Bazarový snílek: TVR Tuscan S

Tuscan černý jako antracit a dívající se na svět osobitým pohledem šesti pavoučích očí je na poměry tuzemské inzerce velmi exotickým zjevem. V provedení s volantem na té správné straně je ojedinělý i na poměry inzerce celoevropské. Je to málo nebo mám dodat, že  onen vůz je defakto nový a nejetý? A to už je dobrý důvod k zasnění se nad tím, co případný šílenec za svůj milion Korun vlastně dostane.

Po TVR je mi smutno. Dítko Trevora Willkinsona neslavně umřelo v rukou zlatého synka ruského oligarchy Smolenského, a přestože se tu a tam v médiích zjeví senzační zpráva, že TVR vstává z mrtvých, můžete si být na 101% jisti, že jde jen o přejícný výkřik, jež se reality nedožije a Sagaris nám nevrátí. Dnes ale neslízne všechnu smetanu kulervoucí poslední model s designem ostrým tak, jako čepel sekery po které je pojmenován, nýbrž jeho o kousek starší sourozenec jménem Tuscan.

Historie Tuscanu sahá do roku 1998, kdy byla představena předprodukční verze. Finální vůz vstoupil na trhy v roce 2000 a stal se nosným modelem značky (pokud lze stokusové prodeje považovat za nosné). Tuscan je ryzí sporťák klasické koncepce, s nezávislým zavěšením dvojitými trojúhelníkovými rameny, jehož barokní karoserie vymodelovaná z kompozitu spočívá na rámu z bezešvých trubek. Velmi tradiční. Tuscan sice vypadá trochu jako vykrméný andělíček, zdánlivá obezita ale je jen vizuální – V TVR měli v plánu stlačit hmotnost Tuscanu pod tunu. To se sice zhruba o 100 kilogramů nepovedlo, avšak mezi takto výkonnými vozy jde pořád o muší váhu. Pohon zajišťoval (také) velmi tradiční řadový šestiválec Speed Six, jehož základní varianta disponovala 3,6 litry objemu a 355 koni výkonu. Auto v inzerátu je však silnější verzí S, jejíž motor měl litry čtyři a výkon lehce přesáhl hodnotu 400.

nezavírejte do TVR kočku…

Proč vlastně snít o opuchlém černém TVR? Pokud necháme promlouvat racio, bude odpověď jednoduchá – přestat snít a rychle se probudit. Syrový mimoň má krom jiných tradičně britských věcí i velmi britské zpracování. Přestože Tuscan dle majitelů patří k těm lépe zpracovaným výrobkům firmy TVR, očekávání by měla být spíše… ehm.. řekněme "východního typu". V interiéru sice narazíte převážně na kvalitní kůži nebo pravý kov, s diplomacií starého lorda však musíte přehlédnout, že sem tam něco upadne nebo neplní původně zamýšlenou funkci, a že spáry mohou být…  no… takové…   trochu jinačí, než třeba v Porsche. Jinými slovy, pokud nedopatřením zavřete kočku do 911, najedete ji další den udušenou. Pokud ji zavřete do TVR, žádnou kočku nikdy nenajdete. No a k tomu se přidává pověstná nespolehlivost, složitá dostupnost náhradních dílů a problematický servis celkově. A pak ten podivný design – zamilovali jste se někdy do pohledu záchodového pavouka?

Pro propadnutí TVR to chce ten strašně chytrý orgán v hlavě na chvilku vypnout. Tuscan je stejně jako ostatní TVR ze staré školy. Moderní supersporty mají ABS, Tuscan ne. Moderní supersporty mají stabilizaci (často vícestupňovou), Tuscan ne. Moderní supersporty mívají poměr váhy a výkonu pod 3 kg/k, Tuscan TAKY! Líbí se vám to? Pokračujem… Spojka je pověstně tuhá a převodovka prý sice přesná, ale ještě tužší. Podřazování bez meziplynu je prý dosti obtížné a vražedné zároveň. Metrosexuálovi uvyklému na komfortní řazení jediným kmitem udržovaného prstíku do elegantního pádýlka skrytého za volantem, by pravděpoodbně ztekl všechen gel z hlavy, než by vzdorovitý pahýl Tuscanu přesunul z jedné pozice do druhé. Fotbalovým baletkám vstávají vlasy hrůzou, staří automobiloví harcovníci si představují ten ráj při boji člověka se strojem. Já vzpomínám na Caterham, a odhaduju jak moc musí být těžké krotit více než 2x výkonnější a živočišný Speed Six v ani ne 2x těžším, ale podobně nekompromisním balení.

Metrosexuálovi uvyklému na  řazení kmitem prstíku do elegantního pádýlka, by pravděpoodbně ztekl všechen gel z hlavy, než by v Tuscanu přeřadil

Ke koupi Tuscanu S musí člověk být zkrátka tak trochu šílenec a dozajista výborný řidič. Tuscan již patří do moderní líhně automobilky, která se oproti poněkud ležérněji naladěnému Grifithu nebo Chimaeře vyznačovala hyperaktivním řízením a prý až přehnaně ostrými reakcemi na plyn. První generace Tuscanu má navíc pověst poněkud zrádného auta. Použité tlumiče Harvey Baley prý přiliš nepřispívaly k dobré ovladatelnosti a přelévající se masu hmoty bylo obtížné kontrolovat – až druhá generace Tuscanu byla vybavena mnohem lepší kombinací pružin Eibach a tlumičů Bilstein. K tomu to vzodorvité ovládání a titěrné pedály a Tuscan si tak trochu říká o zařazení do druhého vydání článku o autech, která se vás pokusí zabít. Černé Sko je naštěstí alespoň vybaveno diferenciálem s omezenou svorností, jež základní varianty Tuscanu neměly a bezmocně v zatáčkách pálily vnitřní kolo.  Plusem je i fakt, že jde o modelový rok 2003, kdy nebyl krvelačný hlad po otáčkách a silně podmanivý chraplák řadové šestky (zvukem tenhle šestiválec trochu pálí rybník vé osmičkám) vykoupen natolik fatální poruchovostí, jako u vozů prvních ročníků.

Neopovažuji se odhadovat, jaké škody učinilo 12 let stání na tomhle "novém" autě, či jak moc se dá vůbec za nové považovat, pravdou však je, že v nabídce už nového krotitele vyhlíží nějaký ten měsíc. Jste-li ten typ člověka, který nezná slovo strach a máte-li na kontě přebytečný milion, kupte ho! Možná se vás bude pokoušet připravit o nervy, ale v těch vzácných chvílích, když zrovna bude schopen jízdy, vás zahrne takovou porcí syrovosti a pravého britského charisma, že vám jej budu z celého srdce závidět. I s tím hrozným volantem.