Když v autě stisknete červené tlačítko SOS, neděje se nic magického v čalounění stropu. Někde v autě sedí telematická jednotka, v ní modem, SIM karta, anténa a software, který se musí dovolat na správné místo. V Česku starším systémům zatím pomáhá běžící 2G síť. Jenže nová auta se přesouvají na 4G a 5G a ojetiny z přechodných let začínají ukazovat, jak rychle umí zestárnout elektronika, kterou normálně nevidíte.
Tlačítko eCall ve stropním panelu VW e-Golf.
Tlačítko, které není jen tlačítko
Většina lidí si na SOS tlačítko v autě vzpomene jen ve dvou situacích. Buď když omylem sáhne vedle stropní lampičky, nebo když mu dítě na zadní sedačce ukáže, že červené tlačítko je samozřejmě nejzajímavější tlačítko v celém autě. Jinak tam prostě je. Malé uklidnění pod plastovou krytkou.
Jenže ono to není jen tlačítko. Je to telefon v autě. Přesněji řečeno telematická jednotka, která má po nehodě umět zavolat na 112, poslat polohu a pár dalších údajů, a pokud to jde, spojit posádku s operátorem. Myšlenka je rozumná: auto havaruje, airbagy odpálí, posádka třeba není schopná mluvit, ale systém zavolá pomoc. Evropská povinnost eCall přesně tohle u nových typů aut vyžaduje.
Celé to má ale jednu podmínku, o které se při nákupu auta moc nemluví. Auto se musí někam dovolat.
eCall není appka od automobilky
Nejdřív je potřeba uklidit největší zmatek. eCall ve smyslu evropské povinnosti není totéž co aplikace automobilky. Není to vzdálené odemknutí auta, zapnutí topení v elektromobilu, online dopravní informace ani hezká notifikace v mobilu, že auto stojí tam, kde jste ho nechali.
Tohle všechno může běžet přes stejnou krabičku v autě. Může to používat stejný modem, stejnou anténu, někdy i stejnou záložní baterii. Právně a technicky to ale není totéž. Povinný eCall je systém založený na volání na číslo 112. Automobilka může vedle něj nabízet vlastní nouzovou nebo asistenční linku, která hovor nejdřív vede přes její call centrum. Majitel ale musí mít možnost používat standardní 112 eCall.
Pro čtenáře ojetinových inzerátů z toho plyne jednoduché pravidlo. Konec aplikace ještě nemusí zasáhnout povinný eCall. A samotné 4G v infotainmentu zase neříká, po jaké síti běží nouzové volání. V autech umí být elektronika poskládaná způsobem, nad kterým by jeden čekal spíš šuplík plný starých nabíječek než výrobek za milion.
3G už je pryč. Skutečný test přijde s koncem 2G
Starší evropský eCall vznikal v době, kdy se spoléhalo na klasické hlasové mobilní sítě, tedy 2G a 3G. Auto navázalo hlasové spojení a minimální datovou sadu poslalo přes hlasový kanál.
Moderní česká auta už mají telematickou jednotku s eCallem. Otázkou ale zůstává, po jaké síti hovor vlastně poputuje.
Jenže 4G a 5G jsou postavené jinak. Nejsou to staré hlasové sítě s daty navíc, ale paketové sítě, kde se hlas řeší úplně jiným způsobem. Proto se eCall musí přesunout do nové generace. Evropa tlačí nové typy aut k systému, který umí volat přes 4G a 5G. Tísňová centra zároveň musí dál podporovat starý eCall tak dlouho, dokud v daném státě běží aspoň jedna stará okruhová síť.
A přesně v tom je český paradox. 3G už u nás operátoři vypnuli, eCall se ale hromadně nesesypal, protože v Česku stále běží 2G. A právě 2G je pro staré systémy poslední opora. Není to bohužel věčná garance, ale odklad problému.
Auto může mít LTE, a stejně být napůl staré
Neplatí jednoduchá rovnice, že staré auto rovná se mrtvé SOS tlačítko. Některá auta měla datové služby přes 4G už dávno, ale hlasové nouzové volání pořád přes starší síť. Infotainment se může tvářit moderně, aplikace může fungovat, ale SOS tlačítko si v pozadí pořád hledá starý telefonní svět.
O tomhle paradoxu mluví i automobilky. CARIAD, softwarová firma koncernu Volkswagen, popisuje, že když telematická jednotka umí jen 2G nebo 3G a auto se ocitne v místě, kde už je pouze 4G nebo 5G, jednotka se prostě nepřipojí. Dostupnost staré sítě neleží v rukou výrobce, ale operátora. Automobilka může systém navrhnout a schválit, operátor ale rozhoduje, jestli stará síť zůstane vysílat.
A pak jsou tu případy, kde automobilka píše dopad docela natvrdo. Volvo na české podpoře uvádí, že některé starší modely o tlačítko SOS, službu ON CALL i automatické oznámení o nehodě s koncem 2G a 3G přijdou, případně budou potřebovat aktualizaci softwaru. Není to důkaz, že zítra totéž potká každé auto v Česku. Je to ukázka, že problém není jen teorie.
Když skončí jen appka, neznamená to konec SOS
Druhou rovinu hezky ukazuje Nissan. Autíčkář už psal o tom, že Nissan ukončuje podporu aplikace NissanConnect pro starší Leafy a e-NV200. Z dotčených aut mizí vzdálené služby a některé funkce kolem map. Palubní časovače nabíjení a klimatizace mají zůstat dostupné přes infotainment.
To je typický případ, kde se řeší hlavně značková online služba, ne nutně povinný eCall. Pro majitele je ale pocitově výsledek podobný. Auto mělo funkci, automobilka ji přestane podporovat a z moderního elektromobilu je najednou věc s kusem mrtvé elektroniky.
Proto je dobré tyhle věci neházet do jednoho pytle. Konec aplikace je nepříjemný a může snížit užitnou hodnotu auta. Nefunkční nouzové volání je jiná liga. U prvního se hádáte o komfort, cenu a slib výrobce. U druhého se bavíte o bezpečnostní funkci, která má fungovat ve chvíli, kdy zbytek dne přestal být normální.
Půjde prostě vyměnit modem?
Někdy ano. Často ne. A skoro nikdy to nebude tak jednoduché, jak by si majitel představoval.
Tesla u starších Modelů S s koncem 3G svého času nabízela placený upgrade na LTE modem. Příjemný scénář: přijedete do servisu, zaplatíte, auto dostane novější hardware a část služeb pokračuje. Jenže Tesla je v tomhle spíš výjimka, značka, která má velkou část auta pod vlastní softwarovou i servisní kontrolou.
U mnoha jiných aut to bez ověření podle VIN říct nejde. Telematická jednotka není jen modem. Je napojená na bezpečnostní systémy, homologaci, antény, servery výrobce a tísňová centra. U dobrovolných online služeb může automobilka říct: službu končíme, smůla. U povinného eCallu je to citlivější, protože jde o část schváleného bezpečnostního vybavení. Z veřejných materiálů ale neplyne, že by každý výrobce musel každému staršímu autu nabídnout retrofit. Majitel tak řeší auto, které fyzicky stojí v garáži, ale část jeho bezpečnostní funkce závisí na síti operátora, serveru výrobce a schváleném servisním postupu.
Na STK už eCall patří, česká praxe je jiná otázka
eCall má pomoci právě v okamžiku, kdy posádka volat nedokáže.
eCall už v české pravidelné technické kontrole úplně neviditelný není. Vyhláška ho vede jako kontrolní položku, pokud je ve vozidle instalován v souladu s evropskými předpisy. Metodou je vizuální kontrola doplněná elektronickou diagnostikou, pokud auto data zpřístupní.
Neznamená to ale, že vám česká STK bude simulovat skutečný nouzový hovor přes mobilní síť. Prakticky se dá čekat hlavně kontrola zástavby, hlášení závad a diagnostiky. Pokud auto samo ukáže poruchu SOS nebo eCallu, technik má čeho se chytit. Pokud se ale auto tváří spokojeně, otázka výpadku kvůli budoucímu konci sítě je mnohem složitější. A u pojistek a bazarů je zatím lepší zůstat opatrný, protože jednoduchá odpověď na to, jak by se nefunkční eCall promítl do likvidace škody nebo do informační povinnosti prodávajícího ojetiny, prostě neexistuje.
Nemačkejte SOS na zkoušku. Ptejte se podle VIN
Nejhorší nápad je jít do auta a „zkusit SOS, jestli to funguje“. To tlačítko není demo režim. Manuální aktivace eCallu navazuje skutečné spojení s linkou 112 nebo s nouzovým centrem. Pokud výrobce nebo servis nemá jasný testovací postup, nemačkejte ho jen proto, že vás zajímá, kdo se ozve.
Rozumnější je začít nudně: VIN, značka, model, rok výroby a dotaz na servis. Ne „funguje mi appka?“, ale konkrétně: jakou telematickou jednotku auto má, jaké sítě podporuje, jestli má starý eCall, nebo už novou generaci, a jestli existuje aktualizace softwaru nebo schválený servisní postup. A když se na palubce objeví hláška o poruše SOS, eCallu nebo telematiky, není to ozdoba displeje. To není kontrolka kapaliny do ostřikovačů, se kterou se dá žít do příští neděle.
Třetí rada patří kupcům ojetin. U aut z přechodných let neberte SOS tlačítko jako samozřejmost bez otázek. Tahle generace může mít povinný eCall, ale u části aut ještě v technickém řešení, které stárne rychleji, než by jeden čekal.
Český problém zatím odkládá 2G. Neřeší ho
V Česku máme oproti některým jiným zemím jednu výhodu: 2G tu ještě běží. Díky tomu se z tématu zatím nestala masová servisní potíž. Jenže výhoda není totéž co řešení. Starý eCall byl vymyšlený pro staré mobilní sítě a ty dřív nebo později zmizí.
Až operátoři oznámí pevný český konec 2G, nebude se to týkat jen tlačítkových Nokií v šuplíku. Dotkne se to alarmů, výtahů, platebních terminálů, měřáků, starých navigací, a ano, i aut. Některým jen přestane fungovat appka. U části bude potřeba aktualizace. A někteří majitelé se možná dozví, že telematická jednotka jejich auta už umí jen síť, která v Česku mezitím skončila.
Na SOS tlačítku je zrádné právě to, že o něm normální řidič nechce nikdy přemýšlet. Má tam být pro den, kdy přemýšlet nepůjde. Jenže auto není talisman. Je to technika, smlouvy, sítě a software. A jakmile se bezpečnostní funkce opře o mobilní síť, stárne jinak než plechy, motor nebo nápravy. Starší auto může pořád poctivě nastartovat. Jeho modem už ale může čekat na signál, který nikdo nevysílá.
