citroën nabídnout i nějaký ten sportovní charakter. Je přitom zvláštní, že zatímco robotická převodovka v levnějším C4 Cactus pádla dostala, “prémiová” DS3 se musí obejít bez nich…
Jinak má však prémiových prvků na rozdávání, a to zejména v oboru, kterým vždy tak vynikalo Mini. Tedy individualizaci. Chcete třeba zebru na střechu nebo veletržní palác, ve kterém byla představena první Déesse, vygravírovaný na skla a palubní desku? Žádný problém. A dokonce si vás budou na ulici všímat lidé, ohlížet se a na auto se ptát. Což je dost pravděpodobně přesně to, po čem jste toužili. Škoda jen, že prémiový design a cena se ne vždy odráží v prémiovém zpracování, které byste již tak nějak očekávali.
Verdikt
Facelift nepřinesl modelu DS3 nic převratného, pokud jde o design, výbavu nebo zpracování. Nový tříválec s klasickým automatem je však novinkou, která posouvá jeho městský talent na novou úroveň. A přiměla nás přemýšlet o tom, jestli není s příchodem malých turbomotorů také čas na renesanci hydroměničových automatů, respektive jejich masivní nástup v malých autech. Pokud totiž dostaneme více takových pohonných ústrojí, rozhodně si nebudeme stěžovat!
P.S.: Nedala by se tahle kombinace začít montovat do našeho oblíbeného Cactusu? Slibujeme, že si jeden koupíme!
