Slovakiaring: První návštěva a první závod

Letos jsem se konečně rozhodl vydat do světa a nasbírat cenné okruhové zkušenosti i někde jinde, než na domácím písečku Masarykova okruhu. Moje cesta vedla k sousedům na Slovensko hned z několika důvodů. Po Brně a Mýtě se jedná o další nejbližší okruh. Ježdění pořádala agentura Bikes4life, kterou zaštítil můj kamarád dobrými referencemi. Dále měl on sám v plánu účast, dokonce také se Street Triplem, takže bychom měli možnost konečně pořádně polítat bok po boku a poměřit si kdo má většího… Triumpha.

Den před odjezdem na okruh. Kontroluji přední destičky, ještě mají dostatek masa. Přetěsňuji kryt altenátoru, okolo kterého se tvoří olejový opar, díky čemuž poznáte, že v motoru ještě nějaký olej je. Hodilo by se nové těsnění, jenže na ně teď už není čas. Předpověď slibuje spoustu zábavy, třicítkové vedro a k tomu bouřky a přívalové deště, prostě ideální počasí. Navíc dostávám zprávu od kamaráda – jeho Triumph stávkuje a běží pouze na dva válce, takže nakonec nikam nejede. Vše jde přesně podle plánu.

Vyrážím nakonec až v den D, časně ráno. Původně jsem chtěl vyjet o den dřív a na místě si dát s kolegou pár piv, ale když nejede, tak nic. Brno – Bratislava po dálnici je pohoda na chvilku, i přes hustou mlhu hned za hranicemi. Pak už stačí pokračovat jen o kousek dále a jste na místě. Rozhodně musím ocenit kvalitní plánování a záměr našich bratrů s tímto okruhem. Dostupnost je díky dálnici ukázková. Přesto se najednou nacházíte uprostřed polí, kde není nic dalšího. A taky nikdo, kdo by si mohl stěžovat na hluk a podobně. Dobrá práce.

TRÉNINK

Registruji se a skromně se nechávám zařadit do nejpomalejší skupiny D. Jsem tu prvně, zpočátku asi budu dost bloudit a vůbec netuším, jaká je místní konkurence. Taky mám pouze silniční gumy a… určitě si vymyslím ještě další várku pověstných závodnických výmluv.

Dopoledne mě čekají tři stinty po dvaceti minutách, odpo pak už jen jeden kratší následovaný závodem na pět kol. První jízdu začínám pěkně zvolna, protože trať vůbec neznám. Nájezd hned do druhé zatáčky je přes horizont, těch je tu mimochodem hned několik a jedná se o velice zajímavé zpestření. I když se v depu dovídám, že dnes už nejsou tak ostré, jako bývaly dřív. Prý kvůli bezpečnosti, motorkám se chtělo mnohem více na záda.

Do prvních dvou rozjížděk se pouštím sám. Místy dost tápu se stopou. Slovakiaring se od mého domovského Masarykáče hodně liší. V Brně se okruh kreslil podle pravítka, jednotlivé zátačky jsou vždy spojeny rovinkami. Na jezdci pak je pouze vybrat si několik orientačních bodů, kde brzdit a zatočit, ale jinak hlavně sypat plnej. Zato na Slovensku měl někdo k dispozici kur…křivítko. Zatáček je často několik rychle po sobě. Kde první končí a druhá začíná, těžko říct. Když v jedné zrychlíte, najednou vám nevychází další, protože mezi nimi občas prostě není vůbec žádná rovinka na pomyslný reset. Občas přihodíte horizont, takže vlastně není vidět, do čeho se řítíte, a recept na chaos bychom měli.

Asi nebudu vypisovat průběh celého kola jako dřív. Pro toho, kdo tam nikdy nebyl, to stejně není zábava a myslím, že video vydá za tisíc slov. Na úvod jen zmíním, že hodně veselý jsem byl ze zatáček 2 a 9. Dvojka má horizont na začátku, devítka naopak na výjezdu. Obě táhlé, na čtverku, hodně náklonu i rychlosti a kdo není posera, tak na šestce je může letět i na plnej. Já asi trošku jsem, tak spíš na ¾. Po devítce pak následovala pomalejší technická sekce s dvěma rychlými přehozy. Před dvanáctkou jsem řadil na tři a po sklopení jsem si užíval vystřelení otáček a vskutku expresního výjezdu na “falešnou cílovku”. Asi největší zábava. Nešlo mi… všechno ostatní. Také bych rád uvedl do záznamu, že “bavilo” není synonymum od “šlo” nebo “správně”. Na svých pneu už delší dobu pozoruji, že mi jdou viditelně lépe levotočivé zatáčky. Poměrně obvyklý “neduh” v motorkářském prostředí, související především s plynem vpravo. Zjednodušeně řečeno, při vysednutí vpravo je potřeba ho držet jinak, jako šroubovák a spíše šroubovat než točit, i tak máte hodně pokrčenou ruku a je to nezvyk. Snažím se na popsané myslet a zacházet s pravačkou lépe. Žádné složitosti, ale když k tomu musíte sypat, vysedat, hledat stopu, brzdit, dávat pozor na ostatní jezdce a tak dále… najednou mnohem těžší.

Na poslední dopolední stint si půjčuji zkušenějšího instruktora, aby mi ukázal ideální stopu. Během jízdy se na střídačku naháníme a musím říct, že to dost pomáhá. Zeptat se někoho zkušenějšího, namísto bloudění na vlastní pěst. Sjíždíme, nechávám motor běžet a ještě si jdu pro feedback po jízdě. K mému překvapení se dozvídám, že vlastně nejsem úplné máslo a pár věcí dělám dokonce dobře, i když ta správná stopa mi občas hodně utíká.

PROBLÉM

Trochu jsme se zakecali a já si vzpomněl, že motorka stojí na sluníčku a pořád běží. Přicházím ke stroji, chcípám motor, ale koukám, že teplota mi krapet vystřelila vzhůru, mimo standardní polovinu. Probleskne mi hlavou, že na tohle by bylo lepší ještě trochu vyvětrat krátkou projížďkou. Jenže teď už nestartujeme. DOPR…! V hlavě mi běží scénaře nejčernější, avšak po zatlačení do stínu a ofouknutí větrákem teplota rychle padá do normálu. Startovat se Streetu pořád nechce, ale na roztlačení ochotně reaguje naskočením, pohoda. Projedu se tam a zpátky, ale po chcípnutí zase nic. Jen krátce štěkne, ale sotva otočí startérem. Na místě je naštěstí přítomen i pán ze servisu Brabax Moto, jehož hlavní náplň práce zde spočívá především v přezouvání pneumatik. Já ho však neváhám obtěžovat se svým problémem. Ani s pomocí druhé baterky se Triumphu do startu nechce. Po chvíli na nabíječce se milordstvo konečně uráčí otočit normálně startérem a naskočit. Měříme napětí baterky a dobíjení. Opět podezírám alternátor, případně regulátor. Napětí je nízké, ale s otáčkami se volty nějak hýbou. Jdu se projet pár kilometrů po okolí, aby se baterie dobila. Po dojezdu zpět na okruh zastavuji u tankovacího stojanu. Tankuji stooktan, protože v závodě budu potřebovat všech 20 koní navíc, co přidá! Jenže start se však opět nekoná.

Tak a dost, stačilo. Pán ze servisu má s sebou naštěstí dokonce baterie navíc. Lithiové, okruháři prý více oblíbené, ale bohužel trochu dražší. Co se dá dělat, pokud mám v plánu dojet i domů, asi nemám jinou možnost. Zatínám zuby a dovídám se, že mě lithiovka vyjde asi na dva tisíce. Heh, takže asi o pětikilo víc než klasické olovo. Čekal jsem to mnohem horší. Tahám ven moji původní baterku a všímám si, že její obal je hrubý a plný pupínků – podobné naskáčou na plastu, když ho hodíte do ohně. Nevím jistě, jestli se to stalo právě dnes a právě zde. Stejně tak nevím, jestli s tím nějak souvisí kombinace třiatřiceti ve stínu, neustálé honění do třinácti tisíc otáček a výfuky pod sedlem. Asi náhoda. Každopádně se zdá, že baterkám krom nízkých teplot zrovna nesvědčí ani vysoké. Tohle divadlo však zabralo poněkud více času, a tak jsem zmeškal jedinou odpolední jízdu, abych si osvěžil stopu a hlavně zjistil, jestli už Street bude fungovat nebo mi chcípne v půlce kola. Už mě čekal pouze závod.

ZÁVOD

Závodů se jede několik. Jezdci jsou rozděleni do tříd na základě best lapu ze tří dopoledních stintů. Zde se jede ve čtyřech třídách: SBK, SSP, Open 1, Open 2. Koukám do rozpisu a zjišťuji, že mě čeká start v závodě Open 2. Zde se sdružují většinou různé naked motorky s motory menšími než litr plus ti, kteří se nevešli do svých tříd. Díky mému urputnému nasazení, a vůbec ne pomoci instruktora (i bez něj bych stačil na první řadu), jsem si vyjel pole position a budu startovat z úplně prvního místa na roštu. No bezva. 

O co jde? Však se jedná o ježdění dokola, stejně jako doposud. V prvé řadě jde o start samotný. Nejenže jsem ho nikdy neabsolvoval, ale ani ho nijak cíleně netrénuji. Vlastně se vždy rozjíždím dost ležérním stylem a tempo přichází až cestou. Vzpomínám na video, kdy jezdec neodstartoval pro nějakou závadu, kolega za ním však naopak bravurně a okamžitě toho před sebou nabral. Ve vzduchu cítím fiasko, ale nepředbíhejme. Mám docela nutkání odjet na nějakou přilehlou slepou cestu a párkrát si zkusit rozjezd nanečisto. Nakonec tenhle plán zavrhuji a raději se jdu podívat na start předchozího závodu, abych viděl, jak vypadá v reálném čase. Slečna odmávné a ukáže na semafor, pak se čeká na zhasnutí červených svět… ty jo, to byl fofr. Světla se rozsvítila jen tak na dvě sekundy. Spousta řevu vytočených motorů a celé pole jezdců je vmžiku pryč. Nervozita by se dala krájet. Trochu k tomu přispívá i skutečnost, že okolo okruhu je rozmístěno několik kamer a závod, přestože se jedná pouze o “amatérské” agenturní ježdění, je možno sledovat i  živě s komentářem na Youtube. Sice se nejedná o nejprofesionálnější produkci, ale na naše (moje určitě) ježdění naprosto dostačuje. Jedná se o novinku, teprve druhou akci, kterou mají takto pokrytou. Časem to určitě vychytají k dokonalosti.

Jdeme na věc. Po zaváděcím kole se řadím na své místo a k mému překvapení jsem dokonce nafasoval milou slečnu s deštníčkem. Připadám si jako na MotoGP. Mistrně flirtuji a domlouváme se na večeři s vítězem po závodě… Ne, vůbec jsem němě nezíral do dáli a nepřemýšlel nad tím, jak mi při startu chcípne moje anglická hromádka neštěstí. Ať už moji vinou či technickou závadou – a někdo jiný mě hned smete. Následuje zahřívací kolo, opětovné seřazení, slečna ukazuje na semafor. Přidávám lehce plyn, s motorkami se musí startovat opatrně a plynule, i když chcete vyrazit ostře. Najednou však červená světla jako by svítila celou věčnost. Za sebou slyším sílící burácení motorů, nervozita na maximu. Fajn, prostě mi dej víc otáček. START. Triumph se okamžitě začíná stavět na zadní, musím přivřít plyn a začít znova. Hned mě předjíždí dva jezdci. Tak to bylo úplně na hovno. Naštěstí jde všechno podle plánu.

I průjezd první zatáčkou stojí dost za pendrek, ale oklepávám se. Na výjezdu beru pořádně za plyn a mám před sebou jasný cíl. Dokonce dva, bílý a zelený. Už na horizontu ve dvojce se blížím, na výjezdu mi opět trochu ujíždí. Zatracené roztočené čtyřválce! Přes horizont do vracáku brzdím později a na poslední chvíli měním názor, protože vidím více prostoru vlevo. Trojka se mi daří vykroužit venkem rychleji a dostávám se na druhé místo. Postupně stahuji i náskok bílého GSR a po pravotočivé spirále přichází konečně vracák doleva (8) na tu stranu, která mi jde lépe. Najíždí si hodně zeširoka, beru vnitřek a s krátkým dotekem kolena se dostávám do vedení. Jen jsem výjezd potáhl málo ke kraji a do následující táhlé se cpu zbytečně brzo, tak mě i dříve vynesla, ale získanou pozici se mi povedlo udržet. Celkem s přehledem se mi daří udržovat náskok. Časem, po pár kolech, jsem se dokonce pokusil i šetřit přehřáté pneumatiky. Jenže po chvilce, ve vracáku, se mi zdálo, že se moji pronásledovatelé přibližují a je čas zase přidat.

A pak se to stalo. Až v předposlední zatáčce posledního kola. Když už se zdálo, že si jedu pro vítezství. Na výjezdu si najednou všímám traťáka. Nabíhá na dráhu a zběsile mává červenou vlajkou. Všímám si ho až docela pozdě, a jen tak tak se mi podaří vmáčknout na sjezd do boxu. Kolega, co je mi nejblíž, dvě sekundy za mnou, mě následuje. Jsme docela zmatení. Pro oba z nás je to první závod, přesto tušíme, že by měl končit spíše šachovnicí než červenou vlajkou. Možná někdo tlačil moc na pilu a spadl? Tak moment! Proč ostatní pokračují v závodě? A proč jim mávají šachovnicovou vlajkou? Skandál! Byl to podraz, aby vyhrál sponzor! Dokonce i komentátor to provalil! *sarkasmus

Nikdo pořádně nechápal, co se děje, včetně komentátorů. Jelikož důvod našeho sjezdu do boxů nebyl na livestreamu téměř vidět. Kontroluji Facebook a od pár kamarádů, kteří koukali na přenos živě, už mám spam zpráv, jakej jsem hňup, že neumím ani do pěti napočítat. Až po závodě a chvíli vyptávání a vyjasňování situace se dozvídáme, že se jednalo pouze o informační šum a traťák zkrátka zasáhl příliš brzy. My dostáváme pochvalu za vzornost a ukázkovou reakci na červenou vlajku. On pojeb, protože nás stáhl předčasně. Organizátor nás však ujišťuje, že se tahle nepřehledná situace kontumačně urovná a výsledek bude, jako bychom závod normálně dokončili. Jedna dvě zatáčky před cílem by už mnoho nezměnily. 

Takže jsem vlastně vyhrál! Poprvé na Slováči, poprvé účast v závodě a poprvé první místo. Zas aby mě ego nepřerostlo, stalo se tak v amatérské (nejpomalejší – D) skupině. Můj nejlepší čas kola byl cca 2:40. Nejlepší čas dne byl okolo 2:12, ale to bylo s litrem. Nejrychlejší jezdec na R6 mu však solidně šlapal na paty s 2:13.9. Takže prostoru pro zlepšení je ještě dost. Kontext viz foto 6 a 7 v galerii. Přesto, silniční gumy, nulové zázemí, problémy s baterkou, cesta po ose tam i zpět. Jsem se sebou spokojen. Skvěle jsem se bavil a nikdo mi to nevezme. ​Díky Bikes4life za super akci. Díky Brabax moto za pomoc při zprovoznění a jejich zásoby lithia. 

Nakonec přidám malé motivační povzbuzení pro ostatní začátečníky – trénujte, jeďte na okruh, nebojte se toho. Nepotřebujete k tomu nic, co byste už doma neměli. Stačí motorka, funkční je vhodnější, ale i s anglickou se dá. Potkáte spoustu skvělých zkušenějších lidí, kteří vám ochotně poradí nebo pomůžou. Načerpáte cenné zkušenosti, které třeba jednou využijete i v provozu. Vaše motorka se totiž umí naklonit a brzdit mnohem víc, než si myslíte.

Trénovat se však vyplatí i s autem – třeba na Autíčkářově Trackdayi 26.8. ve Vysokém Mýtě. Registrovat se můžete ZDE.