BMW nyní prochází menší krizí identity, mohlo by se zdát. Z výrobce vizuálně vyvážených aut umně spojujících sportovní interakci s uživatelskou přívětivostí se pomalu ale jistě stává specialista na výkonné korpulentní povozy s důrazem na nízké emise a maskování skutečné hmotnosti dosahující nezřídka více než dvou tun. Entuziasmus a precizní jízda předchozích modelů jako by byla odsouvána až na druhou kolej. Možná to ovšem není tak jednoznačné. Mnoho z nás je ovlivněno výjimečnými avšak minoritními modely, které ovlivňují chápání značky jako celku. Pojďme se tedy podívat na pětici vozů, které podle nás zásadní měrou formovaly image BMW.
BMW 530d E39
Výjimečnost nechejme chvíli odpočívat. Když před dlouhými patnácti lety spatřila řada E39 světlo světa, doslova rozcupovala své soupeře v podobě Mercedesu E W210 a Audi A6 a vyplivla je někam do služeb berlínských taxikářů. Zásluhu na tom měl zejména podvozek ukázkově kombinující jisté a zábavné jízdní vlastnosti s vysokou mírou pohodlí, moderní motory a výborné zpracování auta. První BMW s označením 530d tak přesně charakterizuje současné chápání běžných bavorských modelů jakožto výborných dálničních křižníků s nízkou spotřebou a uspokojivým výkonem, to vše s jistým sportovním pocitem. Pokud vás právě výkony a spotřeba zajímají, tak vězte, že třílitrový řadový šestiválec ze sebe vydoluje 184 koní, od roku 2000 193 koní, a dlouhodobý průměr spotřeby není problém udržet na hranici sedmi litrů na sto kilometrů. Jestli vám však imponují důležitejší věci než-li čísla, tak vás mohu potěšit, že většina E39 jsou velmi dobře vybavená auta, mechanicky odolná a i dnes technologicky dostatečně vyspělá, která se neleknou ani velkých nájezdů. Díky citlivým ovládacím prvkům a hladce běžícímu dieselu s mohutným zátahem tak dlouhá cesta nebude strast, nýbrž objevíte i náznak slasti.
BMW 507
Hrabě Albrecht Goertz. Tak se jmenoval designer tohoto krásného sportovního roadsteru, pro mnoho lidí dost možná nejhezčího kdy vyrobeného BMW. O úspěchu jeho návrhu svědčí i to, že BMW z jeho díla čerpá dodnes. Designové prvky z 507 se objevily na neméně výjimečném BMW Z8 i na nejnovější reinkarnaci modelu Z4. Když se bavorští v polovině padesátých let snažili prosadit na americkém trhu, exkluzivní osmiválcový roadster ze kterého by dámy omdlévaly a pánové onemocněli chtíčem bylo přesně to, co potřebovali. Rozhodně však nepotřebovali mizernou stabilitu vozu, což byl při použití 3,2 litrového osmiválce osazeného dvěma karburátory Solex Zenith 32NDIX s výkonem 150 koní a maximální rychlosti přes 200 km/h docela zásadní problém. No, chyby patří k charakteru, mohlo by se říci. K zajímavostem vozu patří centrální matice kol vcelku neobvykle spárované ne s koly drátovými, ale plechovými. Na autě navíc můžete najít 9 firemních log- bílo modrých vrtulí. Ač měla 507 základ v sedanu 502, kvůli ruční výrobě byla pekelně drahá, a tak se jí od roku 1956 do roku 1959 vyrobilo jen 252 kusů. Říká se, že BMW na každém prodaném kusu prodělávalo dost peněz. Pro celkovou image automobilky však byla 507 rozhodně velkým přínosem.
BMW M3 E30
Kdyby tohle auto BMW nevyrobilo, dost možná bychom nyní neslýchali tolik nářků ortodoxních fanoušků mnichovské automobilky. BMW ho však bohudík vyrobilo. M3 E30 je malá, lehká a jednoduchá. Naprostý protipól k současné produkci značky. Původně měl tento vůz vzniknout pouze v počtu 5000 kusů jakožto homologační speciál skupiny A. Vyvíjela ho divize Motorsport a až vysoký zájem dal jasně najevo, že 5 tisíc je zoufale málo. Nakonec se těchto M3 vyrobilo kolem 18 000. Závodní verze kralovaly jak na okruzích tak na silničkách v rally, a tak je první emtrojka dodnes nejen nejúspěšnější závodní vůz od mnichovské automobilky, ale také nejúspěšnější účastník závodů cestovních vozů vůbec. Produkční verze se začala vyrábět v roce 1986. Právě díky nízké váze nepotřebovala velkoobjemový víceválcový motor, ale k pohonu sloužil atmosferický čtyřválec s kódovým označením S14 o objemu 2,3 litru a výkonu nejdříve 200 koní, poté 195 kvůli katalyzátoru. Ve své době byl takový výkon úctyhodný výsledek a emtrojce dával čtyřválec výbušně ostré a nadšené reakce. Vizuálně se M3 od běžného BMW E30 coupé odlišovala zejména mohutnými „macho" blatníky, vkusným křídlem a patnáctipalcovými koly BBS. Od roku 1988 byly v nabídce dnes již na kdejakém hatchbacku vyskytující se elektronicky stavitelné tlumiče do tří poloh- komfort, normal a sport. Za příplatek. Avšak i bez nich byl podvozek ukázkou mistrovství pánů z divize Motorsport. Perfektní vyvážení, chuť vrhat se do zatáček jako gepard za antilopou, živost, radost, komunikace. Spolu s neméně nadšeným motorem, řízením, „závodním" řazením (jednička dolů k sobě) a brzdami se dá říci jediné- řidičská nirvána. Speciální verze jako M3 EVO, EVO KAT, SPORT EVO či Johnny Cecotto (na památku závodníka formule 1) už jsou jen pověstnou třešničkou na dortu. SPORT EVO mělo navíc zvětšený objem motoru na 2,5 litru. Není se čemu divit, že současné směřování sportovních modelů BMW M se pravověrným nelíbí. Mají totiž tušení, že tak čisté auto jako byla M3 E30 už se v nabídce BMW nikdy neobjeví.
BMW M5 E28
Sportovní sedany jsou pro mnichovské takovým základním kamenem nabídky. Praktické a přitom nesmírně rychlé auta vyrábí BMW od nepaměti. V roce 1984, kdy byl tento nevelký sedan představen, však poprvé přidala ruku k dílu divize Motorsport, a od té doby nese nejsilnější pětková řada znáček M5. Nově vzniknuvší empětka se ihned zařadila na vrchol žebříčku nejrychlejších sedanů světa. Za základ při stavbě posloužil model 535i, avšak motor měl daleko exkluzivnějšího dárce- samotnou M1, jediný opravdový supersport od BMW. Sonorní tři a půl litrový řadový šestiválec posílal na zadní kola 286 koní, což stačilo k vystrašení všech členů posádky při maximální rychlosti téměr 250 km/h. Mimochodem stejný motor získalo i půvabné coupé M635 CSi E24. Exkluzivita je zaručena, za tři roky se prvních empětek prodalo jen 2241 vozů. Dnes je to důležitá připomínka, že spojení slov rodinný vůz a vzrušení ze stroje komunikujícího bez šumu moderní elektroniky není žádný oxymóron.
BMW 3.0 CSL E9
Tento vůz je pro BMW důležitý hned ze dvou důvodů. Působivé coupé kódového označení E9 tvoří základ pro novější řadu 6 a 8, tedy výkladní skříně mnichovské techniky. Druhým důvodem je, že u speciální verze 3.0 CSL se poprvé v názvu objevilo písmenko L znamenající Leicht, tedy lehkost. Podnětem pro vznik CSL byly neuspokojivé výsledky na závodní dráze, zejména kvůli vysoké hmotnosti ve srovnání s konkurencí. A jelikož závodní speciál potřebuje homologační sérii, na svět vykoukly čtyři očka pořádně svalnatého šestiválcového coupé. Nutno podotknout, že 3.0 CSL je vůbec prvním projektem divize Motorsport. Úroveň svalnatosti se měnila v závislosti na tom, jak moc vážně to se závoděním myslíte. Nejextrémnější verzím se přezdívalo batmobile, protože svým nafouklým bodykitem připomínaly slavné povozy netopýřího muže. Pod kapotou bilo řadově šestiválcové srdce s objemem komor válců tři litry a výkonem od 180 do dvouseti koní. Závodní verze však disponovaly až 475ti koňovým stádem, což méně než 1,1 tuny vážícímu stroji dodávalo potřebnou rychlost a hbitost. Dnes je označení CSL nejčastěji spojováno s neméně působivou variatnou BMW M3 E46, ale prvenství mezi odlehčenými silničními vozy s modrobílou vrtulí na kapotě bude vždy patřit tomu komiksově vypadajícímu veteránu.
