Představuji vám svůj současný samochod - Lexus IS 200 ve výbavě Sport.
rok výroby: 1999
motor: 1G-FE - řadový šestiválec, výkon 114kW (155 koní)
Pokud to někoho zajímá, tady je velmi zdlouhavý příběh o tom, jak jsem se k tomuto konkrétnímu autu dostal :)
Vše začalo někdy před 2 lety, když jsme s kolegou při obědě měli debatu o (ne)kvaltě automobilových interiérů různých značek a jejich stárnutí. Kolega začal básnit o Lexusech, jak jsou prej známí tím, že jejich auta velmi dobře stárnou, interiér drží pohromadě bez vrzání a jak mají kvalitní kůži atd. Jako názorný důkaz předhodil tento inzerát:
http://auta.yauto.cz/lexus-is-200-2-0i-114kw-kuze-pekny-1992479.html (mimochodem toto konkrétní auto už je dnes bouračka)
ISko první generace jsem předtím nikdy v životě neviděl (Lexusy v tomto kraji by se daly spočítat na prstech jedné ruky, ve které vybouchl granát) a hned při procházení galerie to byla láska na první pohled! Tím se ISko dostalo na můj seznam aut, které musím za každou cenu prozkoumat!
V té době jsem zrovna chtěl vyměnit svůj stávající koncernový nafťák za něco, co by fungovalo jako daily přemisťovač do práce a zároveň aby mě to bavilo natolik, že bych se s tím chtěl projíždět “jen tak”. Celé by to navíc mělo stát do 150 tisíc. Kromě ISka jsem zvažoval tato auta:
BMW E46 - určitě největší rival, nad kterým jsem uvažoval nejdéle, má pestřejší nabídku motorů, ale hnije a už je ohleděné, navíc jsem neviděl nikoho, kdo by měnil ISko za E46, naopak jsem viděl dost lidí, kteří mění E46 za ISko a zůstali u něj
Alfa-Romeo 159 SW - nádherné auto, ale šel bych jedině do 2,4 jtd a to by znamenalo zase problémy spojené s naftou
Subaru Legacy 4g v kombíku - tady mě asi odradila nedůvěra k výdrži motorů, všechny zajímavé kusy byly na LPG a většinou v automatu
Samozřejme jen co jsem se zmínil o tom, že zvažuji koupi ISka, tak se na mě vyvalily “odborné rady” typu: “To neuživíš!!!”, “Na to neseženeš díly a když jo, tak velmi draze, to pusť z hlavy!”, “Tyvoe ty zadní světla, to je ještě větší kentus než Multipla!” a nebo “Ten dvoulitr vůbec nejede, to prostě nechceš, jdi do třílitru”. Do třílitru bych samozřejmě šel velmi rád, ale ten je v Evropě v manuálu nesehnatelný a automat nepřipadal v úvahu.
Testovací projížďku jsem absolvoval v jediném kusu, který jsem tu kdy v životě viděl (díky uživateli Radohanno za zprostředkování!) a celkově jsem měl z auta velmi dobrý pocit. Po prvním roce okukování a zjišťování všeho možného na Lexus klubech, začalo aktivní shánění a nikdy bych nečekal, že to bude trvat další rok a bude to stát spoustu nervů! Nechtěl jsem troškařit, takže jsem zameřil pouze na model Sport, do kterého se už z výroby dával samosvorný diferenciál Torsen, tím pádem se výběr už tak nedostatkového vozu, dost zúžil. Brzy jsem zjistil, že kupovat ho tady v ČR nemá smysl, zkoušel jsem i Slovensko, kde jsou tyto auta více populární, tam jsem ale taky nepochodil. Během půl roku jsem jednal se čtyřmi lidmi a vždy to z nějakého důvodu nevyšlo. Nejvíc mě zaskočil člověk, který se mi sám ozval, jestli nechci koupit jeho auto a když jsem na to kývnul, tak se mi na druhý den ozval, že je prodané. Na řadu tedy přišlo Německo - zrovna ale v době, kdy o ISka byl velký zájem a jezdili je zkupovat Poláci. Pěkný kus za rozumnou cenu na Mobile.de vydržel tak maximálně 2 dny, proto bylo potřeba jednat velmi rychle a vzhledem k tomu, že jsem toho měl už plné zuby a 4x předtím to nevyšlo, domluvil jsem se s jedním člověkem, který vozí auta z ciziny, že jakmile mu dám echo na nějaký kus, tak že už se o zbytek postará, samozřejmě za pořádný příplatek!
Číhal jsem, co to šlo a hned jak jsem ucítil dobrou příležitost, tak jsem volal! Těch Lexusů tam zrovna nebylo úplně málo, ale jsem dost vybíravý a z některých kusů jsem prostě cítil průser. Po pár dnech se objevil kousek, který vypadal naprosto dokonale, ale majitel nebral telefon a až se podařilo se s ním po několika dnech spojit, tak jen řekl, že už je to prodané - nejspíš neochota prodat auto cizincům - to byl zase jiný problém, který jsem si do té doby neuvědomoval. Řekl jsem si, že to teda zkusím ještě jednou a už definitivně naposled. Další kus - grafitový, prokazatelně Sport, ovšem fotky naprostá tragédie - foceno starým mobilem tak, že nešlo poznat, jestli třeba nechybí půlka auta a navíc v popisu bylo jen “dobrý stav” a “nebouráno” - no jasně, to známe… Navíc auto bylo zprzněno nálepkami na všech možných místech a jako třešnička na dortu - subwoofer v kufru. Bylo tedy jasné, že to bude po nějakém mláděti, já to už ale tolik nehrotil a můj perfekcionismus šel stranou. Řekl jsem si, že to zkusím, protože cena byla dobrá a i kdyby to náhodou byla nějaká hrůza, pořád by se to tu dalo prodat tak, abych na tom moc neprodělal.
Předal jsem tedy kontakt a doufal jsem, že prodejce bude ochotnější než ten minule. Samozřejmě hned se objevily problémy - borec, to měl dovézt, byl zrovna v Německu úplně na jiné straně a už měl plno, takže auto by mohl omrknout až za několik dnů a mezitím už se tomu prodejci ozvali Poláci, že mají zájem a že se na to pojedou podívat (den před tím, než by se tam dostal ten můj člověk). Takže zase nic. Přestal jsem to řešit a snažil jsem se na to co nejdřívě zapomenout a hlavně vytěsnit nějaké ISko z hlavy! No a za pár dnů zvoní telefon, že prej Poláci nepřijeli a jestli to má teda vzít… Tak to vzal :)
Ty dva dny od koupi auta až po moment, kdy ho poprvé uvidím, se zdály nekonečné. Pořád se mi vybavovaly nejčernější scénáře, kde zjistím, že je to totální šrot a pořád jsem si vyčítal, jak jsem mohl udělat něco tak idiotského a koupit auto aniž bych ho předem viděl? Naštěstí všechno přešlo, když jsem konečně uviděl ISko zaparkované ve dvoře. V ten moment mi spadl obrovský kámen ze srdce, protože to byl už na první pohled dobrý kup. Na svůj věk (17 let) a nájezd přes 180 tisíc kilometrů, je ve velmi pěkném stavu. První majitel, který měl auto 15 let byl údajně přímo servisák z Toyoty a vypadá to, že se o to staral, narozdíl od druhého majitele, který místo nových rozvodů raději investoval do subwooferu a pitomých nálepek. Všechno šlo pryč a auto zase vypadá tak, jak původně mělo :-)
Až naberu další síly, tak se ještě rozepíšu o tom, co bylo potřeba vyměnit, opravit, vylepšit a samozřejmě o tom, jak jsem s autem spokojený po X měsících každodenního ježdění.
Tento příspěvek byl 20.11.2016 v 21:01 upravován.
