Obliba značky Volkswagen je v naší zemi už spoustu let nadprůměrná a donedávna jsem i celkem chápala proč. Když odhlédnu od faktu, že prodeje zajišťovaly hlavně firemní fleety motivované hezkými slevami, VW bylo vždy synonymem dokonalého euro-auta, jakýsi benchmark standardu v kvalitě, ergonomii i jízdních vlastnostech. Po zkušenosti s Golfem osmé generace jsem však nabyla jistých pochybností, jestli náhodou německá ikona konzervativců nenabírá směr nezvyklý, ba nežádoucí. Nový Golf totiž sice moc hezky jezdil a zachoval si super ekonomiku provozu, jenže uvnitř byl všechno jiné, jen ne konzervativní a prvoplánově funkční.
Jakpak na tom asi bude Polo? Na rozdíl od zmíněného Golfu nepředstavuje novou generaci, ale pouze faceliftovanou podobu. A přestože facelift leckdy přinese více změn než kompletní novinka, v případě Pola se na to šlo opatrně. O něco uhlazenější je každopádně vnější design, který se zase o kousek přiblížil Golfu, je méně roztomilý a víc dospělý. Mluvím ovšem spíš o Golfu předchozí generace, který se ještě nevzdal přímek ve prospěch fluidních tvarů, a chci tím říct, že v mých očích je Polo hezké auto. Hezky kompaktní, ničím nevyčnívající, prostě Das Auto. S faceliftem přijela ještě chytrá LED světla (opravdu povedená, i když světelný pruh na přídi spoustu lidí z nějakého důvodu dráždí) a nové prvky výbavy, třeba digitální kokpit už v základu nebo nová generace infotainmentu MIB3 s 8” displejem.
Kabina nezůstala zcela beze změny, rozmístění ovládacích prvků se však v zásadě nezměnilo. Potěšilo mě, že ovladač světel je pořád ten starý dobrý otočný, nikoli lesklá dotyková ploška jako v Golfu (ne že bych ho za celý týden testování použila). A samozřejmě mi udělalo radost točítko hlasitosti. Tlačítka umístěná po stranách displeje sice už nejsou fyzická, ale aspoň tu jsou. Totéž platí o panelu klimatizace – dotykové plošky sice při stisknutí nelupou, pořád se však pro funkce nemusí dovnitř infotainmentu, a to je přijatelný kompromis. Největší radost mi ovšem udělal fakt, že mi systém za celý týden ani jednou nespadl ani nezamrzl.
Pod kapotou se nachází to nejsilnější, co může Polo nabídnout, pokud nepočítám verzi GTI. Je to přeplňovaný tříválec o výkonu 110 koní. Po stránce kultivovanosti a dynamiky ze sebe motůrek vydává to nejlepší. Je velmi dobře odhlučněný, takže o nějakém tříválcovém drnčení či dokonce ryku nemůže být řeč. K pohánění malého autíčka má dostatek síly, jež mu navíc nedochází ani v dálničních rychlostech.
Ale je tu jedno ale. Převodovka. Sedmistupňové DSG a motor rozhodně nechodily do stejného kurzu plynulé jízdy a jejich hašteření je občas pěkně otravné. Při pomalém dojíždění k semaforu nechá převodovka motor líně povalovat klidně i na sedmém stupni, a když pak nedejbože chcete zrychlit, najednou má plné ruce práce. Moc dobře to nefunguje ani při rozjezdu z nuly. Chcete se třeba rozjet z vedlejší ulice na hlavní, když se v souvislé koloně objeví aspoň malé okénko. Stlačujete pedál plynu, nic, stlačujete víc, pořád nic, okénko v pytli, takže si to rozmyslíte, jenže na poslední chvíli ooops!… převodovka pošle na kola proud plného výkonu a vy vjedete do křižovatky jako největší idiot. Ve sportovním režimu řazení se reakce o něco zlepší, pořád to ale není pohotový rozjezd, jak bych si ho představovala. Pádla pod volantem jsou jen poloviční pomoc, neboť centrální mozek má občas sklony nadřazovat svůj vlastní názor a do řazení se vám míchá dál. Vzhledem k tomu, že Polo má jinak skvělé předpoklady stát se mrštným městským trollem, mi tohle vážně lezlo na nervy. Říkáte si, že se bez automatu klidně obejdete? To se ovšem budete muset obejít i bez silnější verze tohoto motoru. S manuálem dostanete pouze verzi s výkonem 95 koní. Ach jo…
Kupodivu je tak nakonec nejsilnější disciplínou tohoto Pola plynulá jízda v městských okruzích, na okreskách či dálnici. Nechcete-li po převodovce reakce pilota Formule 1, najednou se z ní stane příjemná společnice bez zvláštních nároků. Při delším cestování oceníte také podvozek, který je na velikost auta velmi sebejistý a i v dálničních táhlých obloucích důstojně drží směr. Co do komfortu se nachází někde ve zlatém středu – na ostřejších nerovnostech sice drncá, ale opět – na takového prcka je to pořád dobré.
Verdikt
Kdybych si měla z hlediska celkové uživatelské přívětivosti vybrat mezi Polem a jeho vzorem, starším bráchou Golfem, sáhnu po tom prvním. Ve věci moderních hejblat (nebo spíš nehejblat) dospělo právě tak daleko, aby ho bylo možno považovat za plnoleté. Umí spoustu věcí, o kterých se před pár lety autům jeho velikosti leda zdálo, vlastně umí všechno, co mě po něm napadlo chtít a vyžadovat. Zároveň se však – protože jde o malé auto stojící nízko v potravním řetězci – nedere do sfér velkolepých inovací typu “hlavně ať je to co nejvíc vidět”, které jsou pro ty zaprděnější z nás nakonec spíš k vzteku. Výsledkem je vyvážené auto (převodovku bych nakonec s trochou brblání skousla), jehož pozici oslabuje hlavně cena. Ano, auta obecně zdražují, ale 650 tisíc za malé autíčko, byť skvěle vybavené, bude asi pro spoustu lidí v kategorii potěš koště. A málokoho uchlácholí, že o číslo větší Golf se v nejlepších specifikacích šplhá klidně k milionu…
Technické údaje:
Motor: Přeplňovaný zážehový tříválec 999 ccm
Výkon: 81 kW (110 k) v 5500 ot./min
Točivý moment: 200 Nm v 2 000 – 3 000 ot./min
Převodovka: sedmistupňová DSG
Maximální rychlost: 195 km/h
Zrychlení 0–100 km/h: 10,4 s
Provozní hmotnost: 1130 kg
Průměrná spotřeba dle výrobce: 5,5 l/100 km kombinovaná
Průměrná spotřeba v testu: 7,2 l/100 km kombinovaná
Základní cena s danou motorizací a výbavou Style: 555 900 Kč
Cena testovaného vozu s příplatky: 655 700 Kč
