Mazda Cosmo: E-type po japonsku

Mazda Cosmo byla jedním z prvních japonských pokusů o „dospělé“ sportovní auto. Když se v roce 1964 představila na autosalonu v Tokiu, musela vypadat jako zjevení. Trochu připomínala v té době ještě relativně nový Jaguar E-type, který si svým sex-appealem získával srdce lidí po celém světě. Ale jen v přední části. Ta zadní jako by k tomu přidávala něco z tehdejších sci-fi filmů. Bylo to možná o něco méně ladné než E-type, ale svým způsobem o něco zajímavější.

A potom tu byl motor. Namísto šesti pístů, neefektivně se komíhajících nahoru a dolů, tu byl maličký blok se dvěma elegantními rotory, vykonávajícími ladný rotační pohyb. V té době se to muselo zdát jako hudba budoucnosti a náznak velkých věcí, které přijdou.

Co na tom, že to s výhodami Wankelu nakonec nebylo tak žhavé. A že měl pouhých 110 koní. Díky fantastické aerodynamice se Cosmo přesto dokázalo rozjet na v té době velmi úctyhodných 185 kilometrů v hodině. Čas 16,4 sekund na čtvrt míle by na tvářích tehdejších amerických teenagerů vzbudil sice spíše úsměv, ale o to nešlo. Stejně jako nešlo o to, že oproti E-typu mělo Cosmo nejen méně než poloviční výkon, ale také prehistorickou tuhou nápravu na listových perech.

Cosmo totiž nakonec budoucnost předpovědělo. Ne budoucnost, kde bude svět plný aut s Wankelovým motorem. Ale svět, kde budou z Japonska přicházet auta, která bude zbytek světa obdivovat, a se kterými bude potřeba počítat.

Proto mi tenhle předrenovační kousek (který byl navíc údajně vystaven na autosalonu v Paříži v roce 1968) přijde jako docela dobrá koupě i za cenu srovnatelnou s jinak po všech stránkách lepším Jaguarem E-type. Jaguar byl sice krásný, rychlý a skvěle jezdil, ale byl také běžný. Cosmo se vyrobilo jen v 1 519 kusech. A bylo předzvěstí věcí budoucích…