2012: Odyssea chudého petrolheada

Jak už asi víte, pořídil jsem si automobil. Jako zodpovědný, čerstvě ženatý muž jsem samozřejmě musel sáhnout po praktickém minivanu. A jako chudý petrolhead jsem si pochopitelně musel koupit nějaký absurdní, prastarý nesmysl za pár šupů. No a jakožto dítko doby internetové jsem dotyčný automobil zakoupil prostřednictvím chatu na jisté velmi dobře známé sociální síti, a internetového bankovnictví.

Ano, přesně tak. V tuto chvíli sedím ve vlaku a mířím do 250 kilometrů vzdáleného Havířova, abych si tam vyzvednul automobil, který jsem nikdy předtím neviděl a za který jsem velkorysý obnos pěti tisíc korun českých zaplatit na dálku, po několikařádkové konverzaci přes chat. A samozřejmě s ním mám v úmyslu odjet domů.

Moje nářadí na cestu sestává z mobilního telefonu a počítače, díky kterým budu moci škodolibému publiku zprostředkovat zážitky z cesty, a ze zapalovače Zippo pro případ, že by došlo k nejhoršímu.

O svém novém automobilu vím následující:

Ford Aerostar z roku 1992, poháněný třílitrovým šestiválcem Vulcan, se čtyřstupňovou automatickou převodovkou. Schopný legálního provozu, dle předchozího majitele trpí přehříváním, způsobeným patrně dosluhujícím vodním čerpadlem nebo (k čemuž se kloním já) ucpaným chladičem.

Aerostar je minivan, založený na platformě pick-upu Ford Ranger, což by ho mělo dělat poměrně slušně nezničitelným, cesta z Havířova do Pardubic je poklidná a noc by neměla být příliš teplá.

Otázka, mí milí čtenáři, zní: Dojede BobAsh s Aerostarem do Pardubic, či nedojede-li BobAsh s Aerostarem do Pardubic?