Téma Subaru Impreza WRX STi Type R

Jindřich: Předjíždím převážně na okreskách, na dálnicích a jinejch rychlostních komunikacích v podstatě nejezdím a i kdyby, nepředpokládal bych příliš silnej provoz v protisměru. Provoz zezadu prakticky nevadí, když je v pořádku zrcátko na levý straně. No ale budiž, pravostranný řízení z mojí soukromý zkušenosti není až tak blbý u aut, který se sotva vlečou, typicky veteráni. No a u nich potom necejtím až tak potřebu mít předjezdce, aby mi ukazoval, jestli můžu předjíždět. Vyzkoušet si to samozřejmě musí každej sám, já to prezentuju z pozice majitele takovýho auta. Naopak někomu pravostranný řízení může připadat jako významná výhoda, proč né, někteří lidé od přírody přemejšlejí hlavně opačnou stranou mozku a nikomu to nevadí.

Já nikoho nepřesvědčuji o své pravdě a svůj ocas si nutně chválit nepotřebuju. Jsem se svým rozhodnutím v pohodě a poslední co chci, aby po silnicích jezdilo mraky aut s RHD :D
S klidným srdcem vím, že mě osobně se v tom autě jezdí dobře. Ano, občas si člověk musí počkat, občas ho to trochu omezí a s LHD by to tam třeba i psolal ale zážitek z ježdění to tozhodně nepoškozuje. Je to asi taky o zručnosti pilota.
Navíc tohle auto jako LHD neexistuje, tudíž není moc co řešit.
Hlavně je předjíždění o něčem jiném, když jedeš teréňákem, co má 65 koní a nebo sportovním autem co jich má 300.

wlko: Jistě hovoříš z vlastní zkušenosti, kterak je RH skvělý. Proč né, každej je jinej. Podle mě je ten omezenej výhled ze strany pasažéra velká nevýhoda. Na druhou stranu uznávám že je jiný, když jedeš v polovraku a že bych se třeba "uvolnil", když bych jel v autě za pár pětek.

BigTwin_Jirka: Zkusit pravostranný auto je na seznamu věcí, kterýma si motorstické vzdělání potřebuju doplnit zase já. Už jsem pokukoval po spoustě věcí, které jsou jen v RHD, a zajímalo by mě, nakolik se s tím dá žít - dokážu si představit, že ku přepravě na rychlejších silnicích to bude mizerný, ale na dovádění po okreskách by to nemuselo bejt tak zlý, ne?

BigTwin_Jirka: S 65 koňovým Landroverom si predbiehanie nevychutnáš či má volant vpravo vľavo alebo hoc aj v strede :D Chce to zvyk a hlavne s rozumom...

Vavris: Já bych to za dobrej nápad fakt nepokládal. Ale určitě tak jde jezdit, to vím ze svý dlouholetý zkušenosti. Akorát si nedovedu žádně užívat předjíždění, já jsem si ho s Landroverem o výkonu cca 65PS moc nevychutnal. Pak jsem jel několikrát s kamarádovým zrenovovaným Jaguárem E a tady už byla jízda dokonale zabitá, i když on seděl vedle mě a přemlouval mě, abych se už nebál a seknul to tam. Velmi špatnej sen. Ale dá se pochopit i něco v tom smyslu, že každej lišák svůj ocas chválí. Prostě ti tak akorát poradím, aby sis prostranný auto půjčil na víkend a dal si s tím pár set kilometrů, než si něco takovýho koupíš.

Musím říct, žes mi jako první člověk nasadil brouka do hlavy a od 5.čevna koukám v inzerátech i na RHD :-)

Chápu, já většinu času, co se nedržím volantu taky :-)
S RHD jako s autem pro radost se dá žít naprosto v pohodě.

Měl jsem na myli "jen" svezení, živit plnotučnou rally čtyřkolku bych asi nechtěl :-)

JInak další potvrzení toho, že s RHD se dá žít... Safra, že bych to taky někdy zkusil? :-)

Díky.
Každopádně pokud chceš eRko kupovat - doporučuji jdi do toho. Pokud "jen" svézt, klidne něco časem můžeme spáchat.
Co se týče řízení, jízda jako taková je bez problémů. Chvilku jsem bojoval s řazením a ve velkém kalupu bych to i dneska odhadl tak na 80%ní rychlost a přesnost v porovnání s řazením pravačkou.
Na předjíždění bohužel není moc co vymýšlet, je to prostě o něco těžší. Chce to koukat skrz auta, nebo jet blíže pravé krajnici, dovoluje li to situace. Jinak je třeba mít větší odstup aby ti při nakukování půlkou auta někdo z protisměru tu půlku neurazil. Takže lepení se na auto před tebou není úplně ideální.
Nejlepší je mít mitfáru, nebo jet jako druhý ve dvojici, jelikož když ten první začne předjíždět, dá se tam v klidu nakouknout.

Peckovní příběh, bohatá motoristická historie a strhující finiš :-) Na Type-R si už delší dobu brousím zuby, abych si doplnil motoristické vzdělání...

A jedna klasická otázka - jak si zvykáš na řízení na špatné straně? Myslím hlavně předjíždění...

nádherný kousek....a natrefit na fanatiky GC8 je osud, když máš ttž auta rád a s někým se potkáš a nedejbože že tě i pořádně sveze tak už jen čumíš po inzerátech a hledáš but GT nebo přímo R, RA ... každopádně závidím

Zdravím autíčkáře,

rád bych vám zde představil svoje vytoužené eRko. Něž k tomu ale dojde, tak tady přihodím něco z historie:
(Tímto bych se rád omluvil, pokud to někdo bude číst, že se mi to trošku rozrostlo).

Narodil jsem se do rodiny, kde auta vůbec ale vůbec nikoho nezajímala.
Už jako předškolák jsem ale projevoval velký zájem o vše motorové, většinu “volného“ času trávil jízdou na jakémsi čtyřkolovém šlapadle, nebo předstíraje jízdu v sousedovic odstavené Oktávii nebo dědově Moskviči.

K mému štěstí, se záhy do naší rodiny přiženil strýc, který nejenom že měl auta rád ale navíc jich i mnoho vlastnil. Díky němu jsem se pak vozil ve vozech jako Škoda Felicia (ano ten nádherný kabriolet, ne ta paštika, kterou jsem o nějakých 13 let později třikrát rodičům zboural), Fiat Ritmo, Opel Kadett D, BMW E28, Volvo V740, nějaké Medvědy, Honda Accord a další a to vše v době, kdy měl můj otec nejprve nic a posléze Dacii 1300.
A právě díky němu jsem se stal na dlouhé roky čtenářem časopisu Auto Tip, kterým mě neustále zásoboval a tak pomáhal v mém nitru potajmu budovat malého petrolheada.

Navíc, k lásce k autům se ještě brzy přidala i láska k jedné stopě, což mě dodnes taktéž drží, ale to sem nepatří.

Moje první auto byl Fiat Uno 1,7 D a bylo mi 15 let.
S kamarádem jsme se složili a za 1500 koupili jakýsi vrak bez papírů. Poté, co jsme se v něm ihned první večer málem zabili uprostřed vesnice, to kamarád nevydržel a doma se super kaufem pochlubil otci, který nám auto samozřejmě ihned zabavil. Následující dny a večery jsme trávili v autě plačíc nad kamarádovým neuváženým chováním. Bohužel (bohudík), v Unu jsme se už více nesvezli.

Další můj kousek, tentokrát už i s doklady, bylo opět Uno a protentokrát model 70 1.3.
Tohle auto jsem dostal od rodičů krátce před osmnáctými narozeninami jako dárek.
Bohužel, otec si jaksi pozapomněl prohlédnout auto při koupi (kupoval od kolegy, tudíž netřeba něco kontrolovat), takže auto se doslova rozpadlo, ještě než jsem měl papíry.
Ok, párkrát jsem ho předtím protáhl, jenže vyhnilé zvony tlumičů, pohybujících se volně v prostoru kufru, nám moc společných vyjížděk nedopřáli a auto šlo do šrotu.

Už v tu dobu a vlastně i dávno předtím, snil jsem svůj sen o Peugeotu 205 GTi, o kterém jsem měl přečteno, nastudováno a shlédnuto snad vše, co bylo v té době dostupné.
Po 3 letech šetření a práce na nekonečných brigádách a letních prázdninách strávených, místo na pláži v obležení polonahých děvčat, ve smradlavé cihelně, se mi splnil sen a já si pro něj skutečně jel.
Dneska už musím jen plakat, že za těch dnes směšných 35 tisíc, jsem dokázal koupit takovou voňavku. Krásná bílá 1.6, až na kola původní stav, slušný lak, nic nikde nebouchalo, absolutně nic krom výfuku nehnilo, žádný tuzing se nekonal.
Sice měla celkem vybydlený interiér, ale koho to zajímalo - měl jsem svého vysněného Bobeše!!!

Bohužel, ten bazarista který na mě při odjezdu volal, ať si dávám bacha na neposednou prdel, mávaje přitom ještě nalezeným původním německým TP , zřejmě tušil, co se dříve nebo později musí stát.
Samozřejmě jsem věděl, co to auto umí a čím je tak slavné. Přesto anebo právě proto, jezdil jsem jako totální magor a užíval si nejlepších okamžiků své začínající řidičské “kariéry“.

A to, po celých asi 5 měsíců.
Byl jsem jednou (již po několikáté) takhle moc rychlý v jedné utažené zatáčce, kterou jsem do omrzení piloval, ubral plyn…. a už jsme se kutáleli.
Bobeš umřel, kamarád vypadl zadním oknem (a bez úhony utekl) ale pro mě to byly skutečně ty nejkrásnější chvíle za volantem a až do nástupu STi rozhodně moje nejmilovanější auto. Jednou si ho zase koupím. Možná bych neměl, možná přijde zklamání, ale tohle auto se stalo součástí mojí motorové duše.
Jako malý bonus k této eskapádě – dva dny na to, jsem při testování svých řidičských kvalit na čerstvě napadaném sněhu, již podruhé zboural rodičům Felicii.
Teď už to vezmu hopem, následoval Peugeot 306 XSi, který P205 nesahal ani po zuté ráfky (a následně třetí a poslední hřebíček do rakve toho modrého chudáka s prostřelenou slepicí ve znaku, který si rodiče kdysi tak hrdě odváželi z autosalonu Škody – tentokrát se jednalo o “mokrý závod“ zakončený útokem na svodila), Golf II GTi, Golf IV GTi a Focus ST170.
Bylo toho ještě o něco víc, ale to není až tak zajímavé. Zajímavé je, že 306, Golf IV i Focus následně podlehli smrtelným zraněním u následujících majitelů velice rychle po prodeji. Asi se jim u nich nelíbilo.
U posledního Focuse ST170 jsem zůstal, na mě dlouhých 6 let.
Škoda, že byl opatřen převodovkou asi z tramvaje. Ty extrémně dlouhé kvalty dokázali udělat z jinak velice schopného hatche línou mrchu, po které dneska už neštěkne pes. Přitom to bylo fajn řidičské auto se skvělým podvozkem.

Ještě v době před koupí Focuse jsem si jako velký fanda rallye uslintával nad Imprezami první generace a to přímo nad varintou STi Type RA. Type R nepřicházel v úvahu, jelikož způsob jak tuhle Japonskou specifikaci Imprez tehdy dostat na značky byl jen jeden, a ten u eRka provést nešel, nebo jsem o něm v té době nevěděl, takže jsem eRko raději ignoroval.
Nakonec jsem se přeci jen nechal zastrašit složitostí a zejména finanční náročností celé operace, Imprezu uložil k ledu a koupil již zmiňované ST170.

Až do brzkého jara 2014, kdy jsem se připletl k bandě GC8 fanatiků, díky kterým myšlenka na Type R opět rychle povstala.
Po půl roce hledání jsem konečně našel ten správný kus (on až tak správný nebyl, ten by totiž stál 2 x tolik), prodal šupem BMW (nevím, co mě to napadlo koupit E91 navíc v naftě) a přivezl si domů tuhle nádheru.
Tohle auto, celým jménem Subaru Impreza WRX STi Type R je čtvrtou evolucí (označuje se jako V4) první generace Imprezy s kódový označením GC8.
Co znamená šest magickým písmen za jménem modelu asi netřeba nikomu vysvětlovat ale proč ten Hondí přídomek Type R?
Type R je dvoudvéřová varianta, chcete-li odvozenina 4dv. modelu Type RA. Magické RA je vysvětlováno jako Rally Applicant, Race Altered, Record Attempt" nebo také R = Racing, A = Group A. Co je správně, bohužel s určitostí neví snad ani v FHI.
Jak je již ze všech těch možných vysvětlivek této zkratky zřejmé, jednalo se o model, který byl určen primárně ke sportu a byl takto i náležitě upraven = čti očesán. Bohužel, tenhle model si Japonci nechávali pouze pro svůj trh, tudíž všechna tahle auta jsou RHD. Rozebírat zde jednotlivá specifika všech různých ročníků a jejich variant a dalších jinak vybavených limitovaných edic s různými typy motorů, výbav, diferenciálů, příplatkových fičur atd. by vydalo za nekonečný elaborát, tudíž to shrnu takto - WRX STi Type R(A) byl krom limitované čtyřset kusové 22B to nejlepší, co se dalo v této modelové řadě sehnat. Největší parádičkou oproti standartními WRX STi pak byl mezinápravový diferenciál DCCD neboli driver controlled center differencial, který jak již z názvu patrné, rozděloval dle řidičova přání přenos síly mezi zadní a přední nápravu od plně otevřeného 35:65 v prospěch zadní nápravy až po 50:50 a následné pevné uzamčení. Nijak automaticky, žádný wet ani ultra mega sharp sport plus režim zde není. Prostě toč kolečkem, nastavuj a trénuj. Jinak minimum tlumících materiálů, tenčí skla, absence ABS, rychlejší řízení, ostřik IC a pár dalších věcí specifikovalo tuhle hračku na čtyřech kolech.
Zatím nemáme moc odjeto, ještě je na autě mraky práce ale po víc jak půl roce opravdu vynaloženého úsilí a nemalých finančních nákladů se auto podařilo přihlásit jako RHD s originálním japonským VINem.
Takhle má ovšem dle mého názoru vypadat zábavné auto. Jízdně je to naprostá analogová pecka, kde jedinou elektronickou součástí, která má co kecat do řízení, je právě onen mezinápravový diferenciál dccd.
Jinak vše naprostý oldschool, nízká váha, rychlé a přesné řízení, slušný výkon a díky dccd se z přetáčivé bestie dá udělat motokára s nekončícím gripem. Na blbnutí se zavřeným diffem je ovšem už třeba více talentu, než mám momentálně k dispozici – takže plán je trénovat a trénovat.
Máme za sebou více méně jen nějaké hraní si na sněhu, několikero okreskových výletů a dvě rozjížďky v Sosnové.
Auto čeká ještě mnoho oprav úprav a, zejména směrem k prohloubení už tak velmi vřelého jízdního zážitku ale již teď jsem si jist, že se vyplatilo si těch 9 let počkat.

Oproti sérii je na autě toto:
Kuličkové turbo IHI VF23 (o něco málo větší než původní VF24)
Tlumiče Öhlins - teď už stavák HKS
Look V5/6 – nárazník, maska, křídlo
Přední brzdy z STi 12
Kola BBS 17“ z STi 04
Průchozí výfuk
Přemapovaná jednotka na 1,15 Bar
Odstraněn omezovač maximální rychlosti
BOV HKS SSQ1
budíky Défi
Tmavé přední lampy a pozičky
JDM zadní originální lampy místo toho Evropského hnusu
Volant OMP
+ provedeno spousty čistě servisních záležitostí.
To je tak asi vše


Tento příspěvek byl 05.06.2015 v 10:39 upravován.