Když motor ztichne, nastoupí reproduktory

Někdy stačí přepnout jízdní režim a z úplně normálního auta se stane domácí kino pro jednoho. Z reproduktorů se ozve hlubší tón, volant trochu ztuhne, grafika na displeji zrudne a auto se začne tvářit, že má chuť na Nordschleife. Jenže pořád stojíte na výjezdu od Lidlu a čekáte, až před vámi Fabia najde jedničku.

Umělý zvuk motoru se shazuje snadno. Stačí říct „reprák místo výfuku“ a je skoro hotovo. Jenže problém není v samotném reproduktoru. Auta jsme neztišili omylem. Chtěli jsme komfort, méně hluku, méně vibrací a kabiny, ve kterých se dá po dálnici jet delší dobu bez hučení v hlavě. Automobilky poslechly. Motory zabalily do izolace, výfuky umravnily, sání schovaly a elektromobily spoustu starých zvuků rovnou odstranily.

V mnoha ohledech je to příjemné. Rodinné SUV po ránu nebudí sídliště, elektromobil se v koloně nesune městem jako pojízdný agregát a dlouhá cesta je snesitelnější než dřív. Jenže spolu s otravným hlukem zmizely i zvuky, podle kterých se auto dalo číst.

Podle motoru se poznalo, že jedete na moc vysoký kvalt. Podle sání, že se motor konečně nadechl. Podle výfuku, pneumatik a lehkého dunění karoserie, že auto pracuje víc než před chvílí. Starší auta nebyla automaticky lepší, často byla jen hlučnější. Ale jejich hluk měl vztah k tomu, co se dělo.

Moderní auto je v tomhle často zvláštně odtažité. Umí jet rychle, ale dává méně přirozených signálů. Rychlost poznáte podle čísla na displeji, ne podle toho, jak se stroj chová. Elektromobil přidá výkon okamžitě, bez otáček a bez čekání. Je to působivé, jen tomu někdy chybí rytmus.

Tiché hybridy a elektromobily navíc musí při nízkých rychlostech vydávat varovný zvuk pro chodce. V Evropské unii se systém AVAS týká elektrických a hybridních aut právě proto, aby byly slyšet při pomalé jízdě a couvání. To dává smysl. Na parkovišti je lepší slyšet decentní bzučení než mít za zády potichu se pohybující dvoutunové auto.

Složitější to začne být uvnitř auta. Tam už nejde o chodce, ale o posádku. O náladu, dojem a zpětnou vazbu pro řidiče.

Špatný umělý zvuk poznáte rychle. Malý přeplňovaný čtyřválec se v kabině tváří jako osmiválec, elektromobil si hraje na závodní speciál a běžný crossover v režimu Sport zní, jako by někdo do kufru přidal levný subwoofer. Auto nejede lépe, jen se hlasitěji tváří.

To je hlavní rozdíl. Falešný zvuk nevadí proto, že jde z reproduktoru. Vadí, když nemá vztah k autu. Když nepomáhá číst výkon, zatížení, rychlost nebo rytmus jízdy, ale jen přidá basy k pohybu plynového pedálu.

Reproduktor sám o sobě není nic podezřelého. Blinkr také necvaká vlastním mechanickým hlasem a parkovací senzory nepípají proto, že by nárazník měl přirozený projev. Auta už dávno překládají techniku do signálů, které má člověk pochopit. Dřív se ten překlad dělal víc mechanicky, dnes se do něj častěji zapojuje software.

Pak záleží na provedení.

Porsche u Taycanu nemluví o napodobování spalovacího motoru. Electric Sport Sound má podle automobilky zesilovat vlastní zvuk auta uvnitř i venku. Je to upravený zvuk, ale aspoň se nesnaží tvrdit, že Taycan má pod kapotou plochý šestiválec.

Hyundai Ioniq 5 N jde jinou cestou. Simuluje řazení, otáčky i zvuk sportovního spalovacího auta. To zní podezřele, jenže N e-Shift a N Active Sound+ nejsou jen kulisa přilepená na plyn. Hyundai z nich dělá systém, podle kterého se dá s autem pracovat. Řidič dostane rytmus, okamžiky pro „řazení“ a trochu odporu v autě, které by jinak jen plynule zrychlovalo.

Na tom není nic čistě mechanického, ale řidičská radost nikdy nestála jen na efektivitě. Manuální převodovka není nejrychlejší řešení, atmosférický motor není nejúčinnější způsob výroby točivého momentu a hlasitější výfuk není potřeba k tomu, aby auto jelo dopředu. Máme je rádi, protože do jízdy přidávají práci, rytmus a zpětnou vazbu.

Software může dělat něco podobného. Musí ale vědět, kdy ubrat. Dobrý syntetický zvuk by měl odpovídat pohybu auta, měnit se se zatížením a pomáhat řidiči vnímat tempo. Nemusí znít jako motor. Klidně může znít elektricky, jemně nebo úplně jinak. Horší je, když se obyčejné auto snaží přes basy dokazovat sportovnost, kterou nepodporuje podvozek, řízení ani motor.

A hlavně by to mělo jít vypnout. I dobře naladěný zvuk se po delší cestě může začít zajídat.

Umělý zvuk tedy není automaticky ostuda. Ostuda je špatně naladěný umělý zvuk. Takový, který nepřidá informaci, jen náladu z katalogu. Když auto zní jinak, protože tím řidiči něco říká, dá se s tím žít. Když jen hraje divadlo v režimu Sport, je lepší nechat ho potichu.