Lancia za miliony sloužila jako psí bouda

Psal se rok 1990, když fotograf Thomas Popper v jedné zapadlé vesnici uprostřed Keni, kdesi daleko od civilizace na špinavém dvorku, objevil opuštěný vrak starého automobilu. Na tom by nebylo nic až tak zvláštního, pojem ekologická likvidace v té době dost pravděpodobně neměl v místním dialektu ani odpovídajíci ekvivalent. Jenže tohle nebyl jen tak obyčejný vrak. Zkušené oko v klínovité maličké karoserii rozeznávalo známé tvary. Při pohledu na dveře, na kterých se stále jasně rýsoval nápis ‘S.Munari – S.Maiga’, se potom těm pravým motoristickým nadšencům zatajil dech. Podle všech dostupných stop tohle kdysi bývala legendární Lancia Stratos HF, dokonce v závodní verzi v barvách továrního týmu Lancia. 

Jenže co je pro jedny kus závodní histore nevyčíslitelné hodnoty, to může být pro druhé rezavějící bouda pro zatoulané psy. A přesně to se stalo s touhle Lancií. Mnohem větší záhadou, než jak mohli prostí vesničané neodhalit skrytý potenciál pokladu, který rezivěl na jejich zahradě, však bylo, kde se tu tento stroj vůbec vzal. A nakonec i to, co je to vůbec za Stratos?

Pro ty z vás, kdo nemají takový přehled o historii rally, teď přijde krátké uvedení do problematiky Lancie Stratos HF. Italská značka Lancia vstoupila do nejvyšších pater soutěží rally svým modelem Lancia Fulvia HF v polovině šedesátých let. Malému kupé s pohonem předních kol a čtyřválcem o objemu skromných 1,3 a později 1,6 litru by se dnešní petrolheadi vysmáli. Ještě štěstí, že je z něj již legenda a tak se mu smát nemohou. A legendou se Fulvia stala právem, ona totiž pravidelně vyhrávala. Domácí italský šampionát vyhrávala od roku 1965 až do roku 1973 s jedinou výjimkou (1970) a v letech 1969 a 1973 auto zvítězilo i v mistrovství Evropy. 

Jenže nic netrvá věčně. Konkurence nikdy nespí a tak se dominance Italů v rally začala vytrácet. Do hry vstoupilo Porsche a lehkonohá, ale nepříliš výkonná Lancia začala ztrácet. Povzbuzeni předchozími úspěchy však Italové rozhodně neseděli s rukama v klíně. Zatímco se Fulvia snažila ze všech sil držet krok s dorážejícím Porsche, v dílnách Lancie už vznikalo nové auto. Kladivo na Porsche. Vlastně kladivo na cokoli. Nová Lancia nebyla žádnou závodní úpravou některého z běžných modelů značky. Bylo to ultimativní závodní auto stavěné od prvního šroubku jen pro soutěže rally. Kompaktní kupé s motorem uprostřed, extrémně krátkým rozvorem a aerodynamickou karoserií z dílen studia Bertone se nepodobalo ničemu, co svět rally dosud poznal. 

Posádka byla namačkána v samotném středu miniaturní kabiny, tohle auto nebylo stavěné na nějaký komfort, tady hrálo prim těžiště, ovladatelnost, lehkost, rychlost. Ve výplni dveří chyběla přihrádka na peněženku, klíče a láhev s minerálkou, zato tu byla kapsa na helmu. A potom tu byl motor. Fulvia si musela vystačit s oním malým čtyřválcem, pro Stratos ale bylo připraveno něco trochu jiného. Vidlicový šestiválec Ferrari Dino. Výkon 275 koní později vzrostl na 320, když dvanáctiventilový rozvod nahradil ten s 24 ventily. V rukou pilotů Sandra Munariho and Björna Waldegårda tohle auto doslova létalo a výsledkem byly tři mistrovské tituly v letech 1974, 1975 a 1976. 

A teď se vraťme zpátky na smradlavý dvorek v Keni. Lze předpokládat, že nalezené auto bude mít něco společného s místní Safari Rally. Tu Stratos HF samozřejmě absolvoval hned několikrát. V roce 1976 potom posádka Munari – Maiga, jejichž jména vidíme na dveřích, soutěž nedokončila pro závadu na motoru. A nalezenec je zdá se skutečně odstavený spíše pro nějakou závadu, než kvůli nehodě, samotný skelet ani další kusy, poházené po zahradě, nenesou stopy nějaké havárie. Zdá se tedy, že záhada je vyřešená, tohle je tedy to auto! Až na to, že není. Auto, které Munariho a jeho parťáka v Africe v roce 1976 vypeklo, byl vůz s registrační značkou TOL96265. Tohle auto se však v soutěžích objevovalo až do roku 1978, očividně tedy africký debakl přežilo a bylo opraveno. 

Pátrání tedy pokračuje a začíná to být zajímavé. Objevily se i názory, že se jedná o pouhou rozestavěnou repliku a celá senzace je jen hodně nafouknutou bublinou. Ale ani tady teorie nesedí k nálezu. Kdo by stavěl repliku, mohl by skutečně mít na zahradě poschovávané jednotlivé karosářské díly připravené na montáž – často se stává, že takový projekt přeroste svému tvůrci přes hlavu a výsledkem je jen rozpracovaný skelet. Ostatně takových Stratosů se po zahradách válí pár i v naší domovině. Jenže dokud nemáte auto poskládané, nebudete ho lakovat a nebo na něj dokonce dávat polepy, to prostě nedává smysl. 

To nás tedy vrací zpět k autu ze soutěže 1976. Je možné, že Italové porouchaný vůz prostě nechali na místě a registrační značku z něj přišroubovali k jinému autu? Tato myšlenka není tak absurdní, jak by se mohlo zdát. Stratos HF vzniknul v sérii 500 nebo možná 1500 kusů, přesné číslo nikdo nezná. Už jen tento fakt něco značí o tom, jak těžkou hlavu si Italové s dokumentací k autům dělali. Ale je tu další problém. Zelená střecha.

Auta pro sezonu 1976 dostala nové barevné schéma a původně celozelená střecha se změnila, když dostala červené pruhy. Navíc tu pro náročné podniky, jako byla právě Safari Rally, byla připevněna konstrukce na náhradní kolo, po které na nalezenci též není ani stopy. Auto je nade vší pochybnost v barvách sezony 1975, tehdy však Munari soutěž dokončil na druhém místě. Že by se tu jednalo o nějaký promyšlený podvod, Munari v polovině závodu nějak nepozorovaně vyměnil auto za nové a to staré potom jeho tým potaji rozebral a schoval k někomu na zahradu? 

Ne, že bych si to nedokázal představit, závodní tým Lancia měl občas poněkud neortodoxní nápady na cestě k úspěchu. Jednou křižoval závodní trať před závodem doprovodnými dodávkami s připevněnými smetáky, jindy zdržoval na startu, aby se prach po předchozím autě co nejvíce usadil a trať byla dobře viditelná, tak proč by nezkusil i tajně vyměnit auto? Ale ani tahle konspirační teorie neprojde. Jednak už je to trochu moc velký podvod, Italové si libovali spíše v takových srandičkách na hraně pravidel, ale je tu i závažnější problém. Nesedí nám totiž jméno spolujezdce. V roce 1975 v kabině s Munarim seděl Drews Lofty. Dle dalších důkazů se ale postupně ukazuje, že nalezený vůz je skutečně auto s registrační značkou TOL87904, tedy tovární závodní vůz Lancia ze sezony 1975. Kde se tu vzalo a kde se na něm vzalo jméno Maiga?

Vysvětlení je nakonec prosté. Lancia používala tohle auto i v roce 1976, tehdy už ale jen pro trénink. Jedná se tedy skutečně o autentický závoďák, auto, které dorazilo rok před svým uložením na špinavém dvorku do cíle Safari Rally na druhém místě. Při tréninku v Keni v následujícím roce však měl vůz závadu. Zásoby dílů, které s sebou tým vezl, byly pochopitelně omezené, a než by mechanici dávali vysloužilý závoďák opět dohromady, raději jej nechali svému osudu. Jak prosté řešení některé záhady mají….

A šťastný konec? Překvapivě tu skutečně je. Poté, co fotky Thomase Poppera obletěly svět, byl vůz vysvobozen ze špinavého dvorku a odvezen zpět do Itálie. Tam údajně došlo k rozsáhle renovaci a slavný Munariho Stratos HF ze sezony 1975 tak zřejmě nakonec zaslouženě odpočívá ve sbírce některého z motoristických nadšenců a možná se s ním časem potkáme i na nějaké historické rally. A to by bylo skutečně dobře, Lancia Stratos HF totiž zůstává v mnoha ohledech nepřekonatelným strojem. 

Znáte jiný rally speciál stavěný od první skicy přímo pro soutěže? A co byste dělali s takovým nalezencem vy? Pište nám do komentářů!