Jak vypadají ta nejlevnější auta na trhu? Překvapivě barevně.

Na stránkách Autíčkáře vám pravidelně zprostředkováváme vhled do světa automobilovych novinek. Testovací vozy zevrubně podrobíme náročným zkouškám a poté se neváháme dělit o své dojmy a poznatky ze soužití s nejnovějšími výdobytky automobilového průmyslu. Při pohledu do našich recenzí ale člověk snadno nabyde dojmu, že nová auta jsou dnes samý barvami hrající infotainment, dvoubarevný metalický lak a příplatková velká litá kola (na které si příležitostně rádi zanadáváme). 

Jenže při konfrontaci se zbrusu novým autem, které si opravdu někdo koupil za svoje vlastní našetřené peníze se snadno může stát, že místo blýskavého barevného pozlátka a bohaté výbavy zbyde spotřebiteli jen základní bílá karoserie doplněná černým akcentem klik a zrcátek, monochromatický displej beznadějně se topící v lánech šedivého plastu a čtveřice “okrasných krytů kol”. Anebo už to tak už dneska není?
Interiér základní Dacie nenabídne opravdu žádnou výbavu. Vše je v zájmu ceny osekáno na úplné minimum.

Největší zklamání z toho, jak vypadá typické “již od” auto se dá logicky očekávat ve třídě těch nejlevnějších vozů. Výsostné vody plechových kol, okének na kličku a barvy “bílá arktická základní” už ale kupodivu nejsou tak depresivní, jak tomu bývalo dříve. Posledním mohykánem výbav level “Fabia Junior” zůstává nepřekvapivě rumunská Dacia. Základní verze jsou lakované na bílo, doplněné černými nárazníky a stříbrnými poklicemi na plechových kolech. Litrový atmosférický benzínový tříválec pod kapotou. Z výbavy v interiéru nelze zmínit skoro nic, jen povinné bezpečnostní prvky nadiktované mezinárodními směrnicemi pomáhají zaplnit seznam stadardního vybavení vozu. Rádio, elektrická zrcátka, elektrická okna alespoň vpředu, nebo snad klimatizace – nic z toho nečekejte. Tady hraje zkrátka prim cena. Základní konfiguraci nejlevnější Dacie si můžete detailně prostudovat tady.

Takto oholená osobní auta jsou ale v dnešní době výhradně doménou Dacie. U jiných levných vozů už je to veselejší. Třeba takový Fiat Panda už vypadá hodnotněji. Základní verze nazvaná poněkud nelogicky Plus se prodává v trochu popelářsky působící oranžové barvě (nazvané pěkně po italsku “Sicilia”) a v laku už jsou i nárazníky (až na otěrové plochy). Pod kapotou přede také benzínová atmosféra, ale tentokrát hned čtyřválcová. Veseleji je i v interiéru. Kromě klimatizace, elektrických okének a rádia tu potěší i možnost vybrat si bezplatně mezi šedivým a červeným prošíváním čalounění. Základní Pandu můžete okouknout tady.

Barva “oranžová Sicilia” Pandě docela sluší, i když někomu může asociovat vůz městských služeb.

Pojďmě se raději z krajin toho nejlevnějšího posunout o kousíček výše. Loňská styová novinka, Peugeot 208, startuje na ceně těsně pod třemi sty tisíci korun. Vzhledově atraktivní hatchback si lze bez příplatku koupit pouze v zářivě žlutém metalickém (!) laku, který vozu moc sluší. Vhodně zvolené poklice zase zdálky celkem šikovně maskují, že vůz neobouvá kola z lehkých slitin. Zvenčí je to tedy docela v pořádku a ač k eleganci top verzí s dvoubarevným lakováním přeci jen kousek chybí, auto ostudu nedělá a vypadá pěkně. 

Leč zevnitř už to tak veselé není. Ne snad, že by tu bylo málo výbavy. Radio s bluetooth, paket asistenčních systémů, klimatizace, tempomat, nebo asistent rozjezdu do kopce jsou v základu poměrně štedrou nadílkou, ale Peugeotí cockpit bez velkých barevných displejů působí opravdu divně a lacině. Uprostřed zbytečného monolitu tyčícího se vprostřed palubní desky nesměle pomrkává černobílý displej rádia a všude je spousta nevyužitých ploch plastu, který tiše připomíná majiteli, kde všude ušetřil. Základní 208 si prohlédněte tady.

iCockpit v základu zkrátka moc dobře nevypadá. Přitom interiér vybavené 208 je fakt krásné místo.

U hatchbacků ještě na chvíli zůstaneme a podíváme se na etalon evropského automobilismu, totiž Volkswagen Golf. Osmá generace je v prodeji teprve pár týdnů a ukazuje, že základní výbava bez příplatků nemusí znamenat zbytečné odříkání a kompromisy. Tmavošedý lak a plechová kola s poklicemi působí nenápadně, ale neurazí, litrový přeplňovaný tříválec je spřažen se šestistupňovou manuální převodovkou, takže v dálničních rychlostech přetočeně neřve a ve výbavě najdeme kromě všeho, co se tak nějak dalo čekat, třeba i digitální přístrojovou desku, infotainment s plnou konektivitou, bezklíčový přístup, vyhřívaná sedadla a volant, nebo full led světlomety vpředu i vzadu.

Černočerný interiér je sice prost zbytečných designových libůstek, ale narozdíl od lowcostových aut se tu při pořízení základní varianty nebudete cítit provinile, že jste si nepřiplatili za něco navíc. Základních Golfů budeme, troufnu si říci, potkávat na silnicích docela dost. Většině řidičů taková výbava bohatě stačí, ba co víc, budou z ní mnohdy nadšení. Detailně si vůz můžete prohlédnout tu .

Základní Golf působí nenápadně, plecháče s poklicemi nezapře, ale dojem lacinosti tu nehrozí. 

Jak to vypadá v základní kategorii u velkých SUV? To si ukážeme třeba na domácí Škodě Kodiaq. Tu lze objednat za základní cenu pouze v barvě “modrá energy” (přezdívané “hrncová modř”), leč i bez připlácení máte na výběr mezi dvěma typy sedmnáctipalcových litých kol. Ty se v mohutně oplastovaných podbězích sice trochu ztrácí a působí disproporčně, ale co se dá dělat. 

V interiéru je k dispozici pouze černá varianta s látkovými sedadly, podobně jako u Golfa tu je ale výbavy dostatek, dojde i na infotainment, automatickou dvouzonovu klimu, nebo kolenní airbag řidiče. Na druhou stranu se už bavíme o autě, které stojí přes 700 tisíc a tam by zkrátka působilo “tlačítko s vločkou” a jednodinové rádio nepatřičně. Základní Kodiaq si můžete prohlédnout zde.

Modrá je vlastně docela pěkná barva a až na malá kolečka tu není poznat, že jde o základ.

Nahlédnutí do světa spodních pater konfigurátorů zakončíme lidovým americkým sporťákem, Fordem Mustang. Za cenu lehce pod 25000 USD dostanete za oceánem verzi se čtyřválcovým Ecoboostem a šestistupňovým manuálem posazenou na základních sedmnáctkách. Bez příplatku jde v americkém konfigurátoru vybírat hned z osmi barev, mezi kterými je i níže zobrazená vysoce nevkusná limetková. V interiéru jsou základní hadrové sedačky, nějaké to rádio, klima a to je tak zhruba všechno. 

Takovéhle holátko si ale lze objednat jen v USA, u nás je na výběr pouze mezi variantou GT s pětilitrovým osmiválcem a variantou Bullit s…pětilitrovým osmiválcem. Cena sice startuje na více, než dvojnásobku ceny americké “chudobky” (a za nevkusnou limetkovou se připlácí), ale zvuk náhodných detonací z osmi válců zkrátka ke koni tak nějak patří, takže nás absence levného čtyřválce asi ani nemusí moc mrzet.

Jak je vidět, doby základní bílé a nelakovaných nárazníků už pomalu mizí. Je trochu otázkou, zda nabídka různých barevných odstínů nereflektuje spíše stoupající oblibu bílého laku na vozidlech ochotu zákazníků za tuto dříve opovrhovanou barvu s chutí připlácet, ale trend “cena především” už razí snad jen v úvodu zmíněná Dacia. Naopak v segmentu střední třídy se v základu objevují prvky, o kterých si ještě před pár lety mohly nechat zdát i luxusní limuzíny. Jak se říká – pokrok nezastavíš. 

Vývojem prochází i nabídka motorů. Jako před lety i dnes stále platí, že nejlevnější variantou je jednoduchý atmosférický benzínový motor, dřívě běžné čtyři válce jsou ale čím dál výjimečnější. Když si ale odmyslíme onen lichý počet pístů, jde vlastně o docela podařené pohonné jednotky, které v rámci kategorie neurazí. Kam si myslíte, že se bude situace v dolních patrech konfigurátorů vyvíjet dál? Pořídili byste si auto v základu? A je výbava opravdu místem, kde se vyplatí šetřit? Diskuze je vaše.