Renault Clio V6

V sedmdesátých a osmdesátých letech prožívaly soutěže rally svůj zlatý věk. Automobilky investovaly nemalé prostředky na stavbu speciálů a jednou z nich byl i Renault. Ten na základě svého malého hatchbacku Renault 5 postavil soutěžní vůz. A pro potřeby homologace k němu vytvořil i sérii aut pro běžný silniční provoz. Tedy pokud se něco jako běžný silniční provoz dá vykonávat v hatchbacku s motorem hned za řidičovou sedačkou, který malý nebohý Renault katapultoval z nuly na sto za 6,5s. Ale taková byla doba, homologační speciály patřily k běžné praxi a možnost koupit si svůj vlastní kus závodní techniky slavila mezi sběrateli úspěch.

Éra šílených soutěžních speciálů je však dávno pryč. Závodní monstra přerostla svým tvůrcům přes hlavu a když v polovině osmdesátých let začala zabíjet lidi, bylo rozhodnuto, že takto už to dál nejde a celý svět rally se zásadně proměnil. Až na jedinou výjimku. Renault se myšlenky vraždícího monstra odmítnul vzdát a tvrdohlavě montoval šestiválce do kabiny Renaultu Clio. Co tím chtěl vytvořit? Vzpomínku na dobré časy? Hothatch? Supersport? Na supersport byla ta věc špatně ovladatelná, myšlenka hothatche se zase rozcházela s realitou vozu bez prostoru pro posádku či zavazadla, takže zbyla jen trochu praštěná vzpomínka na časy, kdy rally znamenala poměrně intenzivní smrtelné nebezpečí.