Autíčkářův tip: Renault Clio Sport

Znáte ten pocit, když vezmete auto na svou oblíbenou okresku a ono vám předvede něco nadpozemského? Když v polovině zastavíte s výrazem v tváři á la "Vavris konečně urval Miatu na suchu" a jdete se podívat, jestli opravdu sedíte v té ojetině z bazoše a ne v polepeném speciálu na rychlostní zkoušce korsické rally? Že ne? Tak to byste měli vyzkoušet celkem nenápadné hatchbacky, které staví jedna parta ve francouzském Dieppe.

Mám samozřejmě na mysli divizi Renault Sport, která se za ta léta vyšvihla ve výrobce těch nejlepších hothatchů světa, i když jsou to skromní hoši a s novým Cliem se tento post nejspíše snaží přenechat jiným. V plechovkách, které prošly rukama tamních zkušených inženýrů a nadšenců, jsem jel již několikrát, ať už šlo o zánovní Mégane RS Cup, jehož rychlost a efektivnost je návyková, anebo možná trochu podceňované Twingo RS Cup, které však dokáže dostat řidiče do děje, úplně ho pohltit při ždímání každého koně pod kapotou a nakonec zpoceného vyplivnout s několika otázkami v hlavě. Jakto, že ten pekelně tvrdý podvozek umí v ostrém tempu takhle žehlit rozbitou okresku? Jak dokázali vyrobit auto s takhle krátkým rozvorem, které neustále balancuje na hraně přetáčivosti, a přitom je úžasně krotké? A, ku*va, je opravdu možné, že jsem se toho čtyř set koňového Eva držel stále na dohled?

Jak už jste asi pochopili, mám ostré hatchbacky od Renaultu rád. Vždycky mě však zajímalo, jak na tom tahle auta budou jako ojetiny. Nebudou se rozpadat po těžké šichtě ve vysokých otáčkách? Nebudou plasty v interiéru imitovat vzhled karoserie Citroënu Type H? A co elektronika, pošlape i jindy, než jen každou čtvrtou středu v měsíci?
Otázky zatím vládnou tomuto článku, konečně se však dostáváme k odpovědi v podobě ojetého Clia RS druhé generace před faceliftem.  http://www.sportovnivozy.cz/39073-renault-clio-sport-roznov-pod-radhostem

To je, jak vidíte, na prodej za 189 000 Kč a má najeto 82 000 km. Řeknu vám to na rovinu, po svezení s tímhle autem jsem se zasnil a toužil mít zbytečných dvě sta tisíc na účtě. V interiéru najeté kilometry prozrazuje jen lehce natržená sedačka řidiče, jinak vše funguje a je v překvapivě dobrém stavu. Spojka, nahmatat startovací tlačítko a dvoulitrová atmosféra pod kapotou se probouzí k životu. Již při cukání po městě je jasné, že tohle není žádná načančaná zrůdnost, ale pravé řidičské auto. Pozice za volantem není dokonale nízká, ale brzy to člověk ani nevnímá. Šestikvalt řadí hladce, přesně a hlavně často, protože zpřevodování je takové, jaké by u těchto aut být mělo – krátké. Motor pak nadšeně pohybuje stříbrným hatchbackem již v nízkých otáčkách. Moc nevím, co od něj čekat – někteří říkají, že je takový středně otáčkový tahoun, já mám však radši drama před červeným polem, nebudu o něj ochuzen?

Olej už je zahřátý, má oblíbená okreska před námi, podřazuji tedy na dvojku a snažím se protlačit pravý pedál podlahou. A je to tady, střední otáčky a Clio už jede více, než by objem jeho motoru napovídal. No nic, držím jej dál pod krkem a…všechny mé obavy byly liché! Okolo sedmi tisíc přijde ta pravá výkonová špička doprovázená naléhavým řevem sání a duněním výfuku. Rychle řadím trojku, ještě chvíli držím plyn a pak přichází zatáčky. Brzdy ostře kontrolují rychlost decentně rozšířeného francouzského hatchbacku a já vzpomínám na Chrise Harrise. Ten totiž kdysi napsal, že Clio Sport má tak přeposilované řízení, že kola se ani nezdají být nějak spojená s volantem. Nevím, jestli automobilové řízení za těch osm let natolik degradovalo, ale osobně již v prvním oblouku nacházím ve volantu nejen příjemnou tuhost, ale i náznaky zpětné vazby a komunikace, které se u nových aut objevují jen výjimečně.

Záměrně jsem ještě nemluvil o podvozku. Ten i po tolika kilometrech stále (na poměry malých hothatchů) nesmírně dobře žehlí nerovnosti a ani náznakem se od něj neozve žádná nepříjemná rána. Přitom v zatáčkách není nijak rozbředlý, přilnavost na předku je výtečná a záď se také podílí na tom radostném aktu zatáčení. Rychlé ubrání plynu a Clio znatelně utáhne stopu s náznakem přetáčivosti. Nechci jej příliš trápit, i na těch dvou kilometrech zakroucené cesty mě však RS zvládlo ohromit. Přitom jde pořád o praktický každodenní hatchback, s přijatelným místem vzadu a slušným kufrem.

Takže si to shrňme – nadšený a točivý atmosférický motor, fantastický poddajný podvozek, dobré řazení i řízení, a k tomu i po sedmi letech na cestách celé auto působí solidně. A, ano, věc, která nová stála přes 700 000 Kč, dnes seženete za cenu Fabie v holobytu. Kupujte, dokud jsou!