Téma 323F V6 alias VRAK

Poloosy jsou spotřební matroš. :D Doufám že mi zadní zimní pneu vydrží alespoň do toho posledního března. Koupené na podzim, a podle mě už teď tam těch 1.6mm bude jen někde.

Hlavne ponekud vzroste spotreba poloos a gum.

To by taky šlo.

anebo musíš úplně všude jezdit driftem :D

Taky s tím jezdím normálně, takže jo zaparkuješ. Při tom běžném využití je ale to parkování, vyjíždění, pomalé zatáčky - město takové, že si musíš zvyknout, to jedno kolo prostě ´´přeskakuje´´ ale vůči výhodám se s tím dá žít :)

Chci to provést svému daily, tak potřebuju zjistit, jestli pak ještě před barákem zaparkuju a tak... :)

Svarosvor by neměl bejt problém :-D

Jojo, byli jsme tam, další den na plečkapu se mi rozpáral ten chladič. Musím teď kino přepracovat do nového vehiklu. Mimochodem, musím pak s Tebou probrat zavaření diffu :)

Vy jste s tím byli na BMW race, den před autíčkářskou akcí, že. Chvíli jsem u vás seděl a koukal na kino :D
Správné využití :))

pro tohle auto mám opravdu slabost :D zvláštním způsobem mě mrzí, že odchází, ale jsem si jistý, že je to do benzínového nebe :) Je to krásný příklad toho, co se s autem dá zažit, nehledě na jeho stav. Fascinují mě i čísla. Auto, které už bylo v tak špatném stavu, že s ním minulý majitel nechtěl jezdit a rozprodával ho nakonec zvládlo s téměř nulovou údržbou najet ještě dalších 43 tisíc km. A nebýt koroze, věřím že by zvládlo ještě jednou tolik :) Vtipný je taky údaj o spotřebovaném oleji, 47l, tedy asi 1,1l na 1000km :D

Mazda 323F V6

Plečkapový speciál ze spárů vrakáče.

Poněkud starší povídání o autě je tady: http://moje.auto.cz/martinklein/mazdavrak.html

Mazdu 323F jsem (za peníze) zdědil od kamaráda.
Co se s autem dělo předtím, než jsem ho do ruky dostal já je k vidění zde: http://mazdadily.ic.cz/garage2.html



Auto asi půl roku stálo na zahradě a kamarád ho začal pomalu prodávat na díly a odstrojovat na vrakáč.
Už měl prodanou palubní desku a různé drobnosti z interiéru, ale na poslední chvíli jsem se rozhodl, že to auto chci.

Poslední den platné technické jsme vyzvedli značky z depozitu a s autem s chybějící palubní deskou, jedním kolem skočeným přes obrubník (elegantní lisovaná ozdoba na límci kola) se vydali na cestu. Blatníky už byly dle Mazdí tradice notně ohlodané korozí a motor s najetým půl milionem kilometrů si nějaký ten olej taky vzal. V tomto zubožené stavu jsme se šli za agenty s povolením rozdávat nálepky. A dostali jsme je :-)

Bylo nutné vyměnit zadní ložisko, kterému asi neudělalo dobře půlroční stání na zahradě. Za 800 korun jsem sehnal dvě. Pak jsem s autem, o kterém všichni tvrdili, že se každou chvíli rozpadne začal jezdit. Třeba do školy do Rožnov-Praha a tak. Stačilo hlídat hladinu motorového oleje a upravovat ji pravidelným doléváním.

Po roce a najetých asi 15 000 Km odešly přední brzdové desky i kotouče. Brzdiče neklouzaly po čepech kvůli zuhelnatělým gumám, které tam kdysi byly (shodli jsme se, že za to může použití vazelíny medové konzistence z pixly po pradědečkovi, nalezené kdysi dávno u Karla doma, která byla použita místo vazelíny na brzdiče) a tak došlo k totálnímu sjetí vnitřní strany kotoučů a vnitřních desek. Nové kotouče byly vyměněny přímo na Vinohradech před barákem. Desky a kotouče stály dohromady 1000 korun.

Od té doby Mazda zažila několik roadtripů, tahání pneumatiky alias "Valašský gumming" nebo vzniklo mazdakino. Vše se obešlo bez jedinné závady.



Další se objevila až na prvním Autíčkářově Plečkapu, kdy po odjetí asi 8 kol na krev se ozvalo zasyčení a objevila se oblaka, a praskl chladič. Czechring jsem opustil na laně, potupně tažen Toyotou Yaris. Epoxidová pryskyřice vyřešila problém na dalších 1500km, mezitím jsem sehnal chladič "nový".



Potom auto opět věrně sloužilo k přepravě lidí a věcí z bodu A do bodu B. S pneu Vraník vzadu bez náznaku přilnavosti vesměs dveřma napřed. Dokonce se mi toto chování podvozku tak zalíbilo, že jsem po vzoru opičáka Harrise zkoušel i spacesavery, a to bylo teprve boží.



Na dalším Plečkapu se tento jízdní styl spolu s velmi specifickým obutím (vpředu sjeté 10 let staré Michellny vzadu 15 let staré zpuchřelé Vraníky) velmi osvědčil, protože i v konkurenci vozidla na slickách (Kolora) to stačilo na 2. místo.



Bohužel koroze opět postoupila, na sedadlo řidiče by se menší hlodavci mohli dostat dírou v podlaze. Taky začalo něco mlátit při vytočených kolech (asi diferenciál?). Asi rány od hrábnutí do asfaltu při motoru vytočeném na dvojku do omezovače při zimních radovánkách.



Další provozovování vozidla je asi hloupost, hlavně kvůli tomu šílenému rozsahu rzi. Původně jsem auto chtěl rozebrat na díly, ale není tam vlastně jediný dobrý díl, takže vlastně není co prodat. Ale jako celek to fungovalo výborně.

A tak po mém 2 letém soužití s vozem, tedy po najetí 43 302 kilometrů (u toho asi třetina v omezovači nebo bokem) spálení 3 825 litrů benzínu, 47 litrů motorového oleje, 5mm brzdového obložení je čas Mazdu zabít. A půjde do benzínového nebe.

Na další Plečkapovou sezónu jsem si pořídil opravdový bokovací nástroj. O tom napíšu zase příště.

Tento příspěvek byl 19.01.2015 v 17:13 upravován.