V malém měřítku - Mercedes-Benz A-class W169

Jenže se stala přesně ta věc, která potká každého druhého. Do ruky se mi v posledním roce vysokoškolského života dostal rodinný Mercedes-Benz A-class druhé generace s CVT převodovkou. Teda to se nestane každému druhému – pointou byl samozřejmě první samochod z rukou rodinného příslušníka. Jaký tedy Mercedes benjamín je?

No, začneme samozřejmě troškou obecné historie druhé generace. Třída A s označením W169 byla představena roku 2004. Mercedes se snažil vyžehlit poskvrněnou pověst generace první, která utrpěla ve slavném videu losího testu, ve kterém se podařilo poškrábat W168 střechu. W169 měla tuto křivdu napravit. Rozměry narostly o 20 cm na délku, 5 cm na šířku a z důvodu zachování dvojité podlahy také o centimetr na výšku. Pod kapotou si bylo možno vybrat buď z dieselu OM640, nebo ze zážehové M266 – oba agregáty se objevily také ve třídě B (W245). Zde jsem se rozhodl nepokračovat v hledání informací o dieslech, protože s nimi nemám žádnou zkušenost. Zákazník mohl dále v případě benzínu vybírat z objemů 1.5 litru, 1.7 litru, 2.0 litru nebo na tu dobu hot-hatchového dvoulitru s turbem o výkonu 144kw a točivém momentu 280 N.m.. Vše mohlo být spřaženo s manuální pěti nebo šesti stupňovou převodovkou, popřípadě automatickou CVT převodovkou s přednastavenými sedmi stupni.

Všechny tyto benzínové agregáty vycházejí z jediné jednotky, která má odlišný pouze vývrt válců popř. přidané přeplňování. I přesto, že ve vrcholné verzi můžete na semaforech „pojet“ každého běžného občana, už osm ventilů na čtyři válce dává vědět, že ryzí sportovní výkony nelze čekat. O to více to platí v případě mého kousku z roku 2006 s nejmenší jedna-pětkou a automatem. Pokud je vše v pořádku (což v případě až osmnáctileté ojetiny nemusí být pravidlem), je motor tichý, zbytečně se nevytáčí a necuká. Každý odjezd od semaforu lze udělat velmi rozvážně, nebo mu trošku přišlápnout – ale i v tomto případě může být rozjezd plynulý a bez trhnutí. Spousta lidí sice obecně nadává na CVT převodovky, ale já s nimi nesouhlasím. Každé auto by mělo být posuzováno podle účelu a malé Áčko je očividně ve svém živlu v ulicích města. Tady se při poskakování od semaforu k semaforu velmi hodí nejen komfort „odpočívající levé nohy a pravé ruky“, ale taky možnost mít vždy ideální otáčky bez nutného pomalejšího řazení např. spolehlivého automatu s hydroměničem, neřkuli robotizované převodovce. Udržení otáček může teoreticky pomoci spotřebě při klidné noze, nebo tomu bleskurychle přišlápnout, když vám blikne oranžová. V tom případě vyletí otáčky kamsi k 5000 otáčkám, popřípadě k 6000 při prošlápnutí pedálu a v této poloze otáčkoměr také zůstane, dokud pedálu neulevíte. Řídící jednotka je v rámci volby RPM hodna loga Mercedes – jednoduše si na ni nelze stěžovat a to je dobře.

Vevnitř je auto překvapivě velmi prostorné – v porovnání například s Yarisem třetí generace bylo dáno interiéru místo opravdu královsky. Zásluhu na tom má samozřejmě i kombinace sandwichové podlahy, pod kterou velmi podivně natočený motor zajede v případě nárazu. Kabina je tedy umístěna až v druhé úrovni – v tomto Mercedesu našla každá řidička i důchodce ideální rozhlednu po okolním provozu. Celkově se v interiéru uplatňuje sousloví: kvalitně a chytře. Na internetech se často zmiňuje špatná odhlučněnost, ale jedná se spíše o polopravdu. Odhlučnění motoru a podvozku není silnou stránkou, zato okna tlumí okolní lomoz perfektně. V kabině je vše po ruce a například taková dveřní područka řidiče je sice jen textilní, ale v dokonalé výšce pro loket a hlavně je měkoučká (po přesednutí do levnějších modernějších aut jiných značek mně absence této drobnosti vadila na první dobrou). První rok služby v naší rodině jsem se zamiloval hlavně do hlavice voliče převodovky, která vypadá opravdu prémiově – logo značky pod sklíčkem působí skoro jako hologram. Pro větší individualizaci si kromě manuální klimatizace šlo připlatit za dvouzónovou automatickou, dále za vyhřívaná sedadla, panoramatické střešní okno, parkovací senzory vpředu i vzadu, kožené čalounění, navigaci a bluetooth pro příjem hovorů, audiosystém HarmanKardon se subwooferem pod podlážkou na rezervním kole… a tempomat – společně s automatickou převodovkou se jedná o jediné dva příplatkové prvky na mém voze. Tady uznávám kámen úrazu. Místo klasických dvou páček jsou přítomny… dvě páčky – tradičně mercedesovsky jediná na blinkry, stěrače i dálkové světla a druhá čnící na stejné straně podstatně výš pro ovládání tempomatu. Na ovládání tempomatu se dá zvyknout, ale na tu druhou stupidní páčku ne. Stále se mi stává, že chci občas ostříknout přední okno a místo toho blikám dálkovýma ostatním řidičům na poplach. Jejejej.

Podvozek je naladěný spíše do města a trošku plavně – bezhlučné filtrování výmolů se zde nekoná, ale celkově to není špatné. Cestujícímu vzadu (kterým místo mimochodem nechybí – i pro rodinku ideální malé auto, ale nohu přes nohu si tu natáhne jen fakír) občas trošku nadskočí zadek, ale to je daň za to, že písmenko A je od S docela daleko. Za co musím strhnout body je poloměr otáčení. Téměř jedenáct metrů není na městského válečníka skvělá hodnota a občas budete muset couvnout tam, kde by Clio vykroužilo celý oblouk a takový Smart ForFour první generace snad možná i dva. Abych si obecné negativa vyčerpal v jednom vrzu, musím ještě upozornit na nízko položenou hranku předního nárazníku, kterou při opravdu velkém výmolu můžete trošku podřít. Na chatu s velkým shupem (rouzuměj velkým úhlem na sebe navazujících cest) například nevyjedu bez malého skřípnutí, což mě samozřejmě neskutečně rve, ale cesta vede jen jedním směrem, dokud opět nemusím z chaty odjet. Ta hranka je tak nízko (a stočená dozadu), že na ni bez kleknutí vůbec nevidím. Ale je tam.

Do rubriky superkauf: Na co je třeba si dát pozor? Obligátní „celkový stav ojetiny“ skoro ani nechci zmiňovat, to je rada na ho…uby. Dejte si pozor na cukání převodovky a vrzání podvozkových komponent – velmi často se lze setkat se špatnými zadními tlumiči. Další je na řadě rez spodní hrany zadních pravých dveří a překvapivě hodně aut rezne hned pod víčkem nádrže (na hraně po dešti prostě zůstane trochu vody, která si poté hledá cestu). Tyto rady vyplývají z dlouholeté zkušenosti i internetových infromací. Pak už snad jen vážně pozor na pravidelnou údržbu. Ta může bohužel v kombinaci s tím podivně natočeným motorem potrápit a to hodně. Výměna svíček svépomocí? Jen se zlomenou rukou a zpod auta. Olejový filtr uložený v pouzdře lovíte zpoza motoru s rukou po loket šestihranem 27mm. Výměna zdvihátek – motor ven. Neptejte se jak to vím. Vrcholem německého ingeneeringu je výměna žárovičky předních parkovacích světel. Na mercedesfóru koluje německá brožurka, která doporučuje odmontovat plastový podběh kola, částečně snížit nárazník a pak tam žárovičku nasadit stylem, kterým vybíráte poslední chips z dózy Pringles. K tomu se váže zpráva na palubním počítači, která mě při nastartování mě štve dodnes.

Teď přichází na řadu poslední bod. Doporučit, nebo zamítnout? Z textu to možná vypadá, že na Áčko jenom nadávám, ale znáte to – negativní věci si člověk pamatuje tak nějak více a já cítil nutnost na ně upozornit. Tohle auto je boží! Za mě se jedná o geniální počin inženýrů, kteří vše řešili pro efektivitu, kvalitu a dobro pasažérů. Tato snaha současně kálí na hlavu servismanovi. Jedná se o perfektně navržený automobil s překvapivou dávkou místa, dobrými a kvalitními materiály, obstojnou bezpečností a s trošku větším motorem by i dynamika docela ušla. Kdo dynamiku neřeší… ten ji neřeší a stačí i základní jednapětka. Doporučuji. Opravdu. Kupte si ho. Budete ho mít rádi. Je to výborně navržené auto, které dělá radost účelností a zamyšlenými cíli, které plní do puntíku.