Autíčkářův týden: Pagani má Utopii, Ferrari má Purosangue, Kia má Niro na třetí. Ó my se máme!

Utopie podle Paganiho

Přesně po třiceti letech svého fungování představuje automobilka Pagani svůj třetí model. Po argentinském suchém horkém vánku a větrnému božstvu kmene Quechua přichází Utopia. Byť pojmenování tentokrát nemá nic společného se vzdušnými proudy, jde samozřejmě o nejrychlejší Pagani, které kdy spatřilo světlo světa. Zároveň zůstává pravověrně analogové – počínaje šestilitrovým vidlicovým dvanáctiválcem se dvěma turby a konče interiérem, do nějž byl vpuštěn jediný malý displej na přístrojové desce. Horacio Pagani si neláme hlavu s trendy, elektromobilitou a Zelenou dohodou (i když podle oficiálních informací Utopia splňuje i ty nejpřísnější emisní normy) – řídí se svým vlastním vkusem. Asi mě nenapadá další osobnost automobilového průmyslu, která by mohla s klidným svědomím říct  „Dělám auta přesně taková, jaká se mi líbí.”

Práce na novém modelu byly dlouhé. Vlastními slovy Horacia: „Více než čtyři tisíce kreseb, deset zmenšených modelů, jeden větrný tunel, dva modely v měřítku 1:1, nespočet nápadů, výzkumů i experimentů na osmi kompletních prototypech a týmové úsilí, trvající více než šest let.”

Design na první pohled prozrazuje svého stvořitele – i stojící auto jako by bylo v neustálém pohybu. Z celé rodiny je však Utopia nejuhlazenější, téměř minimalistická. Auto s karbonovým monokokem váží 1280 kilo, zhruba o 70 méně než Huayra, zato má 864 koní výkonu a 1100 Nm točivého momentu, což je naopak více. K tomu si zájemci mohou vybrat mezi samočinnou převodovkou Xtrac a sedmistupňovým manuálem.

V kabině bude moře prostoru pro personalizaci, ať už jde o volbu barev, materiálů či povrchů. Velký středový displej, se kterým přišla Huayra, je zase pryč a jeho místo zaujala točítka pro ovládání základních funkcí. Každičký detail je při pohledu zblízka malým uměleckým dílem.

Aby nebylo pochyb, o jaké dílo se tu jedná, je nová Utopia vystavena v Národním muzeu vědy a techniky Leonarda da Vinciho v Miláně. Stejně jako da Vinci, kterého Pagani zmiňuje jako jednoho ze svých nejzásadnějších ‚influencerů‘, je i Horacio sám renesančním člověkem – během slavnostního představení hrál se symfonickým orchestrem na piano skladby, které sám složil. Že jsme nebyli na guestlistu, nás upřímně zarmoutilo…   

Necháme se překvapit, jestli na Utopii jednou narazíme i na českých silnicích (ne doslova, samozřejmě). Celkem se má vyrobit 99 kusů a cena přesáhne 60 milionů. 

Ferrari vstupuje do klubu SUV

Bylo to nevyhnutelné a dlouho očekávané. Ferrari se připojilo k dalším luxusním ‚sporťákovým‘ značkám, které na trh vyslaly SUV. Tak by to snad mohlo na první pohled vypadat. Jenže chyba lávky!  Zástupci Ferrari kdysi slíbili, že takového kacířství se jaktěživo nedopustí, a svůj slib dodrželi. Nové Ferrari Purosangue zakládá svou vlastní kategorii FUV – Ferrari Utility Vehicle. Užitkové vozidlo Ferrari je sice od sportovního užitkového vozidla téměř k nerozeznání, ale zájemci nemusí mít obavy, že by si snad pořízením nečistého vozu narušili karmu.

Zvenčí marně hledám chybu. Proporce mi připadají téměř dokonalé, karoserie svými minimalistickými liniemi připomíná oblázek ohlazený říčním proudem a k tomu zde máme sebevražedné dveře, které mě vždycky něčím přitahovaly. Pastva pro oči čeká také uvnitř, i když přiznávám, že tlačítková velkorysost Pagani mi konvenuje více. Ferrari však nabízí nezvyklou praktičnost – místo pro čtyři cestující (dlužno říci, že i zadní sedačky, byť skořepinové, vypadají prostorně a pohodlně) a kufr o objemu 473 litrů, což naláká i nějakého toho ‚light‘ chalupáře. V tabulce technických údajů mě zaujala také velikost nádrže – rovných 100 litrů. 

Přestože na první pohled vypadá auto kompaktně, udávaná délka 4973 milimetrů naznačuje, že půjde o pořádný kus železa, či spíše hliníku, karbonu a pevnostní oceli. Hmotnost o málo překračuje dvě tuny, což je na užitkové vozidlo vcelku běžná hodnota, o něco méně běžný je počet válců, litrů, koní a Newtonmetrů (12; 6,5; 725; 716). Motor spolupracuje s osmistupňovou dvouspojkovou převodovkou, umístěnou vzadu. Výsledkem je ideální rozložení hmotnosti mezi přední a zadní nápravu v poměru 49:51.

Narozdíl od Utopie zveřejnil výrobce i dynamické hodnoty – stovka za 3,3 vteřiny, dvoustovka za pouhých 10,6 vteřin, maximálka 310 km v hodině. Jak se na užitkové vozidlo sluší a patří, je Purosangue vybaveno pohonem 4x4. A jak se sluší na dvanáctiválcové Ferrari, stále v něm nenajdete žádné turbo. 

Cena zatím nebyla definitivně stanovena, ale podle odhadů a zpráv typu JPP se pošplhá k deseti milionům. Pokud vás před chvilkou zamrzelo, že nemáte na Pagani, možná si sáhnete aspoň na Ferrari.  

A teď je na řadě Lotus!

Kia Niro na tři způsoby

A teď pojďme sestoupit z Olympu mezi prostý lid. Crossover korejského výrobce mi v českých končinách přijde neprávem opomíjený. Zatímco u nás se dokolečka ve všech pádech skloňuje Sportage, v Evropě je už pár let nejprodávanějším modelem značky právě Niro. Pro českého praktika má zřejmě příliš nezařaditelný charakter – není ani malé, ani velké, ani vysloveně stylové, ani vysloveně rodinné. A my máme škatulky rádi. Navíc nenabízí ani jednu ryze spalovací verzi – můžete mít pouze málo elektrifikovanou (HEV), více elektrifikovanou (PHEV) nebo úplně elektrifikovanou (EV). Právě teď je Niro jediným modelem na našem trhu, které je dostupné ve všech třech variantách. 

Pokud se vám líbí design EV6 nebo Sportage, bude se vám líbit i Niro se svým charakteristickým světelným podpisem, barevně odlišeným C-sloupkem (ten ukrývá aerodynamický tunel, který usměrňuje proud vzduchu pro jeho omezené víření za autem) a originálně tvarovanou zádí. 

Interiér je dostatečně prostorný pro čtyři cestující a kufr o objemu 475 litrů předčí dokonce i Ferrari (!). Alespoň tedy u plně elektrické verze. Palubní deska opět připomíná EV6, včetně multifunkčního displeje pro ovládání radiomapy. A jako u všech aktuálních Kií je ergonomie příkladná. 

Plug-in hybrid dokáže na elektřinu ujet až 65 kilometrů, elektromobil až 460 kilometrů dle WLTP. Díky obousměrné palubní nabíječce OBC může elektrické Niro fungovat i jako powerbanka, ze které lze napájet jiné spotřebiče nebo třeba nabít jiné auto. Míru rekuperace si můžete navolit od minimální až po one pedal drive, kdy auto brzdí do úplného zastavení. 

Na prvních jízdách jsem se svezla plně elektrickou variantou s výkonem 204 koní. Auto není vyloženě trhač asfaltu, ale je příjemně svižné a předjížděcí manévr provede jakoby nic. Spíš než k agresivní jízdě ale vybízí k pohodovému cestování, pro které je naladěný i podvozek – ten zůstával i na středočeských tankodromech komfortně houpavý.  

Jak bývá u Korejců zvykem, základní cena není právě nízká, obsahuje však poměrně bohatou základní výbavu. Za dvouzónovou automatickou klimatizaci, litá kola, infotainment s osmipalcovým displejem, parkovací kameru, bezklíčový vstup nebo automatické přepínání dálkových světel si jinde obvykle připlatíte. I tak bude cena nejspíš jedním z důvodů, proč u nás Niro nedosahuje stejných úspěchů jako jinde v Evropě. Hybrid začíná na částce 729 980 korun, plug-in na 1 049 980 korunách a elektromobil na 1 169 980 korunách.