Japonský sporťák s nádechem luxusu

Asi to udělám na díly, protože to co jsem s tím autem zažil za tři měsíce co ho vlastním, se nedá nacpat do pár vět. A to ještě není ani přihlášený. No, úvod by byl, tak to nebudem natahovat. 

Začalo to tenkrát v noci, kdy jsem si klasicky jako každou noc projížděl auta na bazoši a našel nádhernej Japonskej vergl za málo peněz. Hned jsem to poslal svým kamarádům, aby se taky podívali co jsem objevil. Strašně se mi to líbilo, vysněný auto z dětství. No hecovali mě tak dlouho, až jsem tam zavolal. Kdy mi frajer oznámil stav auta, kterej jsem tak nějak čekal a domluvili jsme se, že se na to pojedeme kouknout. Tam začíná to vtipný, my, vidláci z vesnice, jsme jeli do Prahy, jen kvůli tomu, aby jsme se kouknuli na auto, který vlastně nevím jestli koupím a nemohli jsme si vybrat lepší auto na cestu, než kamarádovo Hondu Prelude. Cesta byla peklo, doba největších pařáků a my jsme si vybrali auto bez klimatizace. 

Každopádně, dorazili jsme na místo, kde jsme přišli do jakési budky, pro klíče od té úžasné legendy a zvědavě jsme šli k autu. Oba v naprostém úžasu, protože jsme to auto naživo nikdy neviděli. Po pěti minutách a 5 nalezených dírách v prazích nás úsměv trochu přešel. Tak jsme aspoň odemknuli, že se podíváme dovnitř. K mému překvapení, i přes to že auto rok stálo, interiér zvláštním způsobem voní, kožený interiér je jako nový a sedačky skoro bez známky používání. Tak že otevřeme kapotu a koukneme se, jak to tam vypadá. Tolik oxidace na jednom m² jste nikdo nikdy neviděl. Na kontaktech baterky tak půl kila oxidace. Extrém, nechtěli jsme ani věřit tomu, že to auto nastartuje. Samozřejmě, že na tu jetou baterku nechytlo, ale ten co to prodával tvrdil, že tohle auto chytne vždycky. Sedl do dcery mini Coopera, kterej už když se blížil tak zněl, že je to zbraň hromadného ničení. Otevřel kapotu, pod kterou se ten motor klepal tak, že z drobných by udělal halíře. Napojil kabely a já šel nastartovat s jistotou, že to nechytne. 

Motor točil a asi na třetí protočení motoru to nastartovalo. K našemu překvapení z motoru nevyletělo nic co by nás mohlo zabít a auto hned mělo volnoběžné otáčky. Jen jsem z toho auta vylezl a hned jsem měl úsměv na tváři, překvapenej tím, že to auto vlastně ještě nechce umřít. Byli jsme velmi mile překvapeni a v mé hlavě už se myšlenky točili myšlenky úplně jinak. 

Za cenu, která byla daná jsem to koupit nechtěl, takže jsme chtěli slevu. Teď otázka, kolik? Vůbec jsme nevěděli co říct, tak jsme se nakonec shodli, že když dá slevu 10, popřemýšlíme, když dá slevu 15, beru to. Až pak přišel ten frajer a bavil se s námi, jak to vidíme. Narovinu jsem mu řekl, že za ten stav tolik peněz je moc. Jen mi to odkýval, a řekl že mi usnadní cestu. Dal mi slevu 15 a já už měl na 80% rozhodnuto. Samozřejmě jsem mu řekl, že si zajdeme na jídlo a probereme to, a pak se stavíme. Nicméně už mezi dveřma kfcčka jsem věděl že to auto chci.

Po jídle jsme tedy jeli zpět, probrali to a řekli si, že auto teda bereme. No jo, jenže já tam jel s tím, že se jedeme jen podívat a my to dokonce koupili. Takže jsme ještě museli letět vybrat na zálohu, kamsi do Prahy, do české spořitelny. No a protože mám strašný štěstí, tak spořitelna kterou jsme našli, byla v rekonstrukci. Další spořitelna někde bůh ví kde, tak jediný co nás napadlo, bylo jet vybrat jinam. Úspěšně jsme vybrali a zaplatili zálohu, tím pádem auto už bylo už tak nějak moje. 

Jenže to není ještě ani zdaleka konec, to by bylo moc jednoduchý. Auto je totiž z Německa a musí projít dovozovou technickou, ale tu neudělá, protože v prazích jsou díry, prdí výfuk a brzdy jsou po roce stání po smrti. V inzerátu se frajer chlubil, že STK zařídí, přišla tedy na řadu otázka jak s tou technickou. V ten moment jsem nechápal, protože nám nabídl, že to přiveze ke mně na garáž, já to opravím, on si to odveze na technickou a ještě mi to přiveze zpátky. Tak jsme na to kývli a s výbornou náladou se přesunuli zpátky do Hondy a jeli jsme domů. 

To by bylo asi všechno k prvnímu dílu, protože tohle ani zdaleka nekončí. Tohle je vlastně návod k tomu, jak si udělat život ještě těžší, ale zároveň si udělat radost. Tak zas příště, u dalšího dílu.