Volvo EX30 Twin Motor: Malé auto, velké plány

Konečně je tady. Tohle nebyla moje první zkušenost s Volvem EX30 už před časem jsem si nízké jednotky kilometrů za jeho volantem užil v rámci prezentace k uvedení modelu na český trh, ale už když jsem tu o tom psal report, bylo jasné, že na posouzení skutečných schopností novinky bude třeba řádný redakční test. A tady je!

Volvo EX30 je prvním z nové řady plně elektrických modelů Volvo. Jistě, je tu ještě C40, která také se spalovacím nikdy neexistovala, ale to je stále ještě model vycházející do značné míry z XC40, tu teď nechme stranou. EX30 přichází s novou platformou, novým označením, novým designem i novým pojetím palubního systému.

Jednotící linkou procházející všemi aspekty nového modelu je jednoduchost. EX30 přichází s novým designovým jazykem Volvo. Ten zachovává prvky typické pro značku, převádí je ale do čistší a jednodušší formy. Krásnou ukázkou tohoto principu jsou přední světlomety. Z původní komplikované lampy s integrovaným denním svícením zůstal zachovaný světelný podpis ve tvaru T. Samotné potkávací a dálkové světlo je tak nenápadné, že dokud nesvítí, ani nevím, že tam je.

Vzadu je zase jiný trik. Lampy jsou integrované do designového rámečku, který hezky opticky tříští jinak poměrně mohutnou záď auta. Aby ale byla zachována tradice vertikálních světel pnoucích se po zadním sloupku karoserie, je tu ještě druhá lampa vizuálně navazující na zadní okno. Jakmile se ale jednotlivé segmenty rozzáří, dají dohromady klasickou světelnou vlnu, jakou známe z kombíků a SUV Volvo už hezkou řádku let.

Jinak je design EX30 čistý a uhlazený. Typové označení našlo své místo jen na zadním sloupku, informaci o stupni výbavy nebo motorové variantě potom na karoserii nenajdete vůbec. A ani jinak nemáte možnost rozpoznat, zda před vámi stojí základní provedení či vrcholná dvoumotorová verze. Že testované auto poháněla dvojice motorů mi tak budete muset věřit, důkaz toho nemám.

EX30 je nejmenší ze všech současných modelů Volvo a to se projevuje i na trochu rošťáckém stylu a někdy i méně ortodoxním přístupu k různým prvkum vně i uvnitř. Tohle auto zkrátka cílí na trochu jinou klientelu, není to onen klasický robustní kombík, symbol toho, jak bývá značka Volvo často chápána. Tohle auto je mladistvé, je praštěné, bláznivě žluté a veselé. A jde s dobou. Už samotný přístup k autu – není tu už žádný fyzický klíč. EX30 se odemkne sama, jakmile vás zaregistruje ve své blízkosti, stačí mít u sebe speciální přívěsek nebo i jen svůj mobilní telefon. 

A stejný princip najdete i v interiéru. Dle současných módních trendů tu hrají prim udržitelné materiály. Ten, který zde tvoří ozdobnou lištu, bych asi osobně raději vynechal, ten svou recyklovanost dává na odiv možná až příliš. V nabídce jsou ale i jiné a mému oku o poznání více lahodící. Jinak je ale kabina hezká, úhledná a čistě zpracovaná. Jak už zmíněno, tohle je nejmenší Volvo, vlastně základní model, jaký vůbec můžete mít. V současnosti je to také nejlevnější Volvo v nabídce. Přesto tu žádné levné materiály nebo odfláknuté detaily nevidím.

Oproti starším a dospělejším modelům značky je tu spousta věcí jinak. Je tu sice stále onen na výšku orientovaný středový displej, přístrojový štít před volantem ale zmizel docela. Také zmizely téměř všechny fyzické ovladače a tlačítka. I knoflík varovných světel se usadil na displeji – a ano, z hlediska homologace to není přípustné řešení, proto je tu ještě jeden fyzický na stropě.

Absence přístrojové ‘kapličky’, to byl asi největší otazník, který se mi honil hlavou na začátku testu. Veškeré základní informace mají v EX30 vyhrazený pruh v horní části středového displeje a přiznávám bez mučení, že ač jsem na tento vynález, se kterým jsme již měli tu čest v Tesle Model 3, chtěl nadávat jak špaček, po dvou dnech mi rychlý pohled na rychloměr připadal tak přirozený, jako v každém jiném autě. 

Jednoduchost designu jde ruku v ruce s jednoduchostí ovládání. EX30 je moderní auto vybavené moderními technologiemi, díky tomu si vystačí s málem. Na volantu najdete obligátní tlačítka pro tempomat na jedné straně a audiosystém na straně druhé, pod volantem je potom dvojice páček. Pravá slouží jako volič převodovky, na levé jsou blinkry, dálková světla a stěrače. A to je všechno. Nic víc nepotřebujete. V době, kdy jsou věci jako světla, stěrače, klimatizace etc. plně automatické, prostě není potřeba pořád něco štelovat. A zde ona automatika navíc spolehlivě funguje (zdravíme Teslu).

Krásný příklad severského minimalismu jsem objevil na samotné sedačce. Ta je plně elektricky ovládaná a veškeré nastavení se tu provádí pomocí jakéhosi čtverečku na boku sedáku. Skutečně, jiný ovaladač tu není. Pootočením nastavujete sklon opěradla, posouváním potom posouváte sedadlo vpřed a vzad či nahoru a dolů. Střed čtverečku je potom tlačítko, kterým získáváte přístup k nastravení bederní opěrky. 

Zajímavostí jsou dveřní výplně. Tedy na první pohled tu nic tak zajímavého krom skutečně hezké kovové kliky není. Ale když se podívám lépe, něco tu chybí. Žádný reproduktor, žádné ovladače oken či zrcátek. Zato je tu skutečně veliká kaspa. Volvo totiž nejen přesunulo ovladače oken na středovou konzoli, ale ve spolupráci s Harman Kardon vytvořilo soundbar ukrytý v palubní desce, dveře jsou tak zcela prosté nějakých čudlíků a přepínačů. Byť se mi to s tím soundbarem snažili v českém zastoupení Volva vysvětlit, seč mohli, úplně jsem to s těmi ozvučnicemi nepochopil, ale výsledek je rozhodně velmi dobrý a v ničem si nezadá s ‘velkými’ Volvy.

EX30 přichází s novým palubním systémem na bázi operačního systému Android. Já vím, to už tady bylo, ale zatímco v posledních testovaných Volvech jsme měli možnost vidět jakýsi pokus přinutit Android, aby se tvářil jako starší palubní systémy Volvo, tady už je všechno jinak. A za sebe dodávám, že naštěstí. 

Středový displej se ovládá snadno a intuitivně jako tablet či mobilní telefon. Ten už netřeba zrcadlit, aplikace jako Google Maps, Waze či třeba Spotify jsou součástí systému a další si můžete stáhnout z obchodu Google Play. Integrace nástrojů Google je perfektní, mapy Google Maps například zobrazují cíle rovou i s (poměrně přesným) odhadem stavu nabití baterie v cíli. Jistě, tohle umí i jiné integrované systémy, ale ty zase neznají cíle, které jste hledali přes telefon či v počítači. Tady máte všechno propojené. Synchronizované. Na cloudu. Prostě takové ty nové věci…

Na EX30 se mi líbí i provázání na Švédsko a severský styl. Je mi jasné, že mi hned namítnete, že automobilka patří Číňanům a EX30 jako taková se v Číně i vyrábí (od příštího roku k nám už ale bude putovat z nové výrobní linky v Belgii) a máte samozřejmě pravdu, ale já musím namítnout, že tohle auto je především Volvo. V nějakých čínských autech už jsem seděl a toto jim definitivně není podobné ani trochu. A není to zdaleka jen o švédské vlaječce již tradičně čouhající z boku sedačky, je to o zpracování, ovládání a celkovém dojmu z auta.

Hezkým detailem je sada ambientních programů. V jiných autech si lze nastavit různé barvičky a často se mi stává, že čím víc barviček je k dispozici, tím méně jsem s to si jednu z nich vybrat. Všechny jsou ostré, příliš dominují kabině a dělají z interiéru spíš lunapark. Ve Volvu je to jinak. Nevolíte si jen barvu, volíte si atmosféru. Programy jako polární záře či třeba letní slunovrat naplní kabinu jemným barevným světlem. K němu si můžete nechat na displeji konejšivou grafiku a pokud chtete při svých cestách dokonalý zenový pocit, každá z atmosfér má i svůj podkresový zvuk.

Zní to možná trochu podivně, ale sám jsem několik cest absolvoval bez uřvaného rádia a beatů pop-music, jen za ševelení polární záře či švitoření ptáčků na letní louce – a věřte nebo ne, ono to funguje. Člověk si při řízení krásně odpočine.

A teď pojďme od emocí a nálad k trochu techničtějším věcem. Ač to, jak už jsem zmínil, není na autě nikde poznat, testované auto dorazilo v té nejvyšší specifikaci, tedy hned s dvojicí motorů. To znamená nejen pohon všech kol, ale také 428 koňských sil. Malý elektromobil tahle porce výkonu vystřelí z nuly na sto za pouhých 3,6 vteřiny. Maximální rychlost je omezena jako u každého Volva na obligátních 180 km/h. 

Dvoumotorová verze se pojí vždy v větší baterií o využitelné kapacitě 64 kWh. K dispozici jsou ještě dvě jednomotorové varianty, které obě pohání motor o výkonu 272 koní na zadní nápravě a mezi sebou se liší jen baterií – krom již zmíněné můžete mít i menší o využitelné kapacitě 49 kWh. 

A jak se s EX30 jezdí? Asi nepřekvapí, že tohle auto má síly na rozdávání. Pokud v palubním systému zaškrtnete políčko Performance AWD, auto ještě o něco více ožije a zadupnutí pedálu akcelerátoru do podlahy už může i fyzicky bolet. Vlastně ani nevím, k čemu to tu je, ale je to tu. Faktem ale zůstává, že jsem si na instantní příval síly EX30 velmi rychle zvyknul a po návratu za volant svého konvenčního vznětového vozu jsem první kilometry přemýšlel, zda se v něm něco nepolámalo, protože mi najednou přišel neuvěřitelně líný. A to si nedělám legraci, i pod kapotu jsem nahlédl a poslechem hledal náznak nějaké závady.

Přestože je malé Volvo až zbytečně rychlé, není to sportovní auto. Nejde ani tak o to, že se jeho váha povážlivě přiblížila dvěma tunám, díky nízkému těžišti a přebytku síly nemáte pocit těžkého auta, i náklony karoserie jsou minimální, ale zkrátka to není auto, které by vás vtáhlo do děje. Ale abychom byli fér – ono se o to ani nijak nesnaží. Tohle auto je na pohodové drndání po městě i okolí, kde se cítí jako ryba ve vodě. Ono brutální zrychlení a okamžitou reakci na pokyny tak spíše než na nějaké kraviny využijete na připojování na rychlostní komunikace, bleskurychlé vystřelení z křižovatky či bezpečné předjíždění.

Naprosto perfektní je sada městských asistentů. Automatické parkování samo zajede i do velice malých mezer a od řidiče nevyžaduje vlastně vůbec nic. Celý manévr si auto provede úplně samo a ani není potřeba jej nějak správně postavit na výchozí bod – EX30 se o všechno postará. Příjemné je i monitorování slepého úhlu a to i v případě, kdy je auto už zaparkované, takže dveřmi omylem nesejmu žádného zběsilého koloběžkáře. Naopak maličko otravný je monitoring pozornosti – stačí se jen krátce významně podívat na sličnou spolujezdkyni a Volvo už nadává, že nedávám pozor. Snad tohohle maniaka zkrotí některý z chystaných updatů.

Příjemné je na EX30 i samotné řízení. Má nastavitelnou tuhost ve třech úrovních a ač jsem se od něj nějaké zpětné vazby spíše nedočkal, padlo mi do ruky. Perfektní je rejd, auto se otočí doslova na pětníku. Využíval jsem i režim ovládání jedním pedálem, obzvláště v městském provozu je to skvělá věc. Skutečně tu můžete auto ovládat jen pedálem akcelerátoru. Jakmile jej povolíte, Volvo začně rekuperací zpomalovat až do úplného zastavení. Ne vždy se tuto funkci podaří správně odladit, tady se to ale povedlo na výbornou. A celkově musím zopakovat svůj dojem z prvních jízd – Volvo EX30 se prostě velmi dobře a velmi snadno ovládá.

EX30 se neztratí ani na dálnici, ale je znát, že tohle není prostředí, pro které se malé Volvo narodilo. Auto je tu samozřejmě naprosto klidné a ani blízko omezovače nemá problém razantně zrychlovat, nad 130 km/h už se ale lehce projevuje aerodynamický hluk (prokletí elektroaut, bez hluku motoru všechny ostatní zvuky vystoupí hned na povrch) a především jako u každého elektromobilu – roste spotřeba. Maličko také zamrzí, že nad 130 km/h už ani nelze používat asistenta Pilot Assist a vystačit si musím s obyčejným adaptivním tempomatem. 

Jak už jsem zmiňoval v minulých testech elektromobilů, já odmítám dávat ‘bezemisním’ autům úlevy. Nepojedu s nimi bez topení zařazen mezi kamiony. Jezdím s elektrickým autem stejně, jako s každým jiným, protože jednou je to auto a tak jej jako auto chci i používat. Při dálničním tempu šplhá spotřeba EX30 k 25 kWh/100 km a povážlivě klesá dojezd. Nijak zásadně to nevadí, s nabíjecím výkonem až 153 kW není problém rychle ‘doplnit šťávu’ během jedné krátké zastávky na kávu a příležitostné dálkové cesty tak malé Volvo zvládne hravě, používat však EX30 jako dálniční střelu není úplně vhodné. Což ale není v případě kompaktního městského crossoveru tak jako tak. 

V ostatních případech vás ale dojezd určitě limitovat nebude. Volvo uvádí u verze Twin Motor až 450 kilometrů dle metodiky WLTP. Se svou těžkou nohou si o takových hodnotách pochopitelně můžu nechat jen zdát, když jsem ale v závěru testu, při kterém si Volvo užilo takovou řekněme přirozenou kombinaci silnic, ulic i dálnic, nabil baterii na 100 %, vypočítalo mi auto dojezd dle mého jízdního stylu na 377 kilometrů. Přiznám se, že jsem čekal spíše méně.

Verdikt

Volvo EX30 představuje v nabídce značky důležitý milník. A zdá se, že je pro tuto roli dobře připravené. Je to první Volvo z řady ryzích elektromobilů s označením EX, je ze všech současných modelů nejrychlejší, ale také nejlevnější. Tohle ani sama automobilka nikde nezdůrazňuje, ale faktem je, že nejdostupnějším Volvem současnosti je skutečně elektromobil. EX30 je navíc velice schopný elektromobil. Je zaměřený na městský a příměstský provoz, kde jsou výhody bateriového auta naprosto jasné a nepopiratelné. 

Na palubě je spousta výbavy a chytrých řešení a ač je to asi úplně jedno, tak katapult z nuly na sto zvládne stejně rychle, jako aktuální Porsche 911 Carrera 4S. Design je subjektivní, já jsem si tu bláznivě žlutou krabičku během onoho týdne oblíbil. Oblíbil jsem si nejen auto samotné, ale i nový přístup k automobilu. EX30 je auto připravené pro moderního člověka. Máme chytré hodinky i chytré telefony, je na čase přesednout do chytrých aut. Integrace prostředí Android konečně přináší palubní systém, který chci používat místo toho, abych přes něj plácnul obrazovku zrcadlení telefonu. 

A tohle všechno stojí od 863.000 korun v případě základní varianty po 1.144.000 korun za testované vrcholné provedení. Osobně bych patrně volil prostřední variantu s větší baterií a pohonem jen zadních kol. I 272 elektrických koní je víc než dost, lehčí auto má dle údajů výrobce o 25 kilometrů větší dojezd a jeho cena se stále vejde pod hranici jednoho milionu korun. Ať už jste příznivci či odpůrci elektromobility, tohle auto je rozhodně potřeba brát vážně.
 

Technické údaje

Výkon: 315 kW (115 kW přední + 200 kW zadní motor)
Točivý moment: 543 Nm 
Provozní hmotnost: 1960 kg 
Maximální rychlost: 180 km/h
0-100 km/h: 3,6 s 
Spotřeba (WLTP): kombinovaná 17,4 kWh/100 km, město 13,5 kWh/100 km
Spotřeba v testu: 17 kWh/100 km
Udávaný dojezd (WLTP): 450 km
Dojezd v testu: cca 370 km (běžné používání včetně dálničních přesunů)
Kapacita baterie: 69 kWh (využitelná 64 kWh)
Rychlost nabíjení: AC 11 kW / DC 153 kW
Nabíjecí čas DC 10–80 %: 28 minut
Základní cena modelu: 863.000 Kč 
Cena testovaného vozu (EX30 Twin Motor Performance): 1.144.000 Kč