Bricklin SV-1: Klínovitá silueta, která maskovala nekompromisní důraz na pasivní ochranu.

Podnikatel Malcolm Bricklin si na americkém trhu vydobyl jméno jako nesmlouvavý importér zahraničních vozů, který stál u zrodu severoamerického zastoupení automobilky Subaru. V sedmdesátých letech však spatřil příležitost k založení vlastní automobilky. Hlavním popudem bylo zpřísňování bezpečnostních norem a důraz na bezpečnost obecně, a tak se zrodil nápad na sportovní vůz, který bude mít na prvním místě bezpečnost posádky při nehodě.

První model v rámci koncernu General Vehicle měl nabízet exotický vzhled, ale zároveň obstát při srážce ve vysoké rychlosti. K velké investici se podařilo přesvědčit i vládu kanadské provincie Nový Brunšvik, které to Malcolm Bricklin prodal jako ideální způsob ke snížení vysoké nezaměstnanosti. V roce 1974 se začalo vyrábět ostře řezané kupé s výklopnými dveřmi jménem Bricklin SV-1, což byla zkratka pro Safety Vehicle One (Bezpečnostní vozidlo 1).

Podvozek a karoserie

V zájmu bezpečnosti tvořil základ vozu masivní obvodový rám, který doplňovala ochranná ocelová klec kolem prostoru pro posádku. Palivová nádrž byla chráněna kovovými příčkami ze všech stran. Bohužel všechny tyto úpravy znamenaly neúměrně vysokou hmotnost.

Přitom panely karoserie byly vyrobeny z lehkého materiálu kombinujícího akryl a sklolaminát, navíc nevyžadovaly lakování, protože barevný pigment byl přímo součástí materiálu. V případě škrábanců tak teoreticky stačilo jednoduché rozleštění a karoserie měla být jako nová.

Výkon a jízda

Zadní kola vozu zpočátku poháněl osmiválec převzatý od automobilky AMC, jehož výkon se navzdory přísnějším emisním limitům dal označit za dostatečný. Naneštěstí v dalším roce přišla seškrcená pohonná jednotka od Fordu, která tomuto těžkému vozu nestačila k dynamice opravdového sportovního vozu. Bricklin, obzvláště později, zrychloval vcelku rozvláčně a ani maximální rychlost nebyla vysoká.

Podvozek byl spíše pohodlný a dobře filtroval nerovnosti typické pro americké dálnice a silnice. Díky vysoké hmotnosti a umístění motoru byl vůz velmi stabilní v přímém směru při dálničních rychlostech. Bohužel zatáčky nebyly silnou stránkou tohoto sporťáku. Brzy nastupovala nedotáčivost a řízení bylo bezpečné, ale řidičsky spíše odtažité. Byl to spíš cestovní automobil na rovné americké silnice než obratné sportovní kupé.

Exteriér a styling

Zvenku šlo o typické klínovité a ostře řezané kupé s dlouhou nízkou kapotou, které svým designem přesně odpovídalo tehdejšímu trendu. Nízké přídi dominoval masivní plastový nárazník, který odolal nárazu v rychlosti až 5 mph (8 km/h) bez jakéhokoliv poškození. Bricklin tak prakticky vynalezl takzvaný pětimílový nárazník, který později začaly vyžadovat americké pojišťovny. U podobně tvarovaného vozu nemohly chybět vyklápěcí světlomety. Nasávání vzduchu k motoru bylo vespod, tudíž vepředu chyběla klasická mřížka chladiče.

Z boku nejvíce vynikl klínový profil ve spojení s překvapivě velkými koly. Spodní okraj vozu byl vždy černý, zatímco zbytek byl vyveden v jedné z pěti specifických „bezpečnostních“ barev, které dovolovala unikátní karoserie. Na tu dobu bylo prosklení vozu celkem skromné na úkor masivních sloupků, ale bezpečnost a pevnost skeletu zde hrály prim.

Nejvíce cool prvkem byly samozřejmě vzhůru otvírané racčí dveře, které okamžitě upoutaly pozornost. Vzhledem k jejich vysoké hmotnosti okolo 40 kg sloužila k otevírání hydraulika s elektrickým čerpadlem. Stačilo zmáčknout tlačítko a dveře se za 12 sekund otevřely či zavřely.

Na plochém zadním čelu také nemohl chybět plastový bezpečnostní 5mílový nárazník pro případ drobného karambolu. Nad ním byla umístěna minimalistická světla převzatá z Alfy Romeo doplněná o černou nálepku s nápisem Bricklin. Výfuky směřovaly dolů, protože nárazník zabral spoustu místa. Přístup do zavazadlového prostoru umožňovalo vzhůru výklopné zadní okno.

Interiér a výbava

Interiér byl jednoduchý a zařízený s ohledem na funkčnost, ale působil velmi lacině a nebyl příliš dobře zpracovaný. Vertikálně orientovaná palubní deska i další části interiéru byly potaženy nepříliš kvalitním kobercem či koženkou. Panel přístrojů, volant či další ovládací prvky nezapřely původ v nejlevnějších vozech od AMC. Překvapením byla absence zapalovače i popelníku, ale kouření za volantem bylo podle Malcolma Bricklina příliš nebezpečné.

Minimalistická sedadla s integrovanou opěrkou hlavy a bez jakéhokoliv bočního vedení nabízela velmi omezené možnosti nastavení. Nejčastěji byla potažena kombinací semiše a koženky. Řidiče a spolujezdce odděloval vysoký a široký středový tunel, což bylo nutné s ohledem na umístění bezpečnostní výztuh. Na středové konzoli byla umístěna i tlačítka otevírání dveří.

Zavazadlový prostor byl na danou kategorii vcelku rozměrný, praktičnost omezovala pouze tehdy typická velmi vysoká nakládací hrana. Z dnešního pohledu působí neobvykle, že u vozu s důrazem na bezpečnost není nijak oddělen zavazadlový prostor od pasažérů.

Interiér celkově působil poněkud stísněně a nepříliš kvalitně. Řidič a spolujezdec byli utopeni mezi masivním středovým tunelem a rozměrným prahem dveří. Bezpečná konstrukce znamenala relativně malá okna a omezený rozhled.

Přijetí trhem a verdikt 

Bricklin SV-1 zpočátku vzbudil velké nadšení svou kombinací vysoké bezpečnosti a sportovního stylu, přičemž lidé skládali zálohy, aniž by vůz viděli naživo. Bohužel když byly první vozy dodány, ukázala se nevalná kvalita výroby a dlouhá řada více či méně podstatných nedostatků.

Karoserie měla sice moderní klínový vzhled, ale revoluční materiál velmi špatně snášel teplo, tudíž sluneční paprsky brzy způsobily praskliny a puchýře. Jedinečné dveře byly velmi nevyzpytatelné. Hydraulické písty často protékaly a často stačilo několik otevření a čerpadlo vybilo autobaterii, přičemž pasažéři mohli zůstat uvěznění uvnitř, neschopní otevřít těžké dveře.

Zdaleka největším problémem bylo, že ačkoliv šlo o bezpečný automobil, tak nebyl rychlý ani obratný, což je u sportovního vozu velký nedostatek. Jednoduchá údržba pohonného ústrojí a komponent podvozku původem od velkých automobilek a jedinečný vzhled nerezavějící karoserie byly slabou útěchou. Do roku 1975 vzniklo necelých 3 tisíce kusů, než byla výroba po necelých dvou letech neslavně ukončena, když automobilka dospěla ke krachu.

Nástupci a odkaz

Tento vůz ukázal, že originální a záslužný nápad je opravdu náročné přetavit v úspěšnou automobilku bez dostatečných zkušeností a rozsáhlého testování. Bricklin měl také velký podíl na rozšíření pětimílových nárazníků, které hyzdily nejeden importovaný automobil. Do dnešní doby přežilo překvapivě mnoho kusů Bricklinu SV-1, protože jej mnoho majitelů bralo jako investici a svou roli sehrála nereznoucí karoserie.

V Kanadě se to proměnilo ve velký politický skandál, protože vláda Nového Brunšviku v projektu utopila přes 20 milionů kanadských dolarů a dopad na snížení nezaměstnanosti byl zanedbatelný. Vzhledem k zániku samotné automobilky skončil Bricklin SV-1 bez přímého nástupce. Nikdy tak nedošlo na další modely jako sedan či lehký offroad. Samotný Malcolm Bricklin se vrátil do světa importovaných vozů a jeho zásluhou se na severoamerický trh dostalo například levné Yugo či stylový kompaktní sportovní vůz Fiat X1/9.

Příběh tohoto vozu v mnohém připomíná pozdější DeLorean DMC-12. Na pohled šlo o jedinečný sportovní vůz s neobvyklou nelakovanou karoserií doplněnou o racčí dveře. Na druhou stranu to byl nekvalitní automobil, jehož dynamika rozhodně neodpovídala vnějšímu designu. Britská vláda do projektu investovala miliony, aby bojovala s vysokou nezaměstnaností v Severním Irsku, ale výsledek se nikdy nedostavil. DeLorean by stejně jako Bricklin upadl v zapomnění, kdyby neměl to štěstí a neobjevil se ve filmu Návrat do budoucnosti.

Základní údaje

• Roky výroby: 1974 – 1975
• Země původu: Kanada 
• Designér: Herb Grasse
• Motor: atmosférický zážehový 5,8 – 5,9 l vidlicový osmiválec
• Uspořádání: motor vpředu uprostřed, pohon zadních kol
• Převodovka: 4stupňová manuální; 3stupňová automatická
• Výkon: 130 – 164 kW (175 – 220 koní)
• Točivý moment: 388 – 427 Nm
• Maximální rychlost: 190 km/h
• Zrychlení 0–100 km/h: 8,5 – 10,2 s 
• Kombinovaná spotřeba (udávaná): 14,7 – 16,8 l/100 km
• Rozměry (D x Š x V): 4536 x 1717 x 1222 mm
• Rozvor: 2438 mm
• Pohotovostní hmotnost: 1574 – 1597 kg

Mohl Bricklin slavit úspěch, kdyby se podařilo vychytat hlavní nedostatky, nebo sportovní vůz nikdy nemůže obětovat dynamiku ve prospěch bezpečnosti?

---

* Některé vizuály mohou obsahovat drobné úpravy generované AI.

Oceníte představení dalších pozoruhodných a bizarních kanadských sportovních aut? Budu vděčný za zpětnou vazbu a předem děkuji za upozornění na případné chyby či nesrovnalosti.

Daniel Trojan, https://www.instagram.com/autoamazed_uncommon_cars/

Zdroje: Bricklin, American Muscle Car Museum, Bring a Trailer, Silodrome, Hagerty, MotorTrend, Hemmings, Bricklin International, Wikipedia