načítám data...

ZAZ 1102 Tavria: Prosím, znovu už ne

Ukrajinský hatchback zůstává v mých vzpomínkách tím nejhorším, co jsem kdy řídil. Po letech ale na část špatných věcí zapomínám a místy se dokonce z frustrace pomalu stává nostalgie...

zobrazit celou galeriiHistorie: ZAZ 1102 Tavria: Prosím, znovu už ne

Jsem vlastně docela nenáročný řidič. Zábavu za volantem nacházím i ve slabých podmotorovaných strojích s agilitou parníku, nevyžaduji ve svých vozech modení prvky výbavy (zvlášť teda proto, že v tak starých autech ani nebývají) a rozhrkané stroje z devadesátek považuji za milé zpestření řidičského života. Ochotně jsem se sápal i za volant objektivně špatných vozů, jako byla Škoda 105S, nebo Trabant. Mezi tím vším je ale jedna temná skvrna. Vůz, který zůstává i po letech tím zdaleka nejhorším, co jsem kdy řídil. Dnes se s vámi, milí čtenáři, o tento neobyčejný zážitek podělím. 

Celý příběh začal na podzim roku 2013. Toho času jsem byl studentem střední školy a s optimismem jsem načínal maturitní ročník. Do školy jsem tedy dojížděl rozpadajícím se Suzuki Swift a dlouho jsem si myslel, že nic horšího se na školním parkovišti objevit nemůže. To jsem se ale hluboce mýlil. Jednoho rána dorazil jeden z mých spolužáků a dobrých kamarádů, říkejme mu třeba Ivan, do školy v podivném povoze. Na první pohled připomínal Ladu Samara, ale při bližším zkoumání se začaly objevovat rozdíly. Vpředu na stylizovaném znáčku se skvěl pro mě tajemný písmenočíselný kód 3A3, na zádi třídveřového, hnědobéžového hatchbacku visel nakřivo nápis TAVRIA. Proč si tento neobvyklý povoz tehdy zakoupil? Inu – bylo to nejlevnější auto s platnou STK v inzerci. A zpětně se tomu vůbec nedivím.

Nyní si uděláme malou odbočku do historie, abychom si vysvětlili, kde se vlastně Tavrie vzala. Už na začátku sedmdesátých let padlo v Sovětském svazu rozhodnutí, že vzduchem chlazený ZAZ 968 přezdívaný podle místa výroby “Záporožec” by si zasloužil nahrazení novějším vozem. To, že nakonec vydržel s drobnými změnami ve výrobě až do roku 1994 skvěle ilustruje akceschopnost a pružnost tehdejšího sovětského automobilového průmyslu. Projekt nového vozu získal vzletný název “Perspektiva” a už v roce 1981 se veřejnosti ukázaly první prototypy navržené týmem kolem Vladimira Stěšenka. Ty jak vzhledem, tak koncepcí a technikou mírně připomínaly tehdejší Ford Fiesta (jistě jen náhoda) a překvapovaly slušnými jízdními vlastnostmi i poměrně kultivovaným motorem. Nic nebránilo tomu, aby se v nejbližších měsících rozeběhla sériová výroba vozu, který byl v té době poměrně pokrokový i v porovnání s imperialistickou konkurencí.

Jenže místo zahájení produkce přišla z Moskvy stopka. Přeci se nesluší, aby prvním sovětským osobním vozem s koncepcí “vše vpředu” (ano, já vím Adame, technicky vzato byla první civilní verze LuAZu 967) byl vůz z ukrajinské automobilky. Rozkaz zněl jasně, prvenství mělo náležet VAZu 2108 (Lada Samara). Zdařilý projekt se tak znovu vrátil na rýsovací prkna, zadání znělo “zjednodušit a zlevnit výrobu a využít co nejvíce prvků z VAZu 2108”.

V roce 1987 tak z linky v Záporoží sjely první kusy “nového” vozu, který byl podivnou směsicí Stěštenkova prototypu a porůznu naroubovaných “úsporných opatření” a dílů ze Samary. O pohon se staral řadový čtyřválec o objemu 1091 ccm posílající 38 kW (51k) přes pětistupňový manuál na přední kola. Vpředu pomáhaly výkon krotit kotoučové brzdy, vzadu samozřejmě bubnové. Za krátké pozastavení stojí disky kol. Aby se rezerva vozu mohla umístit do motorového prostoru k uložení předního tlumiče, bylo při vývoji rozhodnuto, že Tavrie dostane tzv. planetové disky. Ty sice na první pohled vypadají efektně, jejich nestandardní konstrukce ale zavdala mnohým problémům s vyvažováním. Závěrem historického okénka dodám, že modelová řada vycházející z Tavrie se přestala vyrábět až v únoru 2011. Začátek devadesátých let to byl zdaleka nejlevnější nový vůz nabízený na českém trhu.

A teď zpátky do roku 2013. Jako natěšený čerstvý řidič jsem se samozřejmě hned ten den po vyučování nasoukal za volant onoho vehiklu. Překvapila mě na první pohled poměrně moderní plastová palubní deska a nezvykle chudá výbava. Na přístrojové desce se skvěl velký budík tachometru, sloupec kontrolek, palivoměr a teploměr chladící kapaliny. Na otáčkoměr se bohužel nedostalo. Ovadací panel topení nabízel posuvník, kterým se nastavovala teplota vháněného vzduchu a rychlost vetilátoru. Směr foukání ale nastavit nešel – Tavrie foukala “pořád odevšad”. K zimním cestám tak neodmyslitelně patřilo šmrdlání hadrem po zamlženém předním skle.Abych jen nehanil – za poměrně podařená musím označit přední sedadla, která sice nenabízela žádné boční vedení, ale byla poměrně měkká a široká. Volba stupňů pětistupňové převodovky probíhala stylem “náhodného míchání v hrnci krupicové kaše”. 

Po nezbytné úpravě sedačky následoval rozjezd. Tedy – Tavrie na první, druhé, ani třetí otočení klíčkem tak úplně nenaskočila. Až napočtvrté se pod kapotou rozezněl řadový čtyřválec a já rázem pochopil, proč vůz není vybaven otáčkoměrem, ani autorádiem. Svého času jsem se několikrát setkal s názorem, že Škoda Favorit má nedostatečně odhlučněný prostor pro cestující a v kabině je příliš slyšet motor. V Tavrii vás ale od agregátu, alespoň podle rámusu, pravděpodobně dělí jen kus kartonu. Hluk je zde ještě mnohem větší, než ve škodovkách s motorem za zadním sedadlem. To má ale i nespornou výhodu – monotónní hučení totiž alespoň zčásti zakryje kakofonii vrzání a skřípání linoucí se snad z každého dílu.

Při jízdě se naplno projeví úskalí neobvyklých tříšroubových ráfků. Ač se Ivan v několika servisech pokoušel o jejich vyvážení, nikde nepochodil. Kola vibrují a hází při každé rychlosti, dle frekvence vibrací se ale dá po pár dnech praxe odhadnout cestovní rychlost vozu bez pohledu na tachometr. Řízení bez posilovače jde poměrně lehce, ale má obrovskou vůli kolem středové polohy i přesto, že není maticové, ale hřebenové. 

Vibrující kola byla ale jen špičkou ledovce. Tavria dokázala pravidelně překvapovat naprosto bizarními poruchami a závadami. Za necelý rok se jí stihl rozletět za jízdy alternátor na mnoho kousků (a po cestě poškodit spoustu dalších věcí), nový alternátor následně dobíjel pouze sporadicky v některých otáčkách. Cosi vybíjelo baterii při stání, vůz tak bylo nutné parkovat na kopci, případně roztlačovat. Při brždění se vytrhla z kolejnic pojezdu řidičova sedačka. Kupodivu to nebylo vinou koroze, ale mohly za to zfušované sváry na ukotvení. Do auta také zatékalo kolem dveří – to vyřešila instalace těsnění na sprchové kouty a dvě tuby silikonu – a skrze podlahu – s tím si poradily tři pláty asfaltové lepenky. 

Koroze byla samozřejmě všudypřítomná a nevyhýbala se snad žádnému dílu karoserie. Tavrii tak vděčím za to, že umím poměrně zručně operovat s dvousložkovým karosářským tmelem a barvou ve spreji. Každodenním koloritem provozování ukrajinského hatchbacku bylo přehřívání motoru, prakticky nešlo sehnat funkční termostat, ani nové díly dovezené z Ukrajiny zpravidla nefungovaly déle, než týden. Problém částečně vyřešila až instalace termostatu z VAZu 2105. A některé závady byly vyloženě legrační. Měsíc před “smrtí” upadla ručička tachometru – prostě se nějak ukroutila a zůstala ležet  za plexisklem na dně ciferníku, jindy se zase při zamykání “propadl” zámek do víka kufru. To už nikdo neopravil – Tavria tak asi půl roku jezdila s odemčeným kufrem, bohužel ji ale tehdy nikdo neukradl.

Je tu ale jedna věc, která ZAZ předurčila do role výletního vozidla pro partu chudých studentů. Při cestovní rychlosti kolem 80km/h (a víc s tím jet nechcete, věřte mi) si plně naložený vůz vzal jen nějakých 5 litrů benzínu (i technického – zkoušeli jsme to) na sto kilometrů. S autem jsme tak nakonec měli docela dost fajn zážitků, jen o to, kdo bude řídit, jsme si vždycky “stříhali”. Řidičem se ale, na rozdíl od jiných aut, nestával vítěz, ale poražený. Když za necelý rok definitině skončila Tavira na vrakovišti, shodli jsme se na tom, že jsme rádi, že je pryč. 

Dost možná by moje vzpomínky byly jiné, kdyby se mi do ruky dostal opečovávaný kousek od pečlivého majitele. Vlastně je možná dost nefér dštít síru na rozhrkaný vrak “před smrtí” udržovaný partou studentů, kteří měli vždycky hluboko do kapsy. V mých vzpomínkách ale zůstává béžová Tavrie jako jediné auto, které jsem nechtěl řídit.

Máte ve své autíčkářské historii také nějaký takový vůz? Existuje nějaké auto, jehož řízení pro vás bylo spíše utrpením, než radostí? A nemáte někdo náhodou doma v garáži zachovalou Tavrii, abych mohl konečně zjistit, zda si Ivan tehdy jen pořídil špatný kousek? 


Fotografie vozu ve článku jsou ilustrační, ale takhle nějak ten nešťastný vehikl vypadal.


Mohlo by Vás také zajímat

Pro přidání komentáře se přihlašte nebo registrujte

Komentáře

Matěj Podhorský
16. ledna 2019, 10:16
0

Ha, tenhle zázrak měl náš učitel tělocviku na základce, později výrazně upgradoval na nějaký kousek škodovácké řady 742. Vždy jsem uvažoval, jaké to asi musí být na řízení, přecijen, bylo to neobvyklé a jakožto školákovi mi to přišlo zajímavé. Tak jsem rád, že nemusím, že už to vím :D a čekal jsem něco podobnýho, abych byl upřímnej

reagovat
ransom
16. ledna 2019, 10:20
0

Pamatuju dobu, kdy Tavrija přišla na náš trh (plus minus zároveň se Samarou a Moskvičem 2141). Jako nové auto to zas taková katastrofa nebyla a komu nezrezla, celkem si ji pochvaloval. Jinak to samozřejmě byl typický sovětský lidový krám naprosto neporovnatelný třeba s podobně velkým Unem či zmíněnou Fiestou, ale našinec byl rád, že byl rád.
Pro příště bych doporučil podívat se na miniauto OKA. To byla taková sovětská variace na Fiat Cinquecento...

reagovat
ma
martinw
16. ledna 2019, 10:49
0

Koukám že moje první auto Škoda 120 už byl docela luxus a to jsem si říkal jak je to hrozné že ten krám nestartuje v zimě.

reagovat
sk
skretik
16. ledna 2019, 11:43
1

Chybí mi v článku zásadní info - kolik na tohle Kubajz "redakční casanova" Pospec sbalil holek?

reagovat
Kuře
16. ledna 2019, 11:57
4

No, spíš zajímal kolik jich kvůli tomu autu nezbalil:)

Jakub Pospíšil
16. ledna 2019, 12:04
2

Počkat počkat - redakční Casanova byl odjakživa kolega Podhorský, který i na den s offroady v prachu a bahně dorazil s naškrobeným límečkem a vyžehleným svetříkem. Na Tavrii tuším příliš holky neletěly, i když pro některé to byla přijatelnější varianta, než jet domů ze školy autobusem...
Kuřecí otázka je také zajímavá, leč na tu se asi odpověď nedozvíme.

-
Komentář upraven 16. 1. 2019, 12:08:27

Matěj Podhorský
16. ledna 2019, 13:52
9

ale piču Casanova, jen se rád oblékám elegantně a zcela nevhodně k příležitostem :)

beastar
16. ledna 2019, 14:37
0

Co je špatný na svetru k offroadům? Byl alespoň ze sobem? Myslim že aby to bylo dokonalý chtělo to ještě šálu.

Matěj Podhorský
16. ledna 2019, 14:42
5

Místo šály bylo lněné sáčko :D snapshot z instastory

beastar
16. ledna 2019, 14:58
0

:D já myslím že naprosto v pořádku. Byznys casual je na offroad den dokonalý.

PB
17. ledna 2019, 08:36
2

Uplne v poradku. Mozna bych zvolil nejaky lehce lovecky doplnek, ale jinak v lati :)

BigBen
16. ledna 2019, 13:05
0

Podobně strašný zážitek mám s parodií na dodávkový automobil alias Škoda 1203. Do vozu Oltcit 11R jsem raději ani neusedl...

reagovat
Vojtěch Kubiš
16. ledna 2019, 14:43
0

hezký článek :) Mám jen poznámku, jste si opravdu jistí těma kotoučovýma brzdama na předních kolech? Já mám za to, že Tavrie měla právě kvůli konstrukce kol i vpředu bubny..

reagovat
Jakub Pospíšil
16. ledna 2019, 14:56
1

Měla nestandardní přední kotouče, které se poměrně špatně měnily a dost se vlnily. Narozdíl od standardních kotoučů měly díry na uchycení po obvodu, ne ve středu.
Na Youtube jsem našel video, které tento pokrokový systém krásně ukazuje. (kolem 4:30)
Jsem moc rád, že se to už nikdo nepokoušel replikovat :D


-
Komentář upraven 16. 1. 2019, 14:58:44

Vojtěch Kubiš
16. ledna 2019, 15:03
0

WOW, tak to jsem netušil :D to je ještě divnější auto než jsem si kdy vůbec myslel. Díky za rozšíření povědomí :D

Pe
Pech.
17. ledna 2019, 03:41
0

Stejně dementní brzdy mělo i Audi V8... říkalo se tomu Ufo brzdy. Akorát disky měla ta audi normální a kotouč nebyl dělený od náboje, ale v kuse.

tazzz
16. ledna 2019, 16:35
0

Viděl jsem tuto kuriozitu u kamaráda, ke kterému jsem jel vyměnit olej.U něj se vždy sešlo pár lidiček a víc se kecalo než dělalo, ale tenkrát jsme se opravdu pobavili.Motůrek jako z autíčka na setrvačník a stejně k ničemu nebyl přístup.Dát baterku pod rezervní kolo může fakt jenom bláznivý Ivan.

reagovat
Jakub Pospíšil
16. ledna 2019, 16:54
2

Ano! Baterka pod/před rezervou hned za světlem, to už jsem vytěsnil. A ještě krásně schovaná pod pantem dopředu otevírané kapoty. Pravá polovina motorového prostoru byla naopak skoro prázdná, na podběh se vešla velká brašna s nářadím...

PepaSFI
16. ledna 2019, 17:11
0

ve starém Fiatu Panda se dopředu vešel stejně objemový motor, baterie byla dobře přístupná, rezervní kolo bylo umístěné stejně, jen bylo zcela standardní a normální a ještě se tam vešel hever, tedy normální stojatý hever, ne nějaká pidihračka z plíšků a plastu na jedno použití jak je dnes zvykem, klíč na kola a šroubovák. A kolem bylo spousty místa, cokoliv se dalo snadno opravovat.

Tohle je bohužel smutná ukázka toho jak fungovalo skvělé hospodaření pod diktátem Moskvy. Dodnes se divím že nám tenkrát dovolili vyrobit Favorita.

reagovat
Ta
Tavrius
21. ledna 2019, 14:26
0

Zdravím:-) Tak hrozný to ale nebylo! Měl jsem tu čest, právě Tavria se stala také mým prvním autem v roce 1996, jako studentský povoz - Dostal jsem jí od táty, protože Tavriusku odložil a koupil si nové Mondeo (neskutečný rozdíl v té době). Co se týká hluku, tak Tavria nebyla hlučnější oproti Škodě 120, spíše tišší, spotřeba okolo 6 litrů, bolestí bylo brždění díky absenci posilovače brzd a brzké přehřátí při častém brždění. Koroze se projevila zejména na předních blatnících, dílenské zpracování bylo horší, dokonce mi jednou doslova upadla dvířka řidiče:-) studený svár na pantech:-) Kabeláž na rádio se musela dodělávat, pochopitelně i díry na repro, či anténu. Nejhorší byla návštěva pneuservisu, neboť nebylo dílny, která by měla kopyto na tak zvláštní ráfek... Jinak v celku dobré postrkovadlo, v zimě hned topilo

reagovat
Jakub Pospíšil
21. ledna 2019, 17:55
1

Já si nedělám iluze - ten kousek, ke kterému jsem se dostal, byl fakt v hrozném stavu. Pokud se o to někdo staral, nemuselo to být tak zlé. S tím topením je to pravda, na druhou stranu v létě to zase hned vařilo :)
Brzdy, to byla kapitola sama pro sebe. Bylo potřeba myslet občas dost dopředu.
A upadlá dvířka přidávám do fondu legračních závad, to prostě nevymyslíš.

Ta
Tavrius
21. ledna 2019, 20:30
0

Dost legrační to bylo:) proto mi okolí dalo přezdívku Tavrius, dodnes mi tak říkají, protože v Kolíně to byla snad jediná Tavrie a budil jsem s ní dost velkou pozornost. Dokonce má třídní profesorka popisovala můj povoz, jako ďábelské funící spřežení, které vyluzuje nespočet pahluků… Pln mindráku z tohoto povozu, zakoupil po roce vůz značky BMW 320, ale to už je jiná kapitola, ALE NA TAVRIUSKU VZPOMÍNÁM S LÁSKOU:-)))))

Pe
Petrjanko
21. ledna 2019, 18:13
2

Tavriu vlastním ještě dnes, je jako nová bez rzi. Jízdní vlastnosti mi připadají úměrné době vzniku, Favorita z roku 1990 v top stavu mám také a nevidím v tom žádný rozdíl co se týče jízdních vlastností.
Možná potřebovala více péče, nežli ostatní vozy východního bloku, ale nevím......

reagovat
Jakub Pospíšil
21. ledna 2019, 20:33
2

Líbí se mi ten kryt na rezervu z rozříznuté pneumatiky. Ten jsme neměli a vlivem častého přehřívání motoru se časem na rezervě udělala boule.

op
oplik.jenik
22. ledna 2019, 13:03
0

opravdu to bylo o kuse... měl jsem v roce 1998 kus s najetými 24tiskm (táta to auto radši opustil po roce provozu) bylo koupeno jako pracovní vozidlo nové v roce 1995.. pak stálo. protože: furt vařilo (termostat i těsnění mě přišlo nové jako staré) topila výborně, ale i v létě. Za celou dobu provozu nebylo v Praze servisu co by vyvážil kola :-).. jediné s čím byla vděčná.. její světlá výška a humpolácký podvozek.. provozní rychlost 80km/h bylo možné udržet i na lesní cestě.. jak jsem se radoval že se raduje nový kupec z ukrajiny že koupil vozidlo za flašku (tehdy 4leté s 26tis-km)

reagovat
op
oplik.jenik
22. ledna 2019, 13:10
0

Jinak pánové víte jak se do čech dostala Tavria? Firma PAL dodala na ukrajinu přední svítidla a svíčky a myslím modul zapalka.. bohužel výrobce byl v platební neschopnosti tak poslal pár autíček jako splátku dluhu do čech. zde se udělala reklama 99tis v základu a 101tis červená..
na auto byl pořadník i když bylo ve svobodném československu již všeho dostatek :-))) jako kluk si pamatuji předávání nového vozu (dodnes prodejce lituji) zkušební jízda a fixou na okno (topí, netopí, nejede) a z těch pár zbytku padnul vždy los

reagovat
Ta
Tavrius
22. ledna 2019, 20:30
0

Táta platil v roce 1992 za červenou Tavrii 105000 Kč, v ceně byl 4x gumový kobereček a ozdobné kryty kol :-) Tehdá kupováno vedle Prioru Pardubice v UNIMO buňce.



Poslední komentáře

Poslední inzeráty

Volvo S60 2.5 AWD 2007
Volvo S60 2.5 AWD

2007 rok výroby
210 koní výkon
2 521 ccm objem

Cadillac Fleetwood Brougham 1977
Cadillac Fleetwood Brougham

1977 rok výroby
185 koní výkon
7 000 ccm objem

Audi A4 S-LINE, Kupé, Cabrio 2004
Audi A4 S-LINE, Kupé, Cabrio

2004 rok výroby
161 koní výkon
2 498 ccm objem

Jeep Grand Cherokee 5,7 hemi  LPG 133 000km  2005
Jeep Grand Cherokee 5,7 hemi LPG 133 000km

2005 rok výroby
325 koní výkon
5 700 ccm objem

Jeep Grand Cherokee 5,7HEMI LPG 2005
Jeep Grand Cherokee 5,7HEMI LPG

2005 rok výroby
325 koní výkon
5 700 ccm objem