Je to již rok, co jsme s Karlem TB vyrazili poprvé za východem slunce v naší zemi a napsali o tom blog. Od chvíle kdy začlo jaro, jsme se několikrát domlouvali, že tyto vyjížďky obnovíme, ale z časových důvodů k tomu nikdy nedošlo.
Nejblíže realizaci, jsme byli před měsícem, kdy byla domluvena trasa, čas výjezd, ale předvečer akce jsme to opět scratchovali.
Dobrá tedy, když ne společně, zahájil jsem to sám. Jelikož pan Karel by zase vytáhl Maserati 3200GT, které přeci jen je v trošku jiné lize a jelikož já jsem byl rozhodnutý vzít Lancii Deltu HPE s legendárním Lampredi twincamem v hladkém provedení o skromném výkonu 102 kw, ano, je to verze sedicivalvole, který ještě navíc není ani zajetý po GO, zdálo se mi to dokonce i moudřejší.
V pátek večer jsem přeci jen Karlovi napsal zprávu, možná protože jsem věděl, že má již program a nepojede.
V sobotu ráno ve 4:30 jsem zamáčknul budík, provedl rychlou kontrolu provozních kapalin, zapadl jsem do Recaro sedadel s výrazným bočním vedením. Otočení klíčem, Lampredi naskočil na první dobrou, otáčky se rychle srovnaly, vyjíždíme. Cíl hrad Helfštýn. Není to daleko, ale o to příliš nejde. Důležitější bylo, že to bude cesta v kuse bez zbytečných studených startů, cesty budou volné a Lampredi najede další kilometry před první výměnou oleje, je to třeba, sraz Lancia klubu v Moravském Berouně se blíží a já bych tam chtěl Deltu prohnat po letiště v rámci slalomu…
Tempo poklidné, zvuk jadrný, modernější motory z rodiny Pratola Serra nabízejí možná lepší průběh točivého momentu mimo jiné i díky proměnlivému časování ventilů, ale Lampredi má charisma. Cesta utíká rychle, cestou mě čeká jedna objížďka. Silnice jsou plné přejetých hrabošů, kteří se letos přemnožili, nedaleko Kokor mi jeden větší končí pod koly.
Na Helfštýn jsem dorazil lehce před východem slunce, okolí bylo plné stanů a stánků, navzdory nočnímu lidu tu už (nebo snad ještě) hrála hlasitě muzika, ještě že jsem sám, ženy by asi východ slunce za zvuku Black Sabbath neshledali příliš romantickým. Ale jedna žena zde byla, přišla se podívat na závoru na parkovišti, po pár minutách se pak zeptala na co že to vlastně čekám, odpověď: “na východ slunce” ji evidentně nezaujala a tak mě tam nechala osamotě. Nevadí, když už je to Get out&drive – sólo, bude lepší když tam zůstanu opravdu sám se svou Deltou.
A slunce? To se si mnou pěkně hrálo a napínalo mě, v očekávanou chvíli se schovalo za mraky, škoda, těšil jsem se jak ozáří a rozsvítí zbarvení rosso Monza stařičké Delty, ale na to se jsem musel počkat až na blízkou benzinku kam jsem sjel na snídani.
První get out&drive letos je za mnou, to další už třeba ohlásíme dopředu a třeba se nás sejde více.
28. srpna 2023, 22:40
0
Hezky napsáno