Konfigurátor vás má přečteného. A automobilka taky.

Otevřete si český konfigurátor Hyundai Tucson. Na titulní stránce vyskočí „GO Czech!“, výkupní bonus, bonus za úvěr a cena od 599 990 Kč. Teď otevřete německý. Tam je 36 490 eur, čistá tabulka, CO₂ třída a žádný vykřičník. Stejná automobilka, stejný model, stejná továrna v Nošovicích. Ale úplně jiný zákazník.

Stačí si paralelně proklikat české a německé konfigurátory osmi značek a vypadne z toho docela nepříjemný portrét toho, za koho nás automobilky považují.

Cena od: česká národní droga

Český konfigurátor je obchodník. Německý je katalog.

V Česku vás konfigurátor chce co nejrychleji dostat k pocitu, že jste právě ulovili výhodnou koupi. Renault má na první stránce cenového PDF současně výkupní bonus, ECO bonus a měsíční splátku. Ford ukazuje vedle sebe základní a zvýhodněné ceny. Hyundai vrší bonusy, dokud z ceníku nevznikne tombola. Volkswagen v Česku v popředí tlačí akční modely „People“ a „R-Line People“, zatímco klasické výbavové stupně Life, Style a R-Line sice v nabídce zůstávají, ale v komunikaci jsou hluboko ve druhém plánu.

V Německu? Tam je Golf pořád Golf, Life, Style, R-Line. Přehledná pyramida. Žádný vykřičník.

Nejde o to, že by Němci akce neměli. Mají. Ale dělají je jinak: časově omezené, tematicky laděné edice jako „Edition 50" nebo „Goal“. V Česku je akce permanentní stav.

Tucson za šest set? Jen když splníte podmínky

Největší propast v celém vzorku měl Hyundai Tucson. Základní český ceník říká 749 990 Kč za Comfort 1.6 T-GDI s manuálem. Německý Select se stejným motorem startuje na 36 490 eurech, v přepočtu asi 912 tisíc. Navíc: německá cena je takzvaná UPE, doporučená cena výrobce bez přepravních nákladů. Česká je „konečná“. Už tohle srovnání komplikuje.

Rozdíl přes 160 tisíc korun. Jenže to jsou dvě jiné výbavy.

Německý Select má v základu 17palcová litá kola, dva 12,3palcové displeje, dvouzónovou klimatizaci, vyhřívaná sedadla, Smart Key, dešťový senzor a balík asistentů včetně sledování mrtvého úhlu. Český Comfort je funkční auto, ale vedle německého základu vypadá na papíře jako z jiné generace.

A pak je tu ta mediální cena 599 990 Kč z reklam. K té se zákazník dostane, když odevzdá starý vůz protiúčtem a podepíše značkový úvěr přes Hyundai Finance. Překupník z Německa, který žádnou českou ojetinu na výměnu nemá a leasing z Prahy nepotřebuje, ty podmínky nesplní.

A přesně o to jde.

Reexporty: neviditelná zeď v ceníku

Tohle je klíč k celé architektuře českých cen a málokdo o tom mluví nahlas. Branžové odhady v minulosti uváděly, že až desítky procent nových aut se v Česku prodají „naoko“. Někdy se mluvilo i o třiceti procentech. Formálně se zaregistrují, dealer splní kvótu, importér vykáže podíl. Za pár dní auto zmizí za hranice, protože v Německu se stejný vůz prodá dráž.

Automobilky s tím bojují. Podmíněné slevy vázané na financování. Povinný trade-in starého auta. Akční výbavy s názvy jako „GO Czech!“, které jsou ušité na český trh a v Německu by nedávaly smysl. Všechno plot. Má zabránit tomu, aby levné české auto skončilo na německém bazaru a kanibalizovalo tam oficiální prodej s vyšší marží.

Kolik vlastně stojí stejné auto tady a tam

Základní konfigurace šesti modelů, u kterých se daly najít veřejné ceny v obou zemích, ukazují jasný vzorec. Přepočet kurzem 25 korun za euro, data z oficiálních ceníků k dubnu 2026.

Německý ceník vyšel výš pokaždé. Rozptyl je od nižších jednotek procent u BMW X1 po přes dvacet procent u Tucsonu.

Zajímavé je, co ten rozdíl nevysvětluje. Česká DPH je 21 procent, německá 19. Při stejné ceně bez daně by tedy česká koncová cena měla být o něco vyšší, ne nižší. Pokud přesto vychází Německo dráž, musí to vznikat jinde: v tom, jak importér poskládá vstupní výbavu, co nechá v sérii, co přesune do balíčků a kolik bonusů naskládá na titulní stránku.

Příklad: česká Octavia Selection 1.5 TSI 85 kW s manuálem stojí 629 900 Kč. Německá Selection se stejným motorem 30 470 eur, v přepočtu 761 750 Kč. Přitom obě vstupní verze jsou hardwarově překvapivě podobné: ocelová šestnáctková kola, manuální klimatizace, základní LED světla. Unijní předpisy GSR2 od poloviny roku 2024 zvedly bezpečnostní základ v celé EU, takže i české vstupní výbavy dnes obsahují prvky, které dřív bývaly za příplatek.

Rozdíl v ceně je spíš o pozici značky. V Německu je Octavia chytrá volba pod Golfem, a Škoda si tam může dovolit vyšší cenovku. V Česku je Octavia národní modla pro živnostníka, flotilu i rodinu z Kladna.

Co Němce zajímá a co Čecha

Německý ceník začíná emisní třídou CO₂ a spotřebou podle WLTP. Dává to smysl: německá silniční daň je přímo navázaná na gramy CO₂ na kilometr a u firemních aut se emise promítají přes daňové zvýhodnění elektrifikovaných pohonů. Německé konfigurátory proto mají důvod ukazovat emise. České ne.

Český zákazník hledá jedinou větu: kolik to žere na sto. V Česku žádná registrační daň podle emisí neexistuje a ekologické pobídky se točí hlavně kolem elektromobilů, které si většina lidí kupovat nechce. Český zákazník optimalizuje na stojanu, ne na daňovém přiznání.

Takhle jsou stavěné i konfigurátory. Německý vychovává k uvažování v CO₂ třídách. Český chce prodat auto.

Balíčky versus šroubek po šroubku

V Německu nejde k Tucsonu koupit zvlášť vyhřívaný volant a zvlášť vyhřívaná sedadla. Zákazník dostane „Winter Paket“ za osm set eur a v něm je obojí. U BMW je to „Premium Paket“ nebo „Innovationspaket“. Toyota nabídne tři nebo čtyři výbavové stupně a barvu laku, a tím to hasne.

V Česku, aspoň u evropských značek, pořád přežívá tradice stavění auta po položkách. Vyhřívaný volant zvlášť. Couvací kamera zvlášť. Lakované kliky zvlášť. Je to zdlouhavé, ale má to svoje: člověk má pocit, že platí jen za to, co opravdu chce.

Automobilky to vědí. A vědí taky, že zákazník, který si v konfigurátoru pečlivě odškrtá příplatky, nakonec stejně skončí u akčního modelu, kde je polovina těch věcí „zdarma“. Ten akční model je totiž navržený přesně pro něj.

BMW: výjimka, která potvrzuje pravidlo

Nejmenší cenový rozdíl mezi Českem a Německem mělo BMW X1. Prémiové značky drží harmonizovanější evropský ceník. Nepotřebují lokální akční edice, protože jejich zákazník se méně dívá na „Cenu od“ a víc na značku samotnou.

U Mercedesu GLA se párovatelné veřejné ceny nepodařilo najít vůbec. Což je samo o sobě zajímavé: Mercedes konfigurátor používá spíš jako vstupní bránu k dealerovi. Cenovou nabídku zákazník dostane, až když zavolá. V obou zemích.

Proč „v Německu je to dražší“ nestačí

Věta „stejné auto stojí v Německu o X procent víc“ je v lepším případě nepřesná. Aby srovnání dávalo smysl, musí se párovat stejný pohon a převodovka. Ověřit, jestli německá cena je bez přepravních nákladů, zatímco česká už je „konečná“. Zjistit, jestli česká cena náhodou není akční po splnění podmínek. A u dynamických konfigurátorů si ceník archivovat s datem, protože za měsíc může vypadat jinak.

Přesnější věta: německá katalogová cena srovnatelné konfigurace je vyšší, zatímco český web stejný model prodává přes agresivněji zabalenou akci. Je to delší. Ale je to pravda.

Za koho nás tedy mají

Český zákazník není v konfigurátorech ten méně náročný. Je ten, koho je třeba přesvědčit rychleji, jednodušeji a přes viditelnější číslo.

Místo pyramidy výbav dostává hotovou edici. Místo katalogové ceny dostává „Cenu od“ s hvězdičkou a podmínkami pod čarou. Místo CO₂ třídy dostává měsíční splátku.

Automobilky tím neříkají, že jsme hloupí. Říkají, že Golf tady stojí víc výplat než v Německu, že část nových aut možná ani nezůstane v zemi a že auto je u nás pořád spíš velký výdaj než samozřejmost.

Ten konfigurátor je jen zrcadlo. Akorát se do něj málokdo chce podívat.