Aston Martin Lagonda

Jeden z nejsnáze rozpoznatelných vozů sedmdesátých let snoubil kontroverzní zevnějšek s katastrofickou technikou, to vše korunované astronomickou cenou. Fakt, že vývoj pouze palubní elektroniky přesáhl plánovaný rozpočet hned čtyřikrát, je jen takovou malou třešničkou na dortu. Nebyli by to Britové, kdyby se spokojili s pouhou třešničkou. Spotřeba spadající do teritoria vojenské techniky, neustálá poruchovost nesrozumitelné elektroniky a jízdní projev zabitý třístupňovou automatikou od Chrysleru představovaly ovocný pohár, se kterým by si neporadil ani ostřílený fruit ninja. Změť tlačítek zdánlivě náhodně rozesetých po interiéru a rozložení LED displeje připomínalo spíš palubní desku USS Enterprise než normální automobil své doby. Za 14 let prodeje se podařilo představit ještě poruchovější způsob zobrazování provozních údajů, zrušit vyklápěcí světla a zaoblit ostré linky do podoby bonbonu z druhé ruky. Ačkoliv může radikální vzhled prvních (hnidopich podotkne, že šlo o druhou sérii) kusů u někoho vzbuzovat obdiv, nefungující elektronika spolu s nepříliš lákavou měrou zhodnocení investic prozatím odsuzuje jedinečný Aston do propadliště motoristických dějin.