Volskwagen T-Roc Cabrio 1.5 TSI: Nejmilejší překvapení letošního roku

Před čtyřmi roky přišel s podobným nesmyslem Land Rover. A pojem ‚nesmysl‘ používám v tom nejlepším slova (ne)smyslu. Evoque, který vzezřením připomínal výstřední jacuzzi, mi nemálo projasnil jeden letní týden a k závěru testu jsem byla zcela přesvědčena o tom, že crossover-cabriolet je vlastně dokonalý univerzál, který je ideálním druhým autem do rodiny a zcela dostačujícím jediným autem pro jednotlivce, pár či rodinu prostorově úspornou. Žel, svět odmítl vzít můj geniální postulát na vědomí a Evoque bez střechy prodejní rekordy nebořil, následkem čehož se po pár letech s příchodem nové generace definitivně odporoučel. Škoda. Iracionální, střelené a excentrické nápady pronikají do reality čím dál ojediněleji a uniformita je smutná věc. 

Že s dalším střeleným excentrismem přichází zrovna koncern VW, synonymum racionality a konzervativismu, je velké překvapení. Ale možná právě díky tradičnímu rodokmenu a středostavovskému původu má T-Roc v dnešním světě mnohem větší šanci na přežití. A samozřejmě díky ceně, která je o hezkých pár stovek tisíc nižší než u Land Roveru. Zatímco Evoque startoval na částce 1,3 milionu, na kabriolet od VW vám bude stačit 750 tisíc a za milion už bude napumpovaný veškerou myslitelnou výbavou. 

Design je samozřejmě diskutabilní věc a šance na půvabné tvary u auta, které je skoro stejně dlouhé jako vysoké, se limitně blíží nule. Někteří z vás se dokonce při komentování fotky na našem facebooku dopustili neslušnosti. Ale já nejsem povrchní děvče a krása per se  mě zrovna nebere, mnohem víc záleží na sympatiích a chemii. V mých očích je T-Roc roztomilý, nevážný a vlastně docela hezký. 

Ve skutečnosti se jedná o roztodivnou stavebnici ze všech možných dílů, které byly v koncernu zrovna k mání. T-Roc stojí na platformě MQB, stejně jako třeba Golf nebo Tiguan, teoreticky by tedy mohl dostat i pohon 4x4. Palubní deska a radiomapa pochází z o číslo nižší třídy, kam patří třeba Polo nebo Ibiza. Ptáčkové na střechách si sice cvrlikají něco o tom, že to s sebou přináší méně kvalitní tvrdé plasty a zastaralý systém, po krátkém setkání s infotainmentem v novém Golfu to ale považuju za požehnání. V T-Rocu je totiž parádní zastaralý panel plný zastaralých tlačítek. Ta jsou samozřejmě ze zastaralého plastu, který by jistě mohl být vznešenější, zato je ale můžete mačkat a ona u toho pěkně lupou. Dotykový displej tu máme samozřejmě taky, ale vedle něj se hrdě tyčí zastaralá točítka hlasitosti a ladění. V kombinaci s velmi efektními koženými křesílky to náhodou vypadá hezky a hlavně to všechno dobře funguje. 

Uprostřed mezi předními sedačkami pak máme ono tlačítko, které umí udělat z všedního mainstreamového crossoveru nevšední a nemainstreamový. Za nějakých 9 vteřin zmizí plátěná střecha za zadními sedadly, a můžete si užívat sluníčko, vítr ve vlasech, připálenou pleš, výfukové plyny, prach, všetečné pohledy, zkrátka všechno, co patří k jízdě kabrioletem a co z  de tak hezky shrnul kolega Kubajs. 

Na začátku října hrozilo, že se ke zmíněným radostem přidá ještě deštík a ofouknutá krční páteř, načasování se však nakonec ukázalo být perfektní. Během všedního týdne se teploty držely kolem patnácti stupňů a svítilo sluníčko, což je pro bezstřešné vyjížďky počasí tak akorát. Není třeba řešit vedro, spalující UV záření ani obtížný hmyz. Víkendové sychravo, mlhavo a lezavo pak zase pomohlo ověřit, že i se zataženou střechou je tenhle T-Roc úplně normální auto, ve kterém je dost místa pro dva dospělé a dvě děti, a že se ani se střechou nepromění v temnou kobku, ze které není vidět ven. Zadní okénko je dostatečně velké. A že má opravdu výkonné topení a střecha 100% těsní.

T-Roc Cabrio je oproti ‚konvenční‘ variantě asi o 200 kilo těžší. A je to úplně fuk. Ani se střechou nejde o žádný lehkonohý sporťák a kabriolet taky nemá atletické ambice, což je jedna z věcí, které se mi na něm líbí nejvíc. Je to úplně běžné auto, které umí stáhnout střechu. Nic víc, nic míň. Není to roadster, není to ani megaluxusní produkt, je to obyčejné čtyřmístné kabrio, kterých se na současném trhu zoufale nedostává. Z ‚normálních‘ aut do milionu dneska bez střechy pořídíte dvojkové BMW a ještě Mini, které je ale skutečně mini a jeho zadní sedačky jsou spíš symbolické. Všechno ostatní je buď drahé, nebo ostré a sportovní, nebo obojí. Stýská se mi po obyčejných Golfech, dvoustovkových Peugeotech, Astrách, Escortech a Meganech, které nechtěly ohromovat chirurgicky přesným trefováním apexů ani opulentním luxusem, ale jen prostou přízemní radostí plynoucí z jízdy pod širým nebem. Vezmeme-li v potaz omezenou tuhost karoserie, kabriolet dává beztak mnohem větší smysl u obyčejných pleček než u sporťáků. Prostě klidná jízda na kochačku, žádné kravení.
Auto bez střechy si navíc instantně zamiluje každé lidské mládě a připadá mi tudíž krajně nelogické a nefér, že je tak málo dostupných kabrioletů, v nichž může cestovat pohromadě celá rodina. 

Už slyším hlasy tam vzadu, že rodina potřebuje obří kufr, protože kočárky, kola, plíny, plyšoví medvědi, cestovní postýlky, města z lega, tříkolky, boby a nafukovací čluny. Inu, každému podle jeho gusta. T-Roc Cabrio má zavazadlový prostor o velikosti 284 litrů, což není žádná sláva (ovšem pořád je to víc, než měl třeba zmíněný Evoque), ale na víkend jsme se do něj ve čtyřech sbalili. 

Nejdřív jsme jeli po městě – hezky na pohodu bez střechy. Adaptivní podvozek v T-Rocu funguje výborně a i na devatenáctipalcových kolech, která jsou ke krátké karoserii až nepoměrně obrovská, auto zůstává nadprůměrně komfortní. Pak jsme jeli po dálnici – hezky rychle, jak jsme zvyklí, se střechou nahoře. Netrpěli jsme kraválem o nic víc než v uzavřeném autě, které není ideálně aerodynamické. A nakonec jsme jeli po okreskách – v klidu, ale svižně, opět se střechou dole. Sportovní režim ještě pomůže s náklony karoserie, které ale nejsou ani v komfortu nijak dramatické. Co je překvapivé a příjemné, těch dvě stě kilo navíc pomohlo vyztužit karoserii tak, že se takřka nekroutí. Nemohu nevzpomenout na Peugeot 206 CC, který se po spuštění střechy jako mávnutím kouzelného proutku proměnit v hroudu tyrkysového žužu. U T-Rocu možná nepoznáte rozdíl. Ani sportovní mód pak neudělá z auta uskákanou kozu. A ‚sport‘ má ještě jednu výhodu, díky které jsem ho nakonec používala o dost častěji než comfort. 

Tím se dostáváme k Achillově patě tohoto jinak veskrze pozitivního autíčka. Koncernová benzínová patnáctistovka v kombinaci s DSG mě neoslnila ještě v žádném voze, kde jsem s ní měla tu čest. Z hlediska výkonu je jedna pětka pro tenhle typ auta zcela vyhovující, jenomže sedmistupňová dvouspojka asi není ten správný partner do tanga – ztrácí rytmus, předbíhá nebo se zapomíná a ještě šlape na nohy.  Občas se stane, že když v komfortním režimu důrazně dupnete na plyn, stihnete si za dobu, co převodovka počítá, i vypít kafe a přečíst noviny. A je to stejně tristní při jízdě krokem i ve stotřicítce na dálnici. Jen občas přijde změna ve formě rozhodnutí naopak značně ukvapeného, a to pak auto nečekaně hrabě i na suchu. Naštěstí právě sportovní režim její obrušuje nerozhodnost převodovky aspoň natolik, že ji můžete přestat vnímat. Závěr tedy není zas tak kritický – i když jsem otravnému kombu motoru a převodovky věnovala celý odstavec, od pořízení T-Rocu by mě asi neodradilo. 

Verdikt

V první řadě mě hřeje u srdce, že tohle auto vůbec existuje. Při zběžném pohledu totiž působí jako absolutní nesmysl, který je ještě absolutnější, když si uvědomíte, že ho do světa vypustili právě ve Wolfsburgu. Nechovám sice naivní přesvědčení, že si obchodní oddělení pečlivě nepropočítalo všechny položky ve sloupcích příjmů a výdajů, přesto je zde ve hře jistý prvek náhody. Prodejní úspěch je leckdy nepředvídatelná věc. Mám prostě radost, že T-Roc bez střechy dostal dostatečný počet podpisů, aby se dostal do výroby. 

Bez ohledu na svůj přínos diverzitě je navíc T-Roc Cabrio dobré auto. Má přívětivý mrštný podvozek, je obratné a příjemně se řídí. Má spoustu parádních tlačítek, dobré audio, prvotřídní výbavu včetně chytrého adaptivního tempomatu a pohodlné sedačky. Jasně, je tu ta věc s převodovkou, ale myslím, že se s ní dá najít společná řeč. Celkový dojem z auta mi pokazit nedokázala. Soudíc dle počtu patnáctistovek s DSG, které se prohánějí po našich silnicích, to je většině lidí úplně egal. A střecha, která zmizí za zadními sedadly, než bys řekl švec, je ten nejlepší recept na dobrou náladu.

Technické údaje

Motor: Přeplňovaný zážehový čtyřválec 1498 ccm 
Výkon: 110 kW (150 k) v 5000 ot./min
Točivý moment: 250 Nm v 1500 ot./min
Převodovka: sedmistupňová DSG
Maximální rychlost: 205 km/h 
Zrychlení 0–100 km/h: 9,6 s 
Provozní hmotnost: 1540 kg 
Průměrná spotřeba dle výrobce: 5,6 l/100 km kombinovaná
Průměrná spotřeba v testu: 7,5 l/100 km kombinovaná
Základní cena s danou motorizací (výbava Style): 748 900 Kč
Cena testovaného vozu s příplatky: 1 091 600 Kč