Autíčkář za volantem: BMW E28 M535i

Čas od času se benzínová hlava dostane na soukromý trackday plný stejně nadšených benzínových hlav s klíčky od zajímavých aut v kapse. Přesně to se mi stalo minulý víkend ve Vysokém Mýtě. Ačkoli počasí vybízelo k tomu vůbec nevylézt z postele, celý den jsem měl přesně opačný pocit, byl jsem víc vzhůru než kdy jindy. Nejen, že jízda po vlhkém okruhu ve Etřicítce je dostatečným způsobem jak si rozproudit krev, navíc se však sešla zajímavá auta k obhlížení včetně jedné postarší mnichovské krasavice, přesněji tmavě šedé E28 M535i v zcela původním stavu. Později téhož dne, poté co benzínu ve vlastní nádrži a dezénu na pneumatikách značně ubylo, došlo na obligátní otázku „svezl bys mě v té M535i?“. Odpověď byla mírně nečekaná, ale o to příjemnější. „Stojí támhle nastartovaná, tak se běž klidně projet“. No, fajn, to je nabídka, co se neodmítá. Na oplátku informuju, že klíčky od mé Třícy jsou v zapalování a mířím k onomu podmanivě hledícímu žraloku.

Ještě než začneme jezdit, je potřeba si zopakovat aspoň základní informace. Na první pohled se M535i od běžné E28 pozná decentním bodykitem a pak také použitou technikou. Řadový šestiválec asi nikoho nepřekvapí avšak v z názvu plynoucí objem tři a půl litru není úplně přesný, ve skutečnosti je to pouze 3430 ccm. I tak má výkon 160 kW a hlavně točivý moment 310 Nm. Podvozek byl pro tehdejší BMW velmi typický, vzpěry McPherson vpředu a šikmé vlečné ramena vzadu zajišťovaly slušný komfort, dostatek místa v kabině a především také velmi dobré jízdní vlastnosti. Ty byly v případě M535i ještě navíc podpořeny tužšími tlumiči od Bilsteinu a kratšími pružinami. Našli byste zde také poctivý mechanický samosvorný diferenciál a za příplatek byste od svého prodejce dostali krátkou převodovkou se sportovním řazením jedna k sobě-dozadu, mnou řízený kousek měl však standardní pětistupňový Getrag.

Nudných keců bylo dost, jdeme jezdit. Přicházím k nastartovanému autu a všímám si, že motor je i přes svůj dlouhý život velice tichý a klidný. Volnoběžné otáčky drží s přesností švýcarských hodinek, jakoby právě sjel z výrobní linky. Otevírám dveře a usedám na kožené sedadlo, stačí první pohled na palubní desku a je mi přesně jasné, že sedím v klasickém BMW. Vše je orientováno na řidiče, pozice za eMkovým volantem je skvělá, palubní deska přehledná a všechna tlačítka a šoupátka tam, kde bych je čekal. Vyjíždím na trať, a jelikož už je motor zahřátý, hned zkouším co v něm je. A je toho tam dost. Zátah ve středním pásmu otáček je opravdu mohutný a velmi návykový, od dvou tisíc do přibližně pěti a půl je motor opravdu ve své kůži, vydává fantastický, hladký zvuk a díky své přirozené vyváženosti působí dojmem, jako by o nic nešlo, vytáčí se absolutně bez náznaku vibrace nebo jakékoli nespokojenosti. Je pravdou, že nad pět a půl tisíc se mu už tolik nechce, přeci jen má pouze jednu vačkovou hřídel a dva ventily na válec. Postupně řadím dvojku a trojku, řazení i spojka funguje tak, jak jsem z Etřicítky zvyklý, přesné dráhy převodovka neztratila ani po těch letech. Blížíme se k první zatáčce a pro jistotu jdu na brzdy trochu s předstihem, zbytečně. Pedál klade přirozený odpor, dá se krásně odhadnout, kde mají pneumatiky limit a tak může standardně dodávané ABS klidně dál odpočívat.

Zatáčím do první pravotočivé zatáčky a rychle zjišťuji, že M-Technic podvozek je velmi čitelný a funkční. Auto se mírně nakloní, zaklekne a drží zvolenou stopu. Za pravotočivou okamžitě následuje přibližně stejně ostrá levotočivá, auto se ladně přehoupne, znovu zaklekne a přes volant podává informace o tom, jestli si na mě chystá nějakou přetáčivost. Nechystá, ale jak zjišťuji o pár zatáček dále, přetáčivost si můžu přichystat sám. Stačí přidat plyn za apexem, motor využije svůj točivý moment ve středním pásmu otáček, samosvor přenese účinek na obě kola a zadek velmi čitelně vybočí ze stopy. Stačí půlotočka kontra, auto se přirozeně zhoupne a srovná, jako kdyby to byla naprosto rutinní záležitost. Tak to by šlo.

Jedu ještě několik dalších kol a postupně si uvědomuji, co za mechanický klenot mi bylo svěřeno. BMW E28 M535i při všem, co po něm chci, působí zcela samozřejmě, jistě, nezáludně a velmi přívětivě. O jakékoli přetáčivosti se dozvíte dlouho dopředu, a když přijde, na reakci máte pořád dost času. K tomu je velmi tiché, dostatečně prostorné a přiměřeně pohodlné. Věřím, že kdybych s ním měl absolvovat dlouhou cestu k moři, tak bych i díky přítomnosti klimatizace vůbec nestrádal. Univerzální auto? Trochu mi to tak připadá. Vystupovat se mi nechce a do té sychravé zimy už vůbec ne. Nedá se však nic dělat a auto musím vrátit. Poslední myšlenka, co mi probleskne hlavou, je, že tento žralok není krvelačný masožrout, ale spíš zlatá rybka.