Road Trip Rumunsko, část 2, Transky

Ráno po včerejší dlouhé tůře odjíždíme ze sedla směr údolí, za deště, krajinou vesnic a kostelů.

Na mapách jsem našel nějakou jeskyni, ke které jsme se vydali. No ale moc zajímavá nebyla. Zajímavější byla cesta k ní, na kterou se můžete podívat na videu zde: 

Transalpinu jsme měli v plánu projet od severu k jihu, od města Sebes po odbočku na jezero Lacul Vidra. Transalpina je značená jako DN67C. Ale ještě tam nejsme a ani tak rychle nebudeme. Cestou z Monte Apuseni jedeme přes historické město Alba Iulia, které je moc hezké a stojí za návštěvu. Historická část je v rámci hradeb ve tvaru nejvíce připomínající osmicípou hvězdu. K večeru jedeme hledat na blint ubytování v okolí Sebes. Zaujala nás jedna cedule, podle ní jsme dojeli k domu, na který nás navedla. A navedla nás moc dobře. K velmi milému pánovi, jmenoval se Mircea, my mu říkali Mireček. Ten s velkou pohostinností a přívětivosti poskytuje ubytování motorářům a autičkářům, kteří přijeli na Transalpinu. V ten večer už tam byli bratia motorkari zo Slovenska, ale zbyl i pokoj pro nás. 

Na večeři jsme šli do restaurace, velmi zajímavé, kterou nám doporučil Mireček. Já si dal maso tři barev z grilu s hranolkama, a jak se už stalo klasikou, jednou z těch barev byla játra. Jak už víte z první části, já játra nerad… Po jídle, při pití vína, jsme byli najednou překvapení, že si pro nás Mireček dojel. Měl o nás strach. Pracoval na vodní elektrárně na Transalpině a volal mu šéf, že brzo vypnou proud. On se bál, ať trefíme domu po tmě. Tak nás raději vyzvednul, jak milé.

Ráno je zamračené, ještě pořád trochu deštivé. Původní plán byl, že vyrazíme nahoru, na Transalpinu. Ale Mireček nám to u snídaně tak trochu rozmluvil, že to dnes nebude stát za to a že zítra bude počasí lepší. My jej poslechli a přemítali co s tímto dnem. No nejlíp je nechat si poradit od domácího, kór když je zcestovalý a vyzná se. Poradil nám údolí Valea Manastiri s klášterem.

Z něj pak vedla hodně hezká a zajímavá cesta z Aiud přes Rimetea do města Turda. V něm jsme narazili na jeden z vrcholu tripu, který byl ale ukryt v podzemí. Šlo o Salina Turda, bývalý solný důl, který byl předělán na zajímavé návštěvní místo s vyhlídkovým výtahem. Dole byl prostor, kde bylo hříště, bowling, pink-pong, ruské kolo, minigolf a mnoho dalšího.

Dál také jezero s maximálně nasycenou vodou soli. Všude sůl, solné krápníky. Nejde to, nebo to neumím, popsat slovy, jak tento prostor působil. Pro lepší představu si kdo chcete pusťte alespoň tato videa, které Salinu a atmosféru v ní alespoň trochu přiblíží.

v Salině: 

a: 

Hned kousek od města Turda je velmi hezká a zajímavá soutěska Turda, jedna z největších v Evropě. Tu jsme nemohli vynechat, k večeru jsme si jí prošli.

Večer na ubytku už byli jiní motorkáři a to sousedé z Polska. Trochu jsme s nimi pogadali w jazyku Polskim a šli spát. Čekání jeden den se opravdu vyplatilo. Ne jen, že jsme měli parádní výlet a zážitky, ale dnes nás čekalo nádherné počasí.

Vyrážíme. Dnes nás čeká jeden ze silničních vrcholných zážitků, Transalpina. Možná ne tak profláklá jak Transfagaras, ale taky hezká a s o hodně menším provozem. Cestou se na jedné z vodních elektráren potkáváme a zároveň loučíme s Mirečkem.

Cesta vede lesy a na konec horskými loukami. Opět o ní nejvíce napoví toto video:

jsme nahoře: 

Po cestě se pohybuje různorodá zvěř, hlavně osli, koně, krávy a ovce. Při jedné jsem si vzpomněl na Vavrisovu titulní fotku.

Hory tam jsou nádherné a tak jsme se chtěli z jednoho místa alespoň trochu po nich projít. Hned po zastavení nás přivítali dva oslíci a Ilča si chtěla jednoho z nich osedlat. Nenechal se. Bohužel se honila mračna protot byl výlet velmi krátký.

Cestou dolu jsme narazili, no nevím, zda se tomu dá vůbec říct osadu, prostě místo u silnice v lese, kde měli cigáni útočiště mezi stromky, na které zavěsili celty a tam žili. V lese, u potoka. No a u silnice prodávali borůvky a houby. My nic nekupovali, ale jen dali dětem müsli tyčinky.

Večer dojíždíme do města Ramnicu Valcea, kde jsme si sehnali ubytko. Město nic moc zajímavé, takové všední, ne historické. 

Další den nás čeká druhá transka, Transfagaras. Cestou chceme dojít k pravému hradu hraběte Draculy, ke kterému vede 1 400 schodů. Bohužel tyto schody hlídá v dnešní den medvědice s medvíďaty a přístup k hradu je zavřen. Škoda. Na druhou stranu slyšíme, jak nám nohy děkují.

Trasfagaras jedeme z jihu od Curte de Arges do Cartisoara. Silnice má označení DN7C. Nebudu se rozepisovat o její historii, účelu atd. Jen upozorním, že je otevřená pouze v letních měsících. A je velmi zajímavá. Plna zatáček, v srdci hor.

Jižní část na videu: 

a: 

Nahoře je tunel, ten nás z jižní části zavedl na severní část sedla, do jiného světa. Museli jsme to projet 2 x, abychom uvěřili. Na severní část a tunel se můžete podívat na video zde:

Ilča prohlásila o Transfagaras, že je to autodráha pro velké kluky, na kterou si chodí hrát se skutečnými auty. Více řekne video:

No líbilo se nám to tak, že po sjetí dolů, jsme si severní část dali ještě jednou nahoru, trochu ostřeji, kouknout můžete na to tady:

To je z dnešní druhé části, nazvané Transky, vše. Třetí část nás pak zavede do Rašnova, Monte Bucegi, k Černému moři a zpět k nám.

Pokud se chcete podívat na všechna fota z tripu do Rumunska, tak jsou zde:

https://frankierl.rajce.idnes.cz/Road_Trip_do_Rumunska_2018/