načítám data...

Stylový a levný crossover od VW. Taigo má trumfy k úspěchu, chyb se však nevyvarovalo

Volkswagen představil své malé SUV Taigo. Je prostorné, dobře vybavené, atraktivní a není drahé. Našli jsme na trhu Svatý grál?

zobrazit celou galeriiFoto:   Honza 'Hamster' Křeček

Zatímco celý svět petrolheadů bojovně cení zuby na všechno elektrické, na trhu nových aut došlo v průběhu posledního desetiletí k revoluci. Nezůstal kámen na kameni. Teď ale nemluvím o alternativních pohonech a emisních povolenkách, mluvím o SUV. Za chvíli už tahle zkratka pozbyde smyslu, protože SUV už bude úplně všechno. 

Obyčejné osobní auto se stává ohroženým druhem, některé značky – a to i zavedené – jej v nabídce už nemají vůbec. Prý už nízká auta nikdo nechce, teď je doba SUV. No dobrá, asi mi nezbývá, než se s tím smířit. Jaké auto na zvýšeném podvozku ale zvolit? SUV bývají velká, těžká, zavalitá a drahá. A to já nechci. Co já bych chtěl, je taková obdoba středně velkého hatchbacku. Ať to klidně je SUV, ale ať to není zbytečně velké, ať se to alespoň tváří trochu dynamicky a elegantně, žádné oplastování a fejkový šusplech, já se na lov lvů a antilop stejně nechystám.

Foto: Autíčkář.cz

No a právě tohle by mohlo být Taigo, novinka v nabídce Volkswagenu. Základem konstrukce Taiga je Polo, tedy rozměry zůstávají rozumné, Taigo karosářsky zapadá někam mezi klasická SUV a SUV-kupé – a ač to možná zní neuvěřitelně, tady je to dobrá zpráva. Na rozdíl od jiných morbidně zavalitých SUV-kupé má Taigo až atletickou postavu a je vlastně docela hezké. V našem případě tomu samozřejmě pomáhá zvolená konfigurace výbavy R-Line a povedeného rudého laku.

A ještě jednu věc dává vnější vzhled Taigu do vínku – punc mnohem dražšího vozu. LED světlomety včetně světelného pásu vpředu i vzadu, velká kola a další doplňky – to vše dělá z Taiga minimálně opticky dražší auto, než jaké ve skutečnosti je. Vždyť rozdíl mezi Taigem a odpovídajícím Polem je jen asi padesát tisíc korun.

Foto: Autíčkář.cz

Uvnitř už je to o něco složitější. Kabina je prakticky identická právě s modelem Polo. To znamená celkem hezky zpracovanou palubní desku včetně Digital Cockpitu, ale také dveřní výplně, které dají vzpomenout na doby první Fabie. Nechci působit jako zpovykaný frajírek, co mu není nic dost dobré, a především nechci kazit recenzi negativní karmou, tak se dohodněme, že tyhle detaily budeme nazývat roztomilou vzpomínkou na devadesáté roky. Bude jich totiž víc.

Foto: Autíčkář.cz

Zastavit se musím u sedadel. Při první obhlídce auta mě překvapilo, kolik je v kabině kolem sedadel místa. Ve skutečnosti to není ani tak tím, že by ve Volkswagenu objevili způsob, jak poitalsku kouzlit s vnitřním prostorem, oni ta sedadla udělali prostě menší. Jejich rozsah nastavení také není nijak dechberoucí. Výška sedáku má stále vliv na jeho sklon, v nejnižší poloze vás tak sedadlo tak trochu pohltí do sebe. Na druhou stranu tu ale máme slušné boční vedení a materiály také působí hodnotně. 

Foto: Autíčkář.cz

Vzadu je místo spíše pro dvě osoby. Místa nad hlavou i před koleny je relativně dost, šířka vozu však se třemi dospěláky vzadu spíš nepočítá. Z výbavy tu toho mnoho nečekejte, jsou tu USB-c zásuvky a to je tak všechno.

Foto: Autíčkář.cz

V zadní řadě chybí loketní opěrka. To samo o sobě by až tolik nevadilo, tohle není žádný taxík ani limuzína, problém se může vynořit z nečekaného místa – bezpečnost. Taigo přebírá z Pola i všechny bezpečnostní systémy, takže tu najdete i airbag směrovaný mezi přední sedadla, najdete tu ale i dnes běžný systém upozorňující na nezapnuté bezpečnostní pásy.  A to potom stačí, aby se jeden z pasažérů na zadním sedadle opřel o volnou střední část lavice a Taigo chytne hysterák. Autíčkář tedy doporučuje hack – zapněte prostřední pás i když na tomto místě nikdo nesedí, ušetříte si tím infarktové stavy.

Foto: Autíčkář.cz

Co jednoznačně překvapilo, byl zavazadlový prostor. Ještě jednou opakuji – jsme tu na platformě MQB A0, tedy platformě VW Polo. Do zavazadlového prostoru Taiga ale nemá problém naskládat čtyřčlenná rodina všechno, co potřebuje. Co se ale týče nějakých chytrých háčků, přihrádek a jiných věcí, tady není nic. Ale co už, hlavně, že to místo tam je.

A teď už se pojďme projet. Testované Taigo dorazilo ve vrcholné variantě, tedy s čtyřválcem 1.5 TSI a automatickou sedmistupňovou převodovkou typu DSG. A tady mám obligátní dvě zprávy – dobrou a špatnou. Dobrou zprávou je, že ve většině případů je Taigo v této konfiguraci dobrým společníkem. Síly je tu i na naložené auto víc než dost a spotřebu není problém držet okolo 6,5 litru. Na tom má zásluhu nejen systém odpojování dvojice válců, ale i schopnost převodovky nechat auto klidně i dlouhé kilometry plachtit. 

Foto: Autíčkář.cz

A potom tu máme tu špatnou zprávu. Jakmile se vůz přiblíží okraji své komfortní zóny, začne být lehce nevrlý. Je to taková roztomilá vzpomínka na devadesátá léta a teprve vznikající robotizované převodovky. Při kick-downu převodovka pošle motor do naprosto absurdních otáček, kde už se z motorového prostoru ven dere namísto síly jen řev. Řidiči předjížděných vozů, kolem kterých se proženete zdaleka ne tak rychle, jak by odpovídalo zvukové kulise, se potom tváří někdy až trochu udiveně…

Foto: Autíčkář.cz

Druhý roztomile vzpomínkový moment nastává naopak při extrémně pomalé jízdě, typicky při posouvání se v koloně. I tady se totiž převodovka snaží plachtit a dokud nijak nezasahujete, nechává auto klouzat pomaličku samospádem. Když potom ale provoz zrychlí a vy přidáte plyn, stroj zařadí první převodový stupeň, sepne spojku a v tu chvíli namísto akcelerace začíná brzdit motorem. Každá akcelerace z malé rychlosti je tak doprovázena podivným zhoupnutím.

Foto: Autíčkář.cz

Podvozek sám o sobě je naprosto odpovídající stavu a povaze automobilu. Taigo není žádný nadšený sporťák, ale ve štychu vás nenechá. Ale i tady najdeme jednu roztomilou vzpomínku na devadesátky – podvozek je totiž slyšet. A teď nemyslím nějaké vrzání či poškození, testované auto bylo v perfektní kondici, jen tu chybí odhlučnění. Slyšíte odvalující se kola, slyšíte změny povrchu a na dálnici, když se zaposloucháte, uslyšíte i brzdy a dokonce lehké hvízdání vznikající někde u zrcátka. 

Co ale rozhodně devadesátkové není, je výbava. Jistě, teď se díváte na vrcholné provedení, ale věci na palubě ještě nedávno byly luxus i v mnohem větších vozech. Jsou tu LED matrix světla, kompletní sada asistentů včetně aktivního držení v pruhu, automatické parkování, konfigurovatelný digitální přístrojový štít, bezdrátové zrcadlení telefonu a spousta dalších věcí. 

 

Verdikt

Volkswagen Taigo je komplikovanější osobnost, než se na první pohled může zdát. Když jsem psal, že je to novinka, neříkal jsem tak úplně pravdu. Ano, v Evropě je Taigo skutečně nové, ale v Brazílii se jako VW Nivus prodává už od roku 2020. A tam, na tamním trhu, bychom také měli hledat jeho kořeny. Jeho základem je auto orientované na cenu a tento základ čas od času vystoupí na povrch. To je ona absence nějaké lepší zvukové izolace či ne právě krásné materiály v místech, jako jsou výplně dveří. 

Zároveň je ale fakt, že tento recept funguje. Za své peníze dostanete pořádný kus auta, které se minimálně na první pohled tváří jako o třídu dražší vůz. Pro náročného evropského zákazníka je tu nadto celá plejáda moderních hraček. Našli jsme tedy onen Zlatý grál? Myslím si, že ne. A ani nevím, zda vůbec existuje. Taigo není úplně levné ani přehnaně drahé, není špatné, ale zdaleka není ani dokonalé. Přesto si své místo na trhu jistě zaslouží.

Foto: Autíčkář.cz

Technické údaje

Motor: přeplňovaný zážehový čtyřválec 1498 ccm 
Výkon: 110 kW (150 k) v 5000 ot./min
Točivý moment: 250 Nm v 1500 ot./min
Převodovka: sedmistupňová DSG
Maximální rychlost: 212 km/h 
Zrychlení 0–100 km/h: 8,3 s 
Průměrná spotřeba dle výrobce: 5,1 l/100 km kombinovaná
Průměrná spotřeba v testu: 6,5 l/100 km kombinovaná
Základní cena (Taigo Life 1.0 TSI): 515 900 Kč
Cena (Taigo 1.5 TSI R-Line): 692 900 Kč


Mohlo by Vás také zajímat

Pro přidání komentáře se přihlašte nebo registrujte

Komentáře

Buďte první, napište komentář!


Poslední komentáře