MG Midget: Dostupný britský roadster, který zpřístupnil sportovní jízdu masám

Menší britská značka MG během své historie vyrobila mnoho sportovně laděných vozů různých kategorií, ale nejvíce se proslavila jako výrobce kompaktních roadsterů. Na začátku šedesátých let byla již součástí britského koncernu BMC a v rámci korporátní strategie měla působit jako prémiovější obdoba Austinu-Healey. Zároveň v té době chyběl v nabídce MG opravdu kompaktní sportovní model, který by navázal na poválečné roadstery série T.

Vedení na počátku šedesátých let investovalo do modernizace roadsteru Austinu Healey Sprite zvaného „Frogeye“ díky vykuleným světlometům, a pro rozložení nákladů padlo rozhodnutí prodávat decentně vylepšenou verzi i pod značkou MG. Měl být dostupnou alternativou drahých roadsterů, které si mladí zákazníci se zájmem o sportovní jízdu nemohli dovolit. V roce 1961 se do výroby dostalo kompaktní otevřené MG Midget, které oživilo název spojený se závodními vozy značky.

Výkon a jízda

Zadní kola vozu poháněly vpředu umístěné malé čtyřválce ze série A, které sice nebyly příliš výkonné, ale jejich živelnost a ochota se vytáčet podporovaly sportovní dojem z jízdy. Zároveň se projevovaly výrazným hlukem. S nárůstem objemů přímo úměrně stoupala dynamika i točivý moment. Převodovka s částečnou synchronizací vyžadovala pevnou ruku a precizní meziplyny, ale každé přeřazení bylo mechanickým zážitkem.

Podvozek s tuhou zadní nápravou odpruženou listovými pery byl ověřeným, byť poněkud archaickým řešením. Vzhledem k nízké hmotnosti toto řešení přinášelo bezprostřední až motokárovou ovladatelnost a minimální náklony karoserie. Velmi komunikativní řízení informovalo řidiče o každé změně přilnavosti. Vůz se ochotně vrhal do zatáček a na hraně přecházel do lehce kontrolovatelné přetáčivosti.

Daní za jízdní vlastnosti Midgetu byl prakticky nulový komfort. Pérování bylo nepoddajné a všechny rázy od vozovky se přenášely přímo do posádky vozu. Svist větru kolem kabiny se mísil s výrazným hlukem motoru. Malý motor také produkoval mnoho tepla, které dovnitř pronikalo skrze středový tunel.

Exteriér a styling

Vnější design se na první pohled téměř nelišil od modelu Sprite. Byl velmi minimalistický a dokonale naplňoval představu malého britského roadsteru. Typický byl elegantní nízký vzhled bez jakýchkoliv samoúčelných designových prvků. Přídi dominovala rozměrná mřížka chladiče s pochromovanými vertikálními lamelami, kterými se na první pohled odlišovala od sesterského Austinu-Healey. Kulaté přední světlomety s chromovanými obroučkami vystupovaly z linie karoserie a navazovaly na horní hranu blatníků.

Austin-Healey Sprite (2. generace) 

Z boku nejvíce vynikly proporce vozu s delší kapotou a kabinou až u zadní nápravy. Za příplatek byla dostupná i kola s drátěným výpletem. Prémiovější charakter oproti modelu Sprite zdůrazňovala chromová lišta na boku doplněná lištou vedoucí středem kapoty. Stále šlo o opravdu jednoduchý automobil, přičemž nejranější verze postrádaly vnější kliky dveří a boční okénka byla pouze nasazovací.

Na relativně krátké zádi byla umístěna minimalistická, vertikálně orientovaná zadní světla, která navazovala na naznačená křidélka blatníků. Malé víčko nádrže našlo své místo hned vedle pravého zadního světla. Chromovaný nárazník se svislými členy doplňovala jedna klasická koncovka výfuku. Přeznačení dotvářelo hned několik log MG na různých místech karoserie.

Interiér a výbava

Stísněný spartánský interiér svým ztvárněním připomínal kokpit letadla. Zpočátku byl tvořen především lakovanými kovovými panely a koženkou, ale později se samozřejmě prosadily plasty. Jednoduchá palubní deska byla plná skvěle čitelných ukazatelů a k ovládání nejdůležitějších funkcí sloužily letecké páčkové přepínače. Výplně dveří prakticky neexistovaly a byl zde tak odhalený kov.

K ovládání vozu sloužil velký volant s dřevěnou obroučkou, který svými rozměry kompenzoval absenci posilovače řízení. Řidič a spolujezdec seděli na jednoduchých sedadlech bez bočního vedení těsně nad zemí, ale oproti Austinu Healey Sprite byl jejich materiál o něco kvalitnější. Ze středového tunelu vystupovala řadicí páka blízko volantu, zatímco pedály skromných rozměrů byly umístěny velmi blízko u sebe.

Skládací střecha zde byla především nouzovým řešením pro případ nenadálé přeháňky. Už jako nová příliš netěsnila a neodolávala proudícímu větru. Navíc s sebou přinášela velké mrtvé úhly. I když byl Midget výhradně dvoumístným automobilem, tak za předními sedadly zbyl dostatek místa na případná zavazadla. Klasický zavazadlový prostor v zádi vozu sice vynikal velkým víkem, ale uvnitř zabralo mnoho místa rezervní kolo.

Midget 1500

Pozdější verze označovaná jako Midget 1500 se dočkala hned několika změn, aby v prvé řadě splnila požadavky nových amerických předpisů. Nová pohonná jednotka od Triumphu spojená s tímto modelem obětovala točivý charakter síle v nižších otáčkách a emisním limitům.

Původní chromované nárazníky a mřížku nahradila masivní nástavba z černého polyuretanu vysunutá dopředu, tudíž původní světla mohla působit poněkud utopeně. Další lesklé ozdobné prvky byly odstraněny. Byl zvýšen i podvozek, aby byly nárazníky v dostatečné výšce podle předpisů.

V interiéru Midgetu 1500 se objevilo hned několik vylepšení. Primárním materiálem už byl plast a většinu kovu překryl koberec. Zároveň zmizely všechny dřevěné prvky. Palubní deska už byla mírně tvarovaná s jasně odděleným středovým panelem. Skutečné výplně dveří byly ploché, ale na rozdíl od raných verzí zde mohla být i klička stahování oken.

Přijetí trhem a verdikt 

Od počátku šlo o velký komerční úspěch napříč řadou Midget a Sprite, který si v koncernu vzhledem ke konstrukční jednoduchosti nepředstavovali. Jejich hlavní devízou byla skvělá ovladatelnost a ničím nefiltrované jízdní zážitky. To všechno za opravdu rozumnou cenu, jak při nákupu, tak z pohledu náhradních dílů.

MG Midget 1500 

Oprava v případě poruchy tak byla jednoduchá, že ji majitel zvládl na krajnici se základním nářadím. K tomu je ještě nutné připočítat líbivý vzhled, který se neztratil vedle výrazně dražších sportovních vozů.

Jinak šlo o velmi spartánský a nepohodlný automobil. Hluk proudícího větru i motoru uměl být opravdu nepříjemný. Elektroinstalace byla poruchová a brzy se ukázala vysoká náchylnost ke korozi. Úspěch modelu ukončily až nové emisní limity na americkém trhu sedmdesátých let, který byl pro Midget nesmírně důležitý.

Přiškrcený motor ztratil výkon a už nestačil k opravdu sportovní jízdě. Za více než dvacet let ve výrobě vzniklo více než 220 tisíc modelů Midget, což v této kategorii rozhodně není zanedbatelné číslo.

Nástupci a odkaz

MG Midget je dodnes považován za jeden z nejtypičtějších příkladů malých britských roadsterů, jak ve Spojeném království, tak v USA. Byl to nesmírně jednoduchý automobil vyráběný ve velkých počtech, jehož posláním bylo přinášet zážitky za volantem. Právě díky tomu je Midget jednou z nejdostupnějších voleb pro vstup do světa veteránů. Existuje obrovské zázemí v rámci klubové scény a stále se najdou firmy, které se zabývají výrobou náhradních dílů.

Vzhledem k nedobré situaci na tehdejším britském trhu nevznikl přímý nástupce a jediným roadsterem v nabídce zůstalo o kategorii větší MGB, jehož řada následovníků končí modelem TF z přelomu tisíciletí, ale vždy šlo o větší otevřené automobily. Na samotný étos jednoduchého, ale nesmírně zábavného automobilu nejlépe navázala původní Mazda MX-5 a trh ukázal, že o to zákazníci mají zájem.

Během dlouhého výrobního cyklu modelu Midget ztrácelo MG v koncernu British Leyland svou autonomii. K tomu je nutné připočítat vleklé stávky, které se výrazně podepsaly na kvalitě vozů. MG bylo postupně degradováno na pouhou sportovní divizi, která stavěla výkonnější verze modelů Austinu a Roveru.

Na přelomu tisíciletí se opět v nabídce objevil samostatný roadster, ale bohužel tehdejší skupina Rover zanedlouho zkrachovala a skončila ve vlastnictví čínského koncernu SAIC. Dodnes tato automobilka existuje, ale velkou část nabídky tvoří obyčejné crossovery. Na letitou historii se snaží navazovat velkým elektrickým roadsterem, který je velmi vzdálený filosofii lehkých sportovních vozů jako byl Midget.

Základní údaje

• Roky výroby: 1961 – 1979
• Země původu: Spojené království
• Základ: Austin-Healey Sprite (2. generace)
• Design: Dick Burzi / BMC Design Studio
• Motor: Atmosférický zážehový 0,95 – 1,5 l řadový čtyřválec
• Uspořádání: Motor vpředu podélně, pohon zadních kol
• Převodovka: 4stupňová manuální
• Výkon: 34 – 48 kW (46 – 65 koní)
• Točivý moment: 72 – 104 Nm 
• Maximální rychlost: 141 – 162 km/h
• Zrychlení 0–100 km/h: 12,5 – 18,5 s 
• Kombinovaná spotřeba (udávaná): 6,2 – 8,4 l/100 km
• Rozměry (D x Š x V): 3495 – 3584 x 1394 × 1224 – 1234 mm
• Rozvor: 2032 mm
• Pohotovostní hmotnost: 695 – 835 kg 

Mohlo se jméno Midget tehdy udržet ve výrobě díky zbrusu nové generaci, nebo se s nástupem nových předpisů a emisních limitů nebylo možné důstojně popasovat?

* Některé vizuály mohou obsahovat drobné úpravy generované AI.

Oceníte představení dalších pozoruhodných, neobvyklých a přeznačených britských roadsterů? Budu vděčný za zpětnou vazbu a předem děkuji za upozornění na případné chyby či nesrovnalosti.

Autoamazed’s Cars najdete i na Facebooku. 

Zdroje: MG, Austin-Healey, Iconic Auctioneers, Car & Classic, Anglia Car Auctions, MG Car Club, AROnline, The Motor, Hemmings, Original Sprite & Midget, British Motor Museum