Tesla Model S: Jak se jezdí na elektrony?

A proto tu jsme my. Jak si možná pamatujete z předchozího testu Nissanu Leaf, otec našeho redakčního kolegy Greenyho je nadšencem do elektromobilů. A v rámci snahy o kompletní elektrifikaci domácnosti přibyl do garáže jako druhý automobil také zbrusu nový Model S ( o kterém jsme psali minulý týden), jeden z několika prvních v České Republice.

Zastavuji před nenápadným domkem v Rožnově a zdravím se s Greenym. Po chvilce se otevírají garážová vrata a téměř neslyšně vyjíždí tmavě červená placatá věc. Na auta, která se pohybují bez zvuků, už jsem docela zvyklý – přeci jen, umí to kdejaký hybrid a těch už mi pár rukama prošlo. Ale přesto jsem si jistý, že bych se po Modelu S ohlédnul, potkat ho někde na ulici. Mnohem víc než na fotkách, na kterých vypadá každé auto kratší a užší, totiž tahle věc vypadá naživo vážně dobře. A ne, nemyslím tím „dobře na to, že je to elektromobil“. Ale prostě dobře. Kdyby měla pod přední kapotou benzínový osmiválec, Wankel, plynovou turbínu nebo 1,9 TDI, pořád by vypadala dobře. Můžete jí postavit mezi ostatní dnes tak módní „čtyřdveřová kupé“, jako je Porsche Panamera, BMW 6 Gran Coupé, Mercedes CLS, Audi S7, nebo supersedany jako je Aston Rapide a Maserati Quattroporte, a nebude působit nepatřičně. Jen málokomu by v této konkurenci asi připadla nejkrásnější, ale nebudete mít pocit, že se do nóbl společnosti zatoulalo ošklivé káčátko nebo golfový vozík. A to je slušný začátek.

Už jste asi pochopili, že se Tesla nesnaží prodat vám elektromobil proto, že byste ho snad potřebovali (to, alespoň zatím, ani nejde), ale proto, že ho chcete. A tak show pokračuje, i když se k autu přiblížíte. Kliky, které vyskočí na dotyk nebo přiblížení se s klíčem v kapse, jsou rozhodně působivé – nejenže elegantně řeší problém, jak udělat kliku která jde zároveň normálně používat a zároveň nenarušuje aerodynamiku, ale ještě jako by vás zvaly k projížďce. Trošku mě ale děsí fakt, že klika jako taková nemá žádné fyzické spojení se zámkem dveří – klika je pouze senzor, který aktivuje elektrické odemknutí i „odcvaknutí“ dveří.  Raději jsem nepátral po proceduře otevření auta s vybitou baterií… nemluvě o nevyhnutelné situaci, kdy se za několik let jedny dveře prostě přestanou otevírat. Obávám se, že mezi majiteli Tesly začne být po čase zvykem vozit v kufru dlažební kostku…

pokud nosíte tablet i do sprchy a zuřivě sháníte Google Glass, budete nadšeni

A téma hezkých elektronických věcí, které potěší technologické nadšence, ale staromilce vyděsí, pokračuje i uvnitř. Typickým příkladem je středový panel, tvořený jediným mamutím dotykovým displayem, který je doplněn o taktéž poměrně gigantický displej místo přístrojového panelu. Pokud jste typ člověka, který by nejraději svůj tablet neodkládal ani ve sprše, a už netrpělivě shání svoje první Google Glass, budete nadšení jako pětileté děcko v hračkářství.

Jakmile ale přejde opojení z obrázků, barviček a světýlek, začnete možná přemýšlet nad praktickými nedostatky. Jak jste si asi všimli na fotkách, onen kus skla zvící přerostlého iPadu zabírá skutečně celý středový panel. Takže nezbylo místo na takové zbytečnosti, jako jsou tradiční točítka, mačkátka, kroutítka a tahátka k ovládání oněch nepodstatných funkcí jako je rádio, klimatizace nebo třeba otevírání střešního okna. O  všechno se stará dotykový displej. A to sice vypadá cool, zvláště když posunutím prstu po skle otevřete rozměrné střešní okno, ale až se budete snažit upravit teplotu za jízdy po dálnici, možná budete tak trochu nesví…

Na ty ovládací prvky, které zůstaly „analogové“ si ale stěžovat nemůžete – respektive můžete, pokud za každou cenu trváte na tom, aby každý výrobce měl svoje vlastní, a nesnášíte, když je vaše auto podobné čemukoliv jinému. Všechno, od tlačítek stahování oken až po páčky pod volantem (včetně té vpravo, která slouží k řazení), totiž pochází z Mercedesu. A po pravdě řečeno, těžko to Tesle vyčítat. Od začínající automobilky nemůžeme očekávat, že utratí miliony dolarů za konstrukci tlačítka, které by nabídlo ten správný odpor a tón cvaknutí…

Tesla je ve své kategorii prostě "jiná"

Zbytek interiéru je ale „čistá Tesla“, s kvalitními materiály a zajímavým, originálním minimalistickým designem. Palubní deska bez klasického středového panelu jako by se přímo nabízela ke vzniku šestimístné verze po vzoru amerických fullsize sedanů a nezvykle, ale vcelku příjemně působí i spousta dalších detailů – kupříkladu tvar dveřních výplní se zvláštně zapuštěnými madly. Celkově působí Model S ve srovnání s ostatními vozy své cenové kategorie tak nějak „jinak“, ale nedá se říci, že hůř (a na druhou stranu, asi ani lépe). Určitě se najde mnoho lidí, kteří budou design interiéru nenávidět, zatímco další se do něj zamilují – do které skupiny patříte, to ukáže až pohled na fotky, nebo ještě lépe osobní zkušenost.

Mnohem jednoznačnější to ale bude s názorem na to, jak Model S jezdí. Vzhled se vám může líbit nebo nelíbit, a s nositelem opačného názoru se nikdy neshodnete. Ale jízdní vlastnosti lze posoudit alespoň trochu objektivně.

Když se poklidně rozjedete, působí Tesla stejně jako typický hybrid, který má zrovna plně nabitou baterii. Pokud nejste zvyklí, ohromí vás bezhlučný pohyb a i při umírněném dávkování „plynu“ solidní dávka točivého momentu. Ale pokud jste jezdili třeba s Infiniti M45h, už vás ticho ani zvláštní charakter nepřekvapí. Dokud se pohybujete po městě, nemáte ani šanci zjistit téměř nic o podvozku – cítíte, že auto je i na devatenáctkách s nízkoprofilovými pneumatikami vcelku pohodlné a s více než dvěma tunami hmotnosti stabilní, ale opět, není to nic, čím by bylo výjimečné třeba ve srovnání s oním hybridním Infiniti.

řídil jsem už pár čtyřistakoňových aut, ale žádné nezrychluje s takovou razancí a brutalitou

Šok ale přijde ve chvíli, kdy minete značku „konec obce“ a poprvé pořádně šlápnete na pedál… hm, čeho vlastně? Elektřiny? No, říkejme tomu i nadále „plyn“. Můžete vědět, že elektromotor poskytuje maximum točivého momentu v jakýchkoliv otáčkách. A určitě jste si přečetli, že Model S má 416 koní a 600 Nm. A 600 Nm je hodně, i když je máte k dispozici jen v určitých otáčkách. Ale 600 Nm neustále?  Přiznám se, že tak úplně přesně nevím, k jakému autu se spalovacím motorem bych měl Model S přirovnat. Řídil jsem několik aut s výkonem kolem 400 koní, ale žádné nezrychluje s takovou razancí a brutalitou. Okamžitý nástup zrychlení, bez prodlevy, bez postupného nárůstu otáček, prostě ihned, to připomíná onen příslovečný „náraz lokomotivy zezadu“. Pokud jezdíte denně do práce Nissanem GT-R, pak vás Model S asi nijak nepřekvapí. Ale pokud jste zvyklí na cokoliv pomalejšího, tak vás šokuje.

S půjčeným autem za necelé tři miliony se člověku obvykle příliš nechce závodit na okreskách, takže vám bohužel neřeknu, jak se Tesla chová v rychlostech nad nějakých 110-120 km/h. Do této úrovně je zrychlení skutečně brutální, ale nad dálničním tempem již prý poněkud opadá, a pokud jste zvyklí na mohutnou akceleraci ve 160 nebo dokonce 200 km/h, máte smůlu – v prvním případě bude zrychlení notně ospalejší, než jste u čtyřistakoňového stroje zvyklí, v druhém případě už budete za hranicí maximální rychlosti. A obě situace budou znamenat mnohem rychlejší úbytek energie v bateriích, než by se vám líbilo.

Ale největší překvapení přináší pokus o svižnější jízdu v pomalých, zatáčkovitých úsecích. Rychlost v přímce se od elektromobilu tak nějak očekává, byť její reálný projev je o něco brutálnější, než jste si možná představovali. Co vás ale překvapí, je odladění podvozku. S Ondrou jsme se shodli, že po prvních pár zatáčkách a projetých výmolech jsme ze spáchání tohoto díla začali podezřívat obyvatele hrdého Albionu. Model S totiž jezdí podezřele podobně velkým Jaguarům – čímž nechceme říct, že s nimi má něco společného, na pachatele bychom tipovali spíše menší, ale o nic méně schopný Lotus, který ostatně má s Teslou společnou historii v podobě modelu Roadster.

v chování podvozku je cítit silný závan britského charakteru

Ať už se ale ke stávajícímu naladění podvozku povedlo dojít jakkoliv, nelze mu upřít jeho kvality. A tím nemyslím, že by Tesla jezdila dobře na poměry elektromobilů. Tesla Model S jezdí dobře na poměry sportovních sedanů se čtyřistakoňovými motory a cenovkou přes dva miliony. Neboli na poměry své nejtěžší konkurence. Typicky anglický charakter spojující příjemnou poddajnost s příjemně vyváženým řízením, neuvěřitelným množstvím trakce a přilnavosti, a skvělými reakcemi, vám ze všeho nejvíc připomene skvělý Jaguar XK. A nabízí charakter zřetelně odlišný od typické „sportovní“ tvrdosti německých übersedanů.

I jízda na nějakých 6 nebo 7 desetin schopností auta dokáže být zábavná a odměňující – a nezdá se, že by do hry nějak zásadně vstupovala hmotnost (možná díky tomu, že s 2 100 kg je rozdíl mezi Teslou a přímou konkurencí překvapivě malý). Promočené okresky v okolí Rožnova sice nebyly ideálním prostředím k hledání limitů půjčeného auta, ale nic nenasvědčovalo tomu, že by se snad Model S chtěl s blížícím se limitem vzdát.

Řečeno ve stručnosti – pokud neholdujete vysokým rychlostem, ale máte rádi trochu zábavy na okreskách a necháte se nadchnout drtivým zrychlením, klidně si můžete Model S koupit kvůli tomu, jak jezdí. Narozdíl od Nissanu Leaf, nebo snad vehiklů jako je Citroën C-Zero, není jediným možným ospravedlněním jeho existence a vlastnictví fakt, že jeho provozem „zachraňujete planetu“. Tohle auto si klidně můžete koupit proto, jak vypadá, nebo proto, jak jezdí. Protože i na poměry benzínových aut jezdí zatraceně dobře.

Náš krátký test ale nemohl odhalit nejzásadnější otázku – jak je to s dojezdem, a cenou nabíjení? Vyplatí se Tesla ve srovnání s benzínovým autem? Máte reálnou šanci s ní někam dojet? K odpovědi na všechny tyto otázky je zapotřebí dlouhodobého testu. A proto je nejpovolanější osobou Greeny… Co za několik měsíců soužití s Teslou zjistil, to se dozvíte příště.

Velké díky patří Ondrovi Zemanovi za fantastické fotky. Takže pokud jste je jen přehlédli jako další sadu oficiálních profi fotek, stažených z webu Tesly, prohlédněte si je ještě jednou a pořádně v naší galerii…