Nudný blok o nenudném autě, part 1

Rád bych se s Vámi podělil o svůj příběh “Jak jsem sobě pořídil auto pro zábavu. Psát moc neumím, ale snad zaujme alespoň obsah a celkem zajímavý příběh.

Aby vážený čtenář pochopil kde se ve mě vzala touha po vlastnictví auta bez střechy, vezmu to trochu popořadě. Moje první auto, které jsem si za svoje peníze koupil byl FOFO první generace s 1,6 benzínem. Psal se rok 2002 a velkou módou byla série F&F a i já jí částečně propadl, nutno říci bohužel. Poté co jsem značně upravené auto velmi pod cenou prodal, jsem se díval po něčem zajímavém a finančně dostupném. A tady to vše začalo. Nevím proč, ale pocítil jsem nutkavou touhu vlastnit vozidlo bez střechy a zažít ten pocit větru ve vlasech a slunce (v duši) nad hlavou. Jako nejdostupnější varianta byla v té době variace od Fordu – Escort. Měl jsem vždy rád divné věci a tak jsem se rozhodl pro poslední generaci – delfínka alias mk.7 s trhačem asfaltu 1,4 benzín.

Touha měnit motory se u mě projevila už tehdy a hned jako první věc se vyměnil mrtvý motor 1,4 benzín a výrazně lepší variantu 1,8 z verze XR3i. Bohužej sem tenkrát svěřil auto špatnému člověku a ten mi po roce práce auto v podstatě zničil (mimojiné vyřezal prahy protože se mu tam nové nevešly – koupil je na 3dv verzi a ne na verzi kabrio). Mé naštvání vyůstilo v neuvážené rozhodnutí a koupil jsem ihned vozidlo nové, stejné a přeci lepší:

Mělo rychlé pruhy, vše včetně střechy v elektrice a snížený podvozek a jako bonus (prosím nesuďte mě) umělo jezdit na LPG! No řekněte, není to výhra? Ne, není. Ford a plyn prostě nejde dohromady a velmi brzy se začaly projevovat neduhy s provozem Fordu na plyn spojené – auto prostě tvrdošijně jezdilo jen na plyn, na benzít to jelo jak 1,2HTP kterému vynechává jeden až dva válce. To se psal rok 2014 a mě bohužel hned z kraje roku umřel táta a jako děditství jsem přišel jak slepý k houslím k fungl novému Peugeot 308CC s najetými 650 km a v plné náloži s 1,6 THP:

Auto to bylo úžasné, nové, v plné náloži a v kůži, ale nemohl jsem se zbavit dojmu, že to prostě není pro člověka mého věku. V hlavě jsem také neustále měl utkvělou myšlenku, že chci spíše řidičské auto než pohodlné GT – navíc jsem opravdu nebyl spokojen s dynamikou.A tak i přez nevoli většiny lidí jsem se rozhodl 308 prodat – nutno podotknout že až po půl roce vlastnictví, kdy jsem si ho opravdu užil :-)

A v této fázy se dostávame do bodu, který Vás, vážení čtenáři, bude asi nejvíce zajímat. Výběr onoho bájného řidičského auta! A co tedy bylo ve výběru a jaká byla kritéria? Zásadní požadavek byl, že auto musí být kabriolet a už tím se celkem zůžil výběr. Další požadavky byly – pouze dvě místa, náhon na zadek a pokud možno velký FUN faktor s možností navýšení výkonu. Postupně jsem se dopracoval ke 3 variantám + jedné bonusové: Mazda MX-5 (njn i já si ji do blogu protlačím), MG-F, MR2 SW30 a jako bonus S2000 (tu jsem bohužel vzhledem k ceně použitelných kusů zavrhl). Stala se mi však velmi nepříjemná věc – dostal jsem možnost se bez dozoru svézt v základní verzy MR2. To co jsem zažil bylo něco neuvěřitelného – pocit motoru, který vám řve přímo za zády, lehkost ovládání a hlavně neustálý rohlík a to i na manželčině tváři! Co může být lepšího? A tak jsme se rozhodly, že už nic jiného nechceme a začal jsem s hledáním a zjišťováním informací.

Díky majiteli, který nás bezostyšně nechal projet ve své MR2, jsem většinu informací věděl a co jsem nevěděl jsem dohledal na Toyota fóru. Zásadní problém u tohoto auta je pohoná jednotka 1ZZ, která ve své první verzy trpěla na ovalitu válců a tím spojenou enormní spotřebu oleje a následné zadření motoru. Oprava spočítala ve výměně polomotoru s cenovkou kolem 70.000,-. Měl jsem tedy v podstatě jen několik variant:

1. sehnat auto u kterého byla Toyotou provedena výměna za druhou generaci motoru 1ZZ – za určitých velmi přísných podmínej Toyota uznávala reklamaci. Jedno takové auto v inzerci tenkrát bylo s cenovkou kolem 220.000,-
2. nechat motor vyvložkovat a tím by se mělo problémům zamezit – cenovka kolem 50.000,-
3. modlit se, že se ovalita u mnou vybraného auta neprojeví a úskostlivě hlídat olej – vzhledem k mému štěstí nereálná varianta
4. vykašlat se na 1ZZ a rovnou tam nacpat 2ZZ motor a rovnou získat malé stádo poníků navíc – na tuto myšlenku mě přivedl Idaho z DiComp Racingu, samotného by mě to nenapadlo :-)

Pro jakou varinatu jsem se rozhodl? A jak to všechno dopadlo? O tom určitě příště!

STAY TUNED!