Co je lepší? Hoon & See nebo Toulky Českem v podání SBCC?

Konečně mám možnost srovnat tyhle akce. Teď jsem se vrátil z Toulek Českem, které tentokrát byly po Krušných horách. Co musím klukům fakt pochválit, tak je výběr lokace. Člověk by si říkal, co by asi tak mohl vidět, od mala mu říkali, jaké to tam je hnusné, samý povrchový důl na uhlí, smrad a já nevím, co ještě. A ono ne. Z velké části to je dané i tím, že povrchová těžba je už z velké části utlumená a mnoho míst již bylo rekultivováno, takže už tak moc nepřipomínají špinavou jámu v zemi. Oblasti dále od civilizace jsou hornickou historií regionu postižené mnohem méně a musím uznat, že mi v mnohém připomínají Šumavu a to včetně různých křivolakých cestiček mezi kopci.

Ale pojďme zpátky k porovnání akcí. Jak Hoon & See, kterého jsem se zúčastnil loni (a mám to v plánu i letos v září), tak i Toulky Českem jsou dvoudenní záležitost. Obojí se jede za pomoci map a GPS souřadnic a v rámci obojího je potřeba plnit rozličné úkoly na kontrolních bodech. Tím ale podobnost obou akcí končí. Hoon & See je akce hodná 21. století, takže sice na začátku dostanete tištěný itinerář, ale v podstatě vše se řeší moderní technikou. Body v itineráři jdou po sobě a u každého bodu je QR kód s cestou po předem vybraných okreskách (to aby vás navigace netahala přímo po hlavních tazích). U bodů je srozumitelný popisek, kam se má dojít a jaké úkoly se mají plnit. Na místě pak bývá další QR kód s doplňujícími otázkami. Co nikdo neřeší, tak je počet najetých kilometrů, protože se počítá, že některé úseky stojí za to “ohoblovat” párkrát po sobě, případně si kousek zajet, když v okolí objevím něco zajímavého. Nevím, jak u pozdějších akcí Hoon & See, ale u Jeseníků se start, cíl prvního dne a cíl druhého dne lišil. Co bylo fakt špica, tak že v cíli prvního dne bylo domluvené ubytování v malém hotelu, což valná většina účastníků, vzhledem k počasí, kvitovala.

Toulky Českem byly pojaty úplně jinak. Začalo to už tím, že do mailu přišla informace, že se bude nocovat možná v jednom a nebo možná druhém kempu. Pod stanem. Přičemž kempy byly od sebe asi 30 km. Vzhledem k tomu, že před akcí dva týdny vydatně pršelo jsem naznal, že kempování není rozumná volba (a chatky nebylo možné objednat, bo už byly dávno zamluvené), tak jsem si našel v Chomutově (napůl cesty mezi těmi dvěma navrženými kempy) ubytování v hotelu. Volba padla na hotel Chicago a musím říct, že jsem byl opět velmi mile překvapen. A to jak cenou ubytování, tak i prostředím restaurace, která byla tématicky zasazená do Chicaga 30. let 20. století. Jak se záhy ukázalo, tak jsme tím organizátorům řádně nabourávali plány po oba dny.

Vraťme se ale k Toulkám. Po příjezdu na start nás čekala slušná studená sprcha. Dostali jsme papírový itinerář s body v náhodném pořadí, přičemž u každého bodu byly číselně zapsané souřadnice. Takže číslo po číslu je člověk musel naklovat do navigace, prohlídnout si jejich umístění a pozpřehazovat jejich pořadí tak, aby vytvořil nejkratší okružní trasu, protože za každý najetý kilometr navíc vůči referenční vzdálenosti se strhávají body dolů. Naštěstí se mi v půlce za notného nadávání povedlo dotlačit Maru k tomu, aby mi ten itinerář poslal aspoň jako PDF, abych to aspoň mohl kopírovat. To ale nebyl největší kámen úrazu. Tím byly ony zmíněné body v itineráři, protože jak je zvykem u SBCC, jakožto pořadatelů, tak bod na GPS souřadnicích není vždy místo, k němuž se vztahuje otázka. Dost často se tak stávalo, že bod byl někde, jedna z otázek se dala zodpovědět u místa opodál a další otázka se ptala na něco, co bylo na vrcholu kopce. Ale ne, že by tam bylo napsáno “vylezte na vrchol kopce a najděte odpověď na otázku”, to by bylo asi moc jednoduché. No a pak je tu kapitola Márovin. To jsou otázky, které jsou zadané nějak, upravené Márou při korekci a očekávající nějakou úplně jinou odpověď, která zanikla během úprav textu zadání. Nebo třeba prohozené světové strany a tak. Prostě ať se snažíte sebevíc, tak sebelepší správná odpověď je považována za špatnou. To je za mě velké mínus, které se bohužel objevuje s naprostou pravidelností na každé jedné akci SBCC.

Největší bolest je ale celkové hodnocení (a to platí opět pro všechny akce SBCC), kde odpovědi na otázky nemají nejvyšší váhu, tu má buď odchylka času dojezdu od normovaného (který ale není účastníkům známý), případně odchylka od normované nejkratší vzdálenosti. PROBOHA PROČ?! Jasně, brát to jako pomocný údaj, pokud má víc týmů stejně bodů za otázky, by bylo asi fér, ale dělat z toho hlavní kritérium? To nedává absolutně smysl. A nějaké zohlednění nepřesnosti měření, kdy každé jedno auto má jinou odchylku v naměřené vzdálenosti, to už vůbec nikdo nechce slyšet. To si mám jako udělat domácí úkol, projet si referenční okruh a podívat se, které z mých aut naměřilo nejmíň a tím jezdit na akce SBCC? C’mon!

Z textu výše asi tušíte, kam tíhne moje srdíčko více. V rámci zachování duševního zdraví to vidím, že si dám na chvilku pohov od akcí SBCC a pokusím se hecnout Vavrise a Chluda, aby byli důslednější s včasným plánování jejich akcí, protože to je jediný bod, který se jim dá vytknout. A to si myslím, že není vůbec špatný výsledek. A co se týká SBCC, tak uvidíme, jestli se třeba časem nechytí za nos, protože výše zmíněné připomínky jsem neměl jediný.